stačí se zaklonit
27/01/12 05:52 zařazeno v kategorii:
o počasí
Napravovat pokaženou reputaci dá práci. Proto je
lepší žádnou reputaci nekazit. Jenomže kdo je na světě bez chyby? A
mluvíme-li o počasí, každému je hned jasné, že je co
napravovat.
O letošní jarní zimě už jsem si tu psal, naposled v pondělí. To bylo o tom roztátém sněhulákovi na jednu noc. Kdo všechno to četl opravdu nevím, ale teď to začíná vypadat, že si to musel vzít k srdci ten, kdo má tuhle zimu na starosti. Začalo pěkně mrznout. Teď už je u nás devět pod nulou a ještě to trochu klesá. Když to vydrží, vytáhnem brusle a půjdem na rybník zkoušet, co jsme od loňska nezapomněli.
Teď by to mohlo vypadat, že už je toho o nápravě pokažené zimní reputace dost. Ale kdepak, není. On ten zmnrzlík, co to letos diriguje, se opravdu snaží a ještě něco přidal. Mrznout začal až poté, co znovu nasněžil, takže máme pěkně pocukrováno a než mráz přestane, můžeme si užívat zimní zasněžené krajiny. No a to nejlepší nakonec. Včera večer vymetl oblohu a to vám je zas po čase nádhernej pohled. Stačí v noci zaklonit hlavu a jste rázem v jiném světě. To se pak dá nějaké to opoždění se zimou snadno odpustit.
O letošní jarní zimě už jsem si tu psal, naposled v pondělí. To bylo o tom roztátém sněhulákovi na jednu noc. Kdo všechno to četl opravdu nevím, ale teď to začíná vypadat, že si to musel vzít k srdci ten, kdo má tuhle zimu na starosti. Začalo pěkně mrznout. Teď už je u nás devět pod nulou a ještě to trochu klesá. Když to vydrží, vytáhnem brusle a půjdem na rybník zkoušet, co jsme od loňska nezapomněli.
Teď by to mohlo vypadat, že už je toho o nápravě pokažené zimní reputace dost. Ale kdepak, není. On ten zmnrzlík, co to letos diriguje, se opravdu snaží a ještě něco přidal. Mrznout začal až poté, co znovu nasněžil, takže máme pěkně pocukrováno a než mráz přestane, můžeme si užívat zimní zasněžené krajiny. No a to nejlepší nakonec. Včera večer vymetl oblohu a to vám je zas po čase nádhernej pohled. Stačí v noci zaklonit hlavu a jste rázem v jiném světě. To se pak dá nějaké to opoždění se zimou snadno odpustit.
pořádně vobšláplý
26/01/12 05:42 zařazeno v kategorii:
o
zvířatech
Už pár
let se snažíme, ale je to furt málo.
Naše zahrádka okem nezúčastněného pozorovatele jen vzkvétá a neustále na ní něco přibývá, ale je to furt málo.
Máme totiž na zahradě málo roští, houštin a rozsochatých stoletých velikánů.
Na první pohled by se zdálo, že píšu poněkud z cesty, ale už na pohled druhý, a to především z ptačí perspektivy, je jasné o co jde. Ten jeden huňatej cedr s kryptomerií to totiž nevytrhnou. Ostatní stromy a keře jsou spíš menší nebo řidší nebo na zimu opadají a to je právě ten kámen úrazu. Naši ptačí nájemníci totiž potřebují ochranu před dravci a musí se mít kde schovat. Schovávačky u nás sice jsou, ale další houštiny nebo les jsou nejmíň sto metrů od nás.
Málo platný, naše zahrada není na pořádné proletění dost velká a za stravou, pokud člověk, tedy vlastně pták, chce něco víc, než jen zrní a semínka z krmítka, se musí dál do světa. A to je pak potřeba letět přes pole a nebo přes relativně holé sousední pozemmky, což je právě ta potíž. Takový dravec si na kořist pěkně počká a do lesa je to zatraceně daleko, zvlášť když máte na šestý hodině ve slunci stíhačku, ergo nějakýho toho vorla, káně nebo poštolku či co to tu vlastně v povětří vartuje. Tudíž se naši zpěváci, kteří tu na zimu zůstávají, stěhují do zarostlejších částí naší vsi nebo do lesa. I ty naše sýkorky z budky si na zimování vybírají bejvák jinde.
