2016

masožravou zubatou hladovou

Shoda okolností a jakýchsi technických problémů způsobila, že Matějova škola končí už dnes a tudíž mají děti o týden delší prázdniny. Což má několik efektů, jako například ten, že jsem měl včera problém.
Totiž: Matěj mi volal, jestli nemůžu koupit kytku. Na zejtra (tedy na dnešek). Inu proč bych nemoh', že ano. Pro paní učitelky se kytky kupujou. Jenomže kupujte kytku pro pana učitele. To je prostě takový divný. Tomu by slušela spíš butylka s kápkou něčeho dobrýho. Ale posílat do školy flašku šňapsu, to se taky nesluší. Tož jak?
V oblíbeném krámě s kytkama jsme procházel od stojanu ke stojanu a tu mě to napadlo: No jasně, pan učitel dostane nějakou ježatou kytku. Třeba kaktus nebo sukulent nebo … ano!Masožravku!
Vybral jsem pro jistotu kytky dvě a jeden květináč, aby si Matěj mohl vybrat. Vybral si mucholapku podivnou, pochopitelně.
A pan učitel bude mít dnes možná spustu kytek, ale masožravou zubatou hladovou možná jenom jednu.
Snad ho nekousne.

Světáci

No jo, von už je zase čtvrtek a já to sem úplně zapomněl napsat:
Divadlo bude!
Totiž jako každý rok nacvