dole už bylo chladno
29.září 2023 06:25 / zařazeno v kategorii: o Olešku
To takhle jdeme s Monikou včera v podvečer na procházku. Známou cestou, lesem nahoru, pak trochu dolů, takové malé kolečko. Povídáme a je nám teplo.
Takové příjemné babí léto, už se skoro setmělo, Měsíc svítí jak má svítit den před úplňkem - no prostě pohoda. A pochvalujeme si, jaké je to letošní babí léto teplé a ještě v osm večer (letního času) je skoro na koupání.
Domů je to od školky pěkně s kopečka a tak si vykračujeme, když tu najednou:
"To se ale ochladilo, co?!"
"No jo, vona je tu docela zima. A před pár metry ještě nebyla."
"Tak půjdem zpátky."
"Jaký zpátky? Já už zpátky nejdu."
"Kvůli tomu teplu."
"A tak to jo, to je cíl. Jdem to ověřit."
Ověřili jsme to.
O dvacet metrů zpátky nahoru ke školce už bylo zase teplo. A nazpátek čím blíž k topolu, co už tam nestojí, bylo chladněji a chladněji.
"Tady už málem mrzne," povídám.
"Jo, tady už je to cítit. Ochlazuje se hodně," přitakala Monika.
A tak jsme šli domů. Do té zimy dole.
Ale doma bylo teplo a za chvilku přišel i Matěj na bramboráky.
Móc mu chutnaly.
Takové příjemné babí léto, už se skoro setmělo, Měsíc svítí jak má svítit den před úplňkem - no prostě pohoda. A pochvalujeme si, jaké je to letošní babí léto teplé a ještě v osm večer (letního času) je skoro na koupání.
Domů je to od školky pěkně s kopečka a tak si vykračujeme, když tu najednou:
"To se ale ochladilo, co?!"
"No jo, vona je tu docela zima. A před pár metry ještě nebyla."
"Tak půjdem zpátky."
"Jaký zpátky? Já už zpátky nejdu."
"Kvůli tomu teplu."
"A tak to jo, to je cíl. Jdem to ověřit."
Ověřili jsme to.
O dvacet metrů zpátky nahoru ke školce už bylo zase teplo. A nazpátek čím blíž k topolu, co už tam nestojí, bylo chladněji a chladněji.
"Tady už málem mrzne," povídám.
"Jo, tady už je to cítit. Ochlazuje se hodně," přitakala Monika.
A tak jsme šli domů. Do té zimy dole.
Ale doma bylo teplo a za chvilku přišel i Matěj na bramboráky.
Móc mu chutnaly.
kam jinam bych měl jít
27.září 2023 07:36 / zařazeno v kategorii: o rodině
Tak nám začal zimní semestr. No já vim, mně nic nezačalo, já už mám zimní semestry desítky let za sebou, ale novému kolegovi začal.
Matěj minulý týden složil slib a před dvěma dny, v pondělí, byl poprvé na přednáškách. U nás na fakultě na Karláku. A možná i v učebně, kde jsem sedával i já. Pochopitelně z toho mám velkou radost. A Matěj mi udělal ještě větší radost tím, že hned odpoledne z vlaku domů mi volal, jak to bylo báječné, že profesoři jsou skvělí, že matiku už umí, protože ji brali na gymnáziu, ale strojařina je pro něj nová a jestli se může přijít na něco zeptat. No bodejď, že jo.
Přijel rovnou ze školy a řešili jsme tavení rudy a jak to chodí u vysoké pece a jak je to s diagramem uhlík - železo a tak.
No radost jsem měl velikou. Matěj si odnesl tři knížky, co mi ještě v knihovně zbyly a už se těšil na další den.
Včera už to nadšení nebylo takové, protože fyziku přednáší někdo, kdo působí nejistě a přednáší zmatečně, jak jsem vyrozuměl z popisu přednášky. A že si bude muset zapsat seminář, protože takhle to jen z přednášky nepochopí. A učit že se bude muset ze skript, protože přednáška je mizerná.
Tedy to vám je báječné! Matěje to baví, ta moje strojařina. Říkali jsme si, že to teda budou prima roky, kdy si bude hrát s tím, co ho baví.
Zeptal jsem se tedy Matěje, proč si vybral právě tu mou strojařinu, že to je štěstí, že ho to baví a že mám z toho radost.
Matěj se na mě podíval a pravil: "A kam jinam bych měl, otče, jít?"
Matěj minulý týden složil slib a před dvěma dny, v pondělí, byl poprvé na přednáškách. U nás na fakultě na Karláku. A možná i v učebně, kde jsem sedával i já. Pochopitelně z toho mám velkou radost. A Matěj mi udělal ještě větší radost tím, že hned odpoledne z vlaku domů mi volal, jak to bylo báječné, že profesoři jsou skvělí, že matiku už umí, protože ji brali na gymnáziu, ale strojařina je pro něj nová a jestli se může přijít na něco zeptat. No bodejď, že jo.
Přijel rovnou ze školy a řešili jsme tavení rudy a jak to chodí u vysoké pece a jak je to s diagramem uhlík - železo a tak.
No radost jsem měl velikou. Matěj si odnesl tři knížky, co mi ještě v knihovně zbyly a už se těšil na další den.
Včera už to nadšení nebylo takové, protože fyziku přednáší někdo, kdo působí nejistě a přednáší zmatečně, jak jsem vyrozuměl z popisu přednášky. A že si bude muset zapsat seminář, protože takhle to jen z přednášky nepochopí. A učit že se bude muset ze skript, protože přednáška je mizerná.
Tedy to vám je báječné! Matěje to baví, ta moje strojařina. Říkali jsme si, že to teda budou prima roky, kdy si bude hrát s tím, co ho baví.
Zeptal jsem se tedy Matěje, proč si vybral právě tu mou strojařinu, že to je štěstí, že ho to baví a že mám z toho radost.
Matěj se na mě podíval a pravil: "A kam jinam bych měl, otče, jít?"
ty nový filmy
26.září 2023 06:14 / zařazeno v kategorii: pro pamětníky
Kolikrát už jsem si tu psal, že zásadně nedám na reklamu a kolikrát jsem tu zásadu už porušil? Radši ani nemluvit, tedy nepsat.
Zrovínka před chvílí mi Kačka poslala z Idaha takové nostalgické video, které se šíří na síti (asi TiŤak nebo tak nějak … já to nepoužívám). Jsou to sestříhané krátké momentky ze známých komedií či filmů z dob před revolucí, pokračuje to portréty herců a připomínkou, že už všichni odešli do hereckého nebe a poté je text, že tohle všechno bylo za komunismu a že to bylo nejlepší období a teď už nic takového nevzniká. Šikovně udělaná komunistická propaganda - tvůrci majora Zemana můžou jen závidět. Kačce jsem to vysvětlil (doufám) a sám si musím postesknout, že holt na ty nový filmy taky moc nejsem, ale že to není ani o penězích ani o možnostech, ale o lidech a o tom, jak se mění svět.
Nu a právě tím světem jsem se nechal včera nachytat. Bavili se moderátoři ranního vysílání stanice Praha (ano, i ten název se stal obětí doby a "brněnské kliky" a už dlouhá léta se stanice jmenuje Dvojka, což jistě dělá autorovi přejmenování velikou radost, protože Český rozhlas Brno stále existuje); tedy bavili se moderátoři stanice Praha o seriálu Stranger Things. Jako že je to skvělý a má to spoustu řad a každej díl je delší a delší a … vůbec, že se na to musejí zas podívat.
Tak jsem podlehl vábení a taky se podíval.
A viděl jsem, že tohle je ten důvod té změny: kdo to vidí, líbí se mu to, protože je to dobře udělaná … tisíkrát vomletá pohádka pro americký děti, co neznaj hloupýho Honzu, kterej zachraňuje princeznu před drakem.
Je tam pro děti sice všechno to, co je i v našich pohádkách, ale pro emerický děti.
Tedy: Princezna - ano: dohola ostříhaná zmutovaná holčička s nadpřirozenými schopnostmi. Zlý král - ano: její otec, který to v tajném výzkumáku všechno spískal. Drak - ano: jakýsi mutant z paralelního světa, slizkej a nikoliv nepodobnej Adéle, co ještě nevečeřela. Hloupý Honza - ano: chlapeček, co mu špatně rostou zuby a proto vypadá směšně a starší spolužáci ho šikanujou, ale on je nejchytřejší a má skvělý nápady a pomáhá kamarádům vysvobodit tu princeznu. Napravenej Kuba - ano: malej černoušek (rasově vyváženo), kterej nejdřív chce princeznu nechat drakovi, jelikož tvrdí, že je zlá, ale pak prohlédne, slušně se omluví a přiloží k záchraně i svůj díl.
A takhle bych mohl pokračovat ještě dlouho.
Nu a jsme zpátky u těch našich filmových děl: teď je tu generace, která se zhlédla právě v těch mexicko/americko/indicko - a kdovíjakýchještě - pohádkách. Sice si stýská, že ty naše jsou, lépe řečeno byly, lepší, ale "už žádný nejsou". A proto točí velmi často výše zmíněné hybridy, aby to přitáhlo do kina jejich vrstevníky.
No jo, holt dobrých děl je jako šafránu a každodenní vyžadování nových a nových pohádek prostě vede k devastující inflaci kvality. Tři oříšky pro Popelku jsou prostě už natočený. Kačka to dobře ví a proto si stýská, že "to byly filmy" a zpoza Velké louže nostalgicky pokukuje po Marušce, co je jí Sůl nad zlato a po panu Werichovi.
Naopak Matěj zůstal tady a včera mu začal jeho první zimní semestr na ČVUT (ale o tom až zítra). A když má čas, dívá se na Cimrmany, Slavnosti sněženek, debatujeme o tom, jestli Rozmarné léto je lepší číst nebo vidět a že Vesnička má středisková je báječná legrace.
No vida - najednou se to schumelilo a díky Kačce mám letos už druhej příspěvek pro pamětníky.
Zrovínka před chvílí mi Kačka poslala z Idaha takové nostalgické video, které se šíří na síti (asi TiŤak nebo tak nějak … já to nepoužívám). Jsou to sestříhané krátké momentky ze známých komedií či filmů z dob před revolucí, pokračuje to portréty herců a připomínkou, že už všichni odešli do hereckého nebe a poté je text, že tohle všechno bylo za komunismu a že to bylo nejlepší období a teď už nic takového nevzniká. Šikovně udělaná komunistická propaganda - tvůrci majora Zemana můžou jen závidět. Kačce jsem to vysvětlil (doufám) a sám si musím postesknout, že holt na ty nový filmy taky moc nejsem, ale že to není ani o penězích ani o možnostech, ale o lidech a o tom, jak se mění svět.
Nu a právě tím světem jsem se nechal včera nachytat. Bavili se moderátoři ranního vysílání stanice Praha (ano, i ten název se stal obětí doby a "brněnské kliky" a už dlouhá léta se stanice jmenuje Dvojka, což jistě dělá autorovi přejmenování velikou radost, protože Český rozhlas Brno stále existuje); tedy bavili se moderátoři stanice Praha o seriálu Stranger Things. Jako že je to skvělý a má to spoustu řad a každej díl je delší a delší a … vůbec, že se na to musejí zas podívat.
Tak jsem podlehl vábení a taky se podíval.
A viděl jsem, že tohle je ten důvod té změny: kdo to vidí, líbí se mu to, protože je to dobře udělaná … tisíkrát vomletá pohádka pro americký děti, co neznaj hloupýho Honzu, kterej zachraňuje princeznu před drakem.
Je tam pro děti sice všechno to, co je i v našich pohádkách, ale pro emerický děti.
Tedy: Princezna - ano: dohola ostříhaná zmutovaná holčička s nadpřirozenými schopnostmi. Zlý král - ano: její otec, který to v tajném výzkumáku všechno spískal. Drak - ano: jakýsi mutant z paralelního světa, slizkej a nikoliv nepodobnej Adéle, co ještě nevečeřela. Hloupý Honza - ano: chlapeček, co mu špatně rostou zuby a proto vypadá směšně a starší spolužáci ho šikanujou, ale on je nejchytřejší a má skvělý nápady a pomáhá kamarádům vysvobodit tu princeznu. Napravenej Kuba - ano: malej černoušek (rasově vyváženo), kterej nejdřív chce princeznu nechat drakovi, jelikož tvrdí, že je zlá, ale pak prohlédne, slušně se omluví a přiloží k záchraně i svůj díl.
A takhle bych mohl pokračovat ještě dlouho.
Nu a jsme zpátky u těch našich filmových děl: teď je tu generace, která se zhlédla právě v těch mexicko/americko/indicko - a kdovíjakýchještě - pohádkách. Sice si stýská, že ty naše jsou, lépe řečeno byly, lepší, ale "už žádný nejsou". A proto točí velmi často výše zmíněné hybridy, aby to přitáhlo do kina jejich vrstevníky.
No jo, holt dobrých děl je jako šafránu a každodenní vyžadování nových a nových pohádek prostě vede k devastující inflaci kvality. Tři oříšky pro Popelku jsou prostě už natočený. Kačka to dobře ví a proto si stýská, že "to byly filmy" a zpoza Velké louže nostalgicky pokukuje po Marušce, co je jí Sůl nad zlato a po panu Werichovi.
Naopak Matěj zůstal tady a včera mu začal jeho první zimní semestr na ČVUT (ale o tom až zítra). A když má čas, dívá se na Cimrmany, Slavnosti sněženek, debatujeme o tom, jestli Rozmarné léto je lepší číst nebo vidět a že Vesnička má středisková je báječná legrace.
No vida - najednou se to schumelilo a díky Kačce mám letos už druhej příspěvek pro pamětníky.
trochu jiný Točník
25.září 2023 06:15 / zařazeno v kategorii: o jiných krajích
Se říká, že nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. Něco na tom bude. Například na Točníku.
Řeka tam sice není, neboť hrad Točník je na kopci, ovšem člověk by řekl, že na tom hradě je pořád vše při starém a to přímo středověkém. Není. Včera jsme se o tom s Monikou přesvědčili.
On totiž horní palác, jak se té budově, myslím, říká, je zastřešen a zpřístupněn, což před lety, kdy jsem tam byl naposledy, nebyl. Z velkého sálu je vidět pod střechou nádherná nová konstrukce krovů a dole se na tabuli návštěvník dočte, že prostor byl otevřen po dobrovolnické rekonstrukci teprve před čtyřmi lety. Krásně to opravili, najednou je Točník zase trochu jiný a větší o nově zpřístupněné prostory a to včetně skříně pro provinilce, kam se Monika nechala skoro dobrovolně na chvilku zavřít.
Nu a abychom si toho středověku ještě trochu užili, stihli jsme vystoupat na věž Žebráku a cestou domů navštívit na Karlštejně rytířské klání - skoro jako za Karla IV.
Inu výletům ještě pořád není konec a baboletní počasí nám přeje.
Řeka tam sice není, neboť hrad Točník je na kopci, ovšem člověk by řekl, že na tom hradě je pořád vše při starém a to přímo středověkém. Není. Včera jsme se o tom s Monikou přesvědčili.