Na nás tu už třetím rokem zbývá jenom ten kos. Ten to tu má propachtovaný napořád. A vůbec mu nevadí, že budku jsem schválně dělal s menším otvorem pro malé obyvatele. Nevšímá si ani toho, že krmítko jsem udělal záměrně nízké, jen pro ty nejmenší. Kdepak. To ho vůbec neodradí, klidně se tam nacpe a cpe se. Dokonce se nedal vyrušit ani Sárou, která na něj pravidelně číhá a když už nic jinýho, tak alespoň zblajzla tu kůži od slaniny, co jsem jí pověsil ke krmítku. Kos je nad tím vším protivenstvím povznesen. Adoptoval nás a nedá si to vymluvit. Teď v těch pár centimetrech sněhu dělá kolem krmítka důležitě cestičky, aby snad nevznikl dojem, že to tu nemá pořádně vobšláplý.
Naše zahrádka okem nezúčastněného pozorovatele jen vzkvétá a neustále na ní něco přibývá, ale je to furt málo.
Máme totiž na zahradě málo roští, houštin a rozsochatých stoletých velikánů.
Na první pohled by se zdálo, že píšu poněkud z cesty, ale už na pohled druhý, a to především z ptačí perspektivy, je jasné o co jde. Ten jeden huňatej cedr s kryptomerií to totiž nevytrhnou. Ostatní stromy a keře jsou spíš menší nebo řidší nebo na zimu opadají a to je právě ten kámen úrazu. Naši ptačí nájemníci totiž potřebují ochranu před dravci a musí se mít kde schovat. Schovávačky u nás sice jsou, ale další houštiny nebo les jsou nejmíň sto metrů od nás.
Málo platný, naše zahrada není na pořádné proletění dost velká a za stravou, pokud člověk, tedy vlastně pták, chce něco víc, než jen zrní a semínka z krmítka, se musí dál do světa. A to je pak potřeba letět přes pole a nebo přes relativně holé sousední pozemmky, což je právě ta potíž. Takový dravec si na kořist pěkně počká a do lesa je to zatraceně daleko, zvlášť když máte na šestý hodině ve slunci stíhačku, ergo nějakýho toho vorla, káně nebo poštolku či co to tu vlastně v povětří vartuje. Tudíž se naši zpěváci, kteří tu na zimu zůstávají, stěhují do zarostlejších částí naší vsi nebo do lesa. I ty naše sýkorky z budky si na zimování vybírají bejvák jinde.
Na nás tu už třetím rokem zbývá jenom ten kos. Ten to tu má propachtovaný napořád. A vůbec mu nevadí, že budku jsem schválně dělal s menším otvorem pro malé obyvatele. Nevšímá si ani toho, že krmítko jsem udělal záměrně nízké, jen pro ty nejmenší. Kdepak. To ho vůbec neodradí, klidně se tam nacpe a cpe se. Dokonce se nedal vyrušit ani Sárou, která na něj pravidelně číhá a když už nic jinýho, tak alespoň zblajzla tu kůži od slaniny, co jsem jí pověsil ke krmítku. Kos je nad tím vším protivenstvím povznesen. Adoptoval nás a nedá si to vymluvit. Teď v těch pár centimetrech sněhu dělá kolem krmítka důležitě cestičky, aby snad nevznikl dojem, že to tu nemá pořádně vobšláplý.
Rok Draka
25/01/12 06:16 zařazeno v kategorii:
o událostech
A máme
tu Rok Draka. U nás ne, pochopitelně, u nás se na draky přestalo
věřit (jestli se vůbec kdy věřilo) někdy za krále Klacka, ale v
Asii a v Číně především.
U nás doma si toho taky nikdo nevšim kromě skutečnosti, že za čtrnáct dní o víkendu se jedeme podívat na Exhibici čínských bojových umění. Zatím tam Matýsek ani cvičit ani exhibovat nebude, ale za pár let, kdo ví?
