2017

jenom aby

Kdo tu mluvil o potížích? Já tu mluvil o potížích, pochopitelně. Ne, nejsou to potíže nijak zásadní, ba naopak. Možná to ani nejsou potíže, spíš je to ladění, jak se shovívavě nazývají činnosti spojené s něčím, co neumíte a snažíte se to uvést do provozu.
Tak, tak. Pravidelní čtenářové si jistě již stačili všimnout, že nová meteostanice není úplně prosta chyb a sem tam krapet ujede. Je to způsobeno přemisťováním stanice samotné, instalováním UV čidla, resetem vysílače, zaseknutím přenosu kvůli … no já ani nevím, proč se to zaseklo. Například to může být proto, že se splašily rádiové vlny a utekly za roh, či cojávímcoještě.
No a taky se učím, jak udělat grafy podle svého - to mi dá nejvíc práce. Už jenom vyzkoumat, co znamená "do adresáře ""zdroje"" uložíte vámi napsanou stránku v HTML a program pak automaticky generuje data a ta umístí na váš FTP server…" bylo docela dlouhé. Jednak neumím programovat v HTML a druhak je to úplně jinak. Ono totiž úplně stačí v prostém textovém editoru zapsat seznam tagů (taky jsem se musel naučit co je a jak správně se píše tag), které odkazují na mnou vytvořené grafy. Ten seznam je všechno, co je potřeba. Pak už to funguje, jak popsáno. Ale přijít na to, že seznam stačí a nemusím psát celou sránku znovu a jinak - to mi zabralo celej večer.
Nu a tak pomalu ladím, naháním vlny, hlásím stanici do celosvětové sítě meteostanic, protože teď už je to "dospělá" stanice, přijímám zprávy od meteo robota, že stance přestala vysílat, ať se na to mrknu a až to zas bude chodit, ať to připojím …
… laskavý a shovívavý čtenář jistě pochopí, že to pořád ještě není vůbec nic proti tomu, když musím vysvětlovat ménetrpělivéHaničce, že to všechno nebude trvat nijak dlouho a že to bude zase na deset let nachystáno k fungování.
"Jenom aby!", dí mápoučenáHanička.
A má pravdu.
Vono to chce sem tam nějakou tu pravidelnou údržbu. Ale to jí neříkejte.

bourá se

Málokdy se staví nové na zelené louce. Častěji se zbourá staré a nové postaví nebo dostaví. Zvláště pak ve městě není místa nazbyt a tak se přestavuje, bourá, dostavuje. Tuhle ve Zborovské ulici se zrovna začalo přestavovat. Jeden dům si o to říkal a zřejmě si řekl i o nového majitele a ten si řekl, že je čas na změnu. Změna nastala někdy minulý týden. Začalo se kolem domu hemžit dělnictvo. Zatím tu přestavbu začínají tím, čím začít musejí. Tedy bouráním. Tu okno, tu vchod, prostě je třeba předělat dům k obrazu svému. Onehdá jdu kolem a slyším z domu pracovat bourací kladivo. Nahlédnu dovnitř a opravdu: bourací dělník drží bourací kladivo a bourá tím … no to jsem eště neviděl!
V těchhle starých domech bývají klenuté stropy sklepů. Je to z cihel, klenba je pevná a vydržela století. Tahle novému majiteli překáží, tedy je jí třeba zbourat. A tak bourací dělník stojí na té klenbě, v ruce bourací kladivo a ničí tu klenbu pod sebou. Skutečně: je to ten samej případ, jako kdyby si poťouchlej lesník řezal pod sebou větev, na které sedí.
Nesledoval jsem to dál. Bylo mi líto víc té klenby, než toho mamlase, kterej si boural pod nohama podlahu. Další den už tam nebyl. Tedy ten moula. Z té klenby ubyla třetina. A další den už to bylo zakryté prkny, aby jim tam čumilové nečuměli.
Nu a já si říkám, že zbourat poctivou cihlovou klenbu je lumpárna. Zbourat to dokáže každej. Ale dokázali by to ti tatrmani taky postavit? Ono to bude chtít dost fortel a zrovna ten bourač budil dojem, že to bourací kladivo je vrchol jeho kariéry. Nu což. Třeba tam většina té klenby zůstane a vznikne jen vchod do sklípku, kde bude příjemné posezení … ale to příliš předbíhám. Teď se bourá.

kdybych si na ní nesed'

Že prý si tu kartu musel určitě v tý peněžence někam založit. Že jí určitě někde má. Jenom si teď narychlo nemůže vzpomenout a tak musí jet do školy bez karty, jestli bych mu půjčil na autobus, když nemá tu kartu.
Asi taková byla řeč Matějova minulý týden.
Pak se nějak přišlo na to, že ta peněženka není k nalezení a že tedy bude asi ztracená a tudíž i ta karta, co v ní byla, takže bude třeba kartu novou. Naštěstí v peněžence byla jen ta karta. Prý.
Tak tedy do Škodova paláce do Jungmanky, vytáhnout číslo, u přepážky předložit Matěje, rodnej list a moji občanku, čímž bylo učiněno zákonu zadost a za půlkilo Matěj dostal kartu novou, zelenou, Lítačku. Ještě mu na ní nahráli jízdné z té staré karty. Že prej je stejně hezčí. Řikal.
Tak jsme to odbyli, nová Lítačka uložena, dosud neztracena, historka končí.
Končí opravdu?
Kdepak. Správně tušíte, že bude ještě přídavek.
Dneska vezu Matěje domů. Sedne si dozadu.
"Tatínku mě tu něco tlačí. Pod tou dekou na sedadle."
"Tak si sedni vedle."
Bylo ticho. Ovšem významné ticho. Krájet a v kornoutech po půlkoruně na trhu prodávat by se dalo.
"Tatínku, hádej co jsem našel."
Pochopitelně jsem nevěděl. Jak bych mohl vědět, co kde Matěj najde.
"To ztracenou peněženku s tou kartou!"
"Dyť jsi říkal, že's jí tu už hledal."
"Hledal, ale špatně. Já jí měl v tý dece zabalenou. Aby jí nikdo nenašel, víš?!"
"Já vim akorát to, že jsi jí nenašel ty. Ale je dobře, že jsi jí našel alespoň teď. Takhle je to lepší, viď?"
"No, je. Ale kdybych si na ní nesed', tak jsem jí nenašel. Vona byla fakt dobře schovaná."