On totiž horní palác, jak se té budově, myslím, říká, je zastřešen a zpřístupněn, což před lety, kdy jsem tam byl naposledy, nebyl. Z velkého sálu je vidět pod střechou nádherná nová konstrukce krovů a dole se na tabuli návštěvník dočte, že prostor byl otevřen po dobrovolnické rekonstrukci teprve před čtyřmi lety. Krásně to opravili, najednou je Točník zase trochu jiný a větší o nově zpřístupněné prostory a to včetně skříně pro provinilce, kam se Monika nechala skoro dobrovolně na chvilku zavřít.
Nu a abychom si toho středověku ještě trochu užili, stihli jsme vystoupat na věž Žebráku a cestou domů navštívit na Karlštejně rytířské klání - skoro jako za Karla IV.
Inu výletům ještě pořád není konec a baboletní počasí nám přeje.
Rock mizející
22.září 2023 07:00 / zařazeno v kategorii: pro pamětníky
No vida, zase je tu jedna ... pro pamětníky.
Včera mi přišel do schránky zabalený magazín a hned jsem poprosil, aby mi Matěj z města přinesl i jeho druhé číslo. Jsem totiž na vážkách, jestli si to předplatné objednat nebo to nechat tak. Musím to tedy prozkoumat a dvě čísla jsou víc než jedno.
Kdysi jsem kupoval časopis Melodie. Nic jiného tu k dostání nebylo. Pak se tu objevilo nepřeberné množství titulů a tím pádem jsem o ně ztratil zájem. Inflace nabídky se to jmenuje. Nu a letos mi přišel na oči jeden sešit s povídáním o Jethro Tull. Objednal jsem si ho a s chutí přečetl a prohlédl. Vydavatelství tak získalo moji adresu a ten magazín včera ve schránce je toho výsledkem.
Classic Rock se to jmenuje. Má to stopadesát stran a tváří se to, že jednou za dva měsíce to nabídne povídání z oblasti mně blízké, ovšem pomalu z hudební scény mizející.
A právě to způsobuje to váhání.
Je to totiž výsostně pamětnickej magazín.
Kapely z obálek chystaných vydání jsou složeny z pradědečků a prababiček, byť stále aktivních a řetězy řinčících. První číslo je vo Párplech a druhý vo Sabatech.
Připadám si tak trochu jako maminka, která si schovávala na půdě starý časopisy a s chutí si pročítala novinky o Oldřichu Novém a R.A. Dvorském z První republiky. Tohle je vlastně to samý, jen Kristiána nahradil Kouř nad vodou.
Já vážně nevim … mám si to předplatit?
Včera mi přišel do schránky zabalený magazín a hned jsem poprosil, aby mi Matěj z města přinesl i jeho druhé číslo. Jsem totiž na vážkách, jestli si to předplatné objednat nebo to nechat tak. Musím to tedy prozkoumat a dvě čísla jsou víc než jedno.
Kdysi jsem kupoval časopis Melodie. Nic jiného tu k dostání nebylo. Pak se tu objevilo nepřeberné množství titulů a tím pádem jsem o ně ztratil zájem. Inflace nabídky se to jmenuje. Nu a letos mi přišel na oči jeden sešit s povídáním o Jethro Tull. Objednal jsem si ho a s chutí přečetl a prohlédl. Vydavatelství tak získalo moji adresu a ten magazín včera ve schránce je toho výsledkem.
Classic Rock se to jmenuje. Má to stopadesát stran a tváří se to, že jednou za dva měsíce to nabídne povídání z oblasti mně blízké, ovšem pomalu z hudební scény mizející.
A právě to způsobuje to váhání.
Je to totiž výsostně pamětnickej magazín.
Kapely z obálek chystaných vydání jsou složeny z pradědečků a prababiček, byť stále aktivních a řetězy řinčících. První číslo je vo Párplech a druhý vo Sabatech.
Připadám si tak trochu jako maminka, která si schovávala na půdě starý časopisy a s chutí si pročítala novinky o Oldřichu Novém a R.A. Dvorském z První republiky. Tohle je vlastně to samý, jen Kristiána nahradil Kouř nad vodou.
Já vážně nevim … mám si to předplatit?