Přesto že se u nás čínské svátky neujaly, je to doma samej drak. Děti mají každý nejméně dva své velké draky i s dračím vejcem, se kterými si hrají - na draky, na co jiného. Pohádková knížka o dracích je velmi oblíbená a kniha s návody, jak chovat draka leží u Matýskovi postýlky jako povinná výbava na večer, zatímco Kačka má v knihovně knížku o dračí rodince. Krom toho cínový drak dohlíží ze skříňky na dění kolem. Animák Jak vycvičit draka je dětmi oblíbený a Bezzubku (to je ten drak z filmu) má Matěj na hodinách nad vchodem. Další dva draky má na obrazech na stěně. Jeden je Čokoládovej dráček a druhej je drak Ochranář. Ten chrání Matýska i Kačku a vypráví jim pohádky.
Počítám, že jsem při tom výčtu dračího inventáře určitě nejmíň na půl tuctu draků zapomněl.
Všichni ti naši draci mají jednu společnou důležitou vlastnost. Jsou to draci hodní a kdyby na to přišlo, určitě by nás ochránili. Letos zvlášť, když je ten Rok Draka.
U nás doma si toho taky nikdo nevšim kromě skutečnosti, že za čtrnáct dní o víkendu se jedeme podívat na Exhibici čínských bojových umění. Zatím tam Matýsek ani cvičit ani exhibovat nebude, ale za pár let, kdo ví?
Přesto že se u nás čínské svátky neujaly, je to doma samej drak. Děti mají každý nejméně dva své velké draky i s dračím vejcem, se kterými si hrají - na draky, na co jiného. Pohádková knížka o dracích je velmi oblíbená a kniha s návody, jak chovat draka leží u Matýskovi postýlky jako povinná výbava na večer, zatímco Kačka má v knihovně knížku o dračí rodince. Krom toho cínový drak dohlíží ze skříňky na dění kolem. Animák Jak vycvičit draka je dětmi oblíbený a Bezzubku (to je ten drak z filmu) má Matěj na hodinách nad vchodem. Další dva draky má na obrazech na stěně. Jeden je Čokoládovej dráček a druhej je drak Ochranář. Ten chrání Matýska i Kačku a vypráví jim pohádky.
Počítám, že jsem při tom výčtu dračího inventáře určitě nejmíň na půl tuctu draků zapomněl.
Všichni ti naši draci mají jednu společnou důležitou vlastnost. Jsou to draci hodní a kdyby na to přišlo, určitě by nás ochránili. Letos zvlášť, když je ten Rok Draka.
prvňák aspirant
24/01/12 05:57 zařazeno v kategorii:
o událostech
Už se o
tom u nás mluví od začátku roku. Dva týdny zpátky řeči nabyly na
intenzitě a minulý týden už byl zápis do školy každodenním tématem
dne.
Kačenka by byla stříhala metr, kdy věděla, co to ten metr je a kdy se stříhá. Naštěstí to nevěděla a tak jediná krejčovská míra, kterou máme v šití, přežila bez úhony.
Den D nadešel včera.
Kačka šla k zápisu. První, pochopitelně. To jenom já jsem ulomil vrata a tím jsem se zas zdržel - ale to je jiná historie.
Tedy ve škole nás u dveří už čekal klaun s králíkem a uvedli nás dál. Na schodech pak postup řídila Karkulka. Nasměrovala nás do Matýskovy třídy, kde byla nachystaná zkušební komise. No samozřejmě, zkušební komise: k nám do školy se dělají zkoušky i na prvňáka. Další klaun se Kačky ujal a ta musela projít pohádkovým lesem. Pomáhala rybkám do rybníka, králíkovi počítat švestky, pejskovi najít lišku a veverku, přešla po kamenech v potoce, motýlu Emanuelovi namalovala obrázek a zakleté princezně odříkala básničku s takovou vážností, že ji hnedle probudila ze spánku a nám ostratním ovlhly oči. Za odměnu si Kačka od princezny vybrala sovu, kterou dělaly děti v keramice pro nové školáčky.
Po tom skvělém výkonu se jí dostalo pochvaly a dobrozdání, že už se na ni ve škole na podzim těší.
Oddychli jsme si za ni, ale Kačenka pravila, že to vůbec nic nebylo, že to bylo děsně lehký. Čímž nám dala najevo, že škola bude brkančka, čehož byla tahle zkouška důkazem. Lehká, nelehká, v každém případě to vypadá, že máme doma zas prvňáka aspiranta.
(pár obrázků je tady v galerii)
Kačenka by byla stříhala metr, kdy věděla, co to ten metr je a kdy se stříhá. Naštěstí to nevěděla a tak jediná krejčovská míra, kterou máme v šití, přežila bez úhony.