první den a hned -20°C

Z těch mínus sedmnácti ohlášenejch je -20°C naměřenejch v sedm ráno, což vypadá na letošní nejchladnější rozbřesk. Tedy zatím.
Dá-li se ovšem věřit teploměrům. Mám tady tři. Dva na domě, z jihu a ze severu. Ty ukazují jen osmnáct pod nulou, jelikož se hřejou o stěnu domu. Ten třetí stojí sám mimo a je mu děsná zima. Právě o ty dva stupně větší. Navíc pravidelní návštěvníci meteostránky jistě zjistili, že se včera zase něco dělo, protože nastal skokový výkyv a potom návrat k, dejme tomu, očekávaným hodnotám.
Ano, všimli si správně.
Dlouhodobé potíže s dosluhující meteostanicí jsou u konce a nastavájí dlouhodobé potíže se stanicí, která sloužit začíná. Tedy včera odpoledne začala. Má to hned prní den docela náročný, ale berme to jako zatěžkávací zkoušku. Během několika dní by ještě měl přibýt údaj o slunečním záření. Tím bude nová stanice kompletní. Když se to naučím, což není jisté, tak bych mohl za nějakou dobu i obměnit vizuální podobu grafů. To ovšem není jen tak a za ty roky provozu jsem nedokázal, než zobrazovat jenom základní přednastavené informace. Zbude-li mi čas a energie během dlouhých zimních večerů, možná konečně najdu způsob, jak na to.
V každém případě jsme teď ve zkušebním provozu. Tedy především nová stanice. Já až na druhém místě, jelikož na to zkoušení nové podoby meteostránky bych zatím nevsadil ani zlámanou grešli.
Ovšem alespoň jedno vylepšení snad přeci jen vyjde. Už to nehrozí přívalovými lijáky, co naprší 300m v jedné minutě, jelikož nová meteostanice má pochopitelně i nový srážkoměr a ten by si meměl vymýšlet.

První zkušenost: jakživo bych nespoléhal na předpověď počasí od nějakého strojku. A ejhle: odpoledne nová stanice předvedla, že umí nakreslit mráček a pod ním vločky. Zřejmě mi chtěla naznačit, že by mohlo sněžit.
To tak, na to ti neskočím, řekl jsem si.
O půl sedmé přijela domů máustaranáHanička a již mezi dveřmi děla:
"Takovou chumelenici nepamatuju. Jsem musela jet dvacet, abych vůbec trefila na silnici…"
To tedy klobouk dolů. Totiž kulicha dolů. To bych od té krabičky fakt nečekal.
Jen nevím, jestli to místo předpovědi není stroj na počasí. Protože kdyby jo, tak tu do rána zapadnem. Ukazuje to totiž furt sněžení!

jeho lidi

Zviřátkům je potřeba pomáhat, zvlášť teď v zimě, o tom se nedá pochybovat. Platí ale i poučka, že není člověk ten, aby se zavděčil lidem všem. V tomto případě nikoliv lidem, ale ptákům všem.
Totiž: máme před domem už roky krmítko. Udělal jsem ho z prkýnek a je hojně navštěvováno, zvlášť, když v něm něco je. Ostatně obrázky z krmítka či jeho okolí tu občas jsou vidět. A teď nastala ta pravá krmítková situace. Mrzne, teplota kolísá od mínus osmi po nulu, ba dokonce je ohlášena teplota i mínus sedmnáct, sněhu je nějakých deset centimetrů - no prostě přesně ten čas, kdy je potřeba tomu ptactvu nebeskýmu přisypat něco na přilepšenou.
No jo, ale sypte ptactvu, když tu máte kosa, toho našeho, co nám na jaře zpívá, a ten odežene všechny ostatní opeřence a svoje krmítko si brání vlastním tělem a to doslova. Je načepejřenej, že vzbuzuje dojem velkosti srovnatelné se slepicí a zrovna tak se chová. Jen přiletí jinej kos, už jde po něm. Sýkorky, které tu také mají domovské právo, posedávají na okolních stromech a snaží se proniknout kosí obranu, což se jim občas podaří, ale je to spíš vyjímka.
Kos už se do krmítka sotva vejde a čekám, že ho co nevidět rozšlápne. Na příští rok se budu muset zamyslet nad přistavením dalšího patra nebo dokonce dalšího krmítka.
Takhle to totiž vypadá, že si vykrmujem jen toho kosa, o kterém jsme si donedávna mysleli, že je to náš kos. Ale kdepak je to jinak. My jsme jeho lidi.

kos_170109a

kos_170109b