2016

poslední výsadkář

Stih' jsem ho na poslední chvíli.
Už měl nakročeno přes práh a protože něvěřil, že by ho při jeho prvním kroku nikdo nevyfotil, čekal, jestli si to třeba ještě někdo nerozmyslí.
Rozmyslel jsem si to.
Hned jak jsem vstal, šel jsem se podívat, co kosi v hnízdě. Ono totiž přes noc napršelo nějakých 16 mm, tak jsem byl zvědavej, jestli jsou už po tý sprše usušený.
No jak píšu: stih' jsem to jen tak tak. Poslední kos už měl nakročeno z hnízda a čekal, až ho při tom výsadku vyfotím. Fotka se zdařila a třetí z bratří se vydal do světa.
Tož ať vám to lítá, kluci!

A tuhlec pro lakavé čtenáře je ta poslední dnešní fotka kosího výsadkáře

P5240142


a ještě pár obrázků ze soboty jako přívažek, abyste viděli, jak vypadá tříhlavá kosí saň:

P5210030

P5210062

P5210068

P5210228

P5210252

P5210272

P5210297

P5210380

P5210535

dvě plus tři

Záhady jsou nejzajímavější, když jsou. Pokud jsou vyřešeny, už to nejsou záhady a jejich zajímavost prudce klesá pod bod mrazu. Koho by zajímala oblast 51, kdyby tam byla odjakživa jenom poušť a nic jiného. A stejný je to s těma deskama.
Pod tíhou zodpovědnosti jsem se málem doznal k strašlivému zločinu, totiž k tomu, že jsem ty desky s potvrzením zasel někam já. V každém případě jsem došel k paní doktorce pro kopii potvrzení, což má hned dva důsledky. Za prvé jsem to tentokrát už pohlídal, udělal kopie a neztratil je ze zřetele a za druhé máme teď potvrzení dvě plus tři kopie. Včera večer totiž, když si balil na školu v přírodě, přišel Matěj s deskami, které byly nenávratně ztraceny a pravil:
"Tatínku, já ty desky našel v poličce, ale fakt nevím, jak se tam dostaly. Já si doteď myslel, že jsem ti je dával."
Inu myslet, jak říkávala moje babička, znamená hodně vědět. Tedy ona neříkala hodně, ale ta první dvě písmena tam byla.
Tož záhada s deskami je vyřešena a to v neděli o úplňku, což by mohlo alespoň trošku toho záhadného na tom případu zanechat. Ale nezanechá.
Matěj to prostě zašantročil a my mu na to všichni skočili.

druhý týden bez skořápky

Kosi za sebou mají další (nestihl jsem to přesně odpozorovat, ale myslím že necelý druhý) týden bez skořápky. Vypadá to, že nakonec zůstali jenom tři, protože ten čtvrtej z vajíčka už asi nevyleze. Ovšem mají se k světu a rostou jako z vody. Před týdnem ještě neviděli a dneska už koukají a natahují zobáky. Tož tady jsou:

kosi_160518

stopy mizí v pátek třináctého

Detektivní příběhy mívají pokračování a to zvlášť v případech, kdy záhada zamčeného pokoje není objasněna hned v prvním díle. Nuže tedy ta moje záhada s deskami vyřešena nebyla a proto pokračuje. Podle některých indicií by se totiž mohlo začít jevit jako pravděpodobné, že viníkem zmizení není tajemné místo uprostřed našeho domu, kde mizí předměty, ale že viníkem jsem já. Ovšem důkazy na to zatím nejsou a desky s potvrzeními jsou stále v jiném vesmíru.
Totiž: podrobil jsem paměť zevrubné prohlídce a při úklidu vzpomínek jsem si vzpomněl, že v pátek, to jest den po záhadném zmizení dokladů, jsem v kanceláři cosi kopíroval. Ale nebyl jsem si jist, zda to byl v pátek. Ke vzpomínce se pojil ještě krátký rozhovor s kolegou o rozpasovanosti barevného obrazu, který ovšem pro kopii dokumentu neměl význam. Zeptal jsem se tedy kolegy bez návodných otázek, zda si na tu situaci taky vzpomíná. Děl, že to mohlo být v úterý nebo v pátek. A dál že si vzpomíná, že měl na stole opravovaný počítač.
"Jo, a říkal jsi mi, že jsi právě musel vyměnit teplotní čidlo …", vzpoměl jsem si já.
"Tak to bylo v pátek, protože čidlo jsem vyměnil až v pátek."
"V pátek třináctýho!"
"Jo."
Takže jeden fragment příběhu bychom tu měli. S největší pravděpodobnosstí jsem ty desky s dokumenty měl den po jejich zdánlivém zmizení a dělal jsem záložní kopie těch potvrzení. V kopírce nezůstaly a ani jinde jsem je zatím nenalezl.
Příběh záhadného zmizení tedy pokračuje, ovšem máme tu další přitěžující okolnost: stopy mizí v pátek třináctého.

záhada s deskami

Nevěříte na kouzla, čáry a záhady? Já taky moc ne. I když …
Blíží se konec školního roku a s ním i školy v přírodě. Na školu v přírodě potřebujete dítě školou povinné a povinnou výbavu jako je kartáček na zuby, tepláky a potvrzení od doktora, že se potomek nachází v zachovalém stavu a je schopen být do přírody vpuštěn.
Pro bumášku jsme byli s Matějem minulý týden. U paní doktorky jsem pak vstrčil desky s potvrzením pro něj i pro Kačku Matějovi do tašky, aby se to cestou nepomačkalo. A to byl poslední okamžik, kdy jsem ty desky viděl. Už dva dny je hledáme.
Matěj nejdřív tvrdil, že mi je dal. Pak to upřesnil, že je dal na stolek ve světnici a řekl mi, že je tam dává. Prohledali jsme světnici, obě pracovny, Matějovu tašku, Kaččinu tašku, oba pokojíčky, stohy sešitů a učebnic … a desky s potvrzením nikde.
Bermudskýmu trojúhelníku se musej vzteky kroutit odvěsny, když vidí, jakou má tady u nás v Olešku konkurenci. Já vůbec nevím, že by mi Matěj něco o deskách říkal. Kačka vůbec nic netuší, mábystráHanička jen slyšela, že jí říkám, že má Matěj ty desky v tašce … Matěj je prý z tašky dal na ten stolek …
Není pomoci. Potvrzení nejsou, desky nejsou, budu muset jít k paní doktorce znovu a požádat o duplikát, a přiznat se, že nám mimozemšťani unesli desky i s tím potvrzením.
Protože jinak si tuhle záhadu nedokážu vysvětlit.