Den D nadešel včera.
Kačka šla k zápisu. První, pochopitelně. To jenom já jsem ulomil vrata a tím jsem se zas zdržel - ale to je jiná historie.
Tedy ve škole nás u dveří už čekal klaun s králíkem a uvedli nás dál. Na schodech pak postup řídila Karkulka. Nasměrovala nás do Matýskovy třídy, kde byla nachystaná zkušební komise. No samozřejmě, zkušební komise: k nám do školy se dělají zkoušky i na prvňáka. Další klaun se Kačky ujal a ta musela projít pohádkovým lesem. Pomáhala rybkám do rybníka, králíkovi počítat švestky, pejskovi najít lišku a veverku, přešla po kamenech v potoce, motýlu Emanuelovi namalovala obrázek a zakleté princezně odříkala básničku s takovou vážností, že ji hnedle probudila ze spánku a nám ostratním ovlhly oči. Za odměnu si Kačka od princezny vybrala sovu, kterou dělaly děti v keramice pro nové školáčky.
Po tom skvělém výkonu se jí dostalo pochvaly a dobrozdání, že už se na ni ve škole na podzim těší.
Oddychli jsme si za ni, ale Kačenka pravila, že to vůbec nic nebylo, že to bylo děsně lehký. Čímž nám dala najevo, že škola bude brkančka, čehož byla tahle zkouška důkazem. Lehká, nelehká, v každém případě to vypadá, že máme doma zas prvňáka aspiranta.
(pár obrázků je tady v galerii)
na jednu noc
23/01/12 05:58 zařazeno v kategorii:
o počasí
Nevěříl
jsem, že by mělo v sobotu sněžit, letošní zima na to prostě
nevypadá už od začátku. Jenomže odpledne se zatáhlo a barva mraků
věstila srážkovou činnost. Sníh začal padat v zápětí. Opět jsem
nechtěl připustit, že by sněhu mělo být víc a znovu jsem se spletl.
Přibýval docela vytrvale a protože to je letos vzácnost, oblékli
jsme se do zimního a šli stavět sněhuláka. Dětem to trvalo jen
okamžik, já se loudal, jak je mým zvykem. To zpoždění způsobilo, že
než jsem došel na zahradu, Matěj i Kačka už měli uválené pořádné
sněhové koule. Matěj, větší, pochopitelně.
"Já dělám tu spodní, Kačka prostřední a ty, tatínku, uděleláš hlavu, jo?"
"Dobrá, Matýsku," bylo mi jasné, kdo zaujal vůdčí úlohu stavitele.
Kouleli jsme ještě nějakou chvilku. Kaččina nakonec přišla nahoru a já jsem se umístil uprostřed. Na hlavu přišel červený klobouk z velkého květináče a do ruky dostal sněhulák Matýskovu hůll. Už se stmívalo a sněhuláka jsme stihli jen tak tak. Chlapák to byl dobře dvoumetrovej.
Ráno přiběh' Matýsek: "Tatínku, sněhulák zmizel!"
Bylo to tak. V noci sněžení přešlo v déšť a to, jak známo, sněhulákům nesvědčí. Ten náš se zřejmě nad ránem poroučel a zbyla z něj jen hromádka sněhu.
To se holt nedá nic dělat, letos to se sněhulákama není na dýl, než na jednu noc.
"Já dělám tu spodní, Kačka prostřední a ty, tatínku, uděleláš hlavu, jo?"
"Dobrá, Matýsku," bylo mi jasné, kdo zaujal vůdčí úlohu stavitele.
Kouleli jsme ještě nějakou chvilku. Kaččina nakonec přišla nahoru a já jsem se umístil uprostřed. Na hlavu přišel červený klobouk z velkého květináče a do ruky dostal sněhulák Matýskovu hůll. Už se stmívalo a sněhuláka jsme stihli jen tak tak. Chlapák to byl dobře dvoumetrovej.
Ráno přiběh' Matýsek: "Tatínku, sněhulák zmizel!"
Bylo to tak. V noci sněžení přešlo v déšť a to, jak známo, sněhulákům nesvědčí. Ten náš se zřejmě nad ránem poroučel a zbyla z něj jen hromádka sněhu.
To se holt nedá nic dělat, letos to se sněhulákama není na dýl, než na jednu noc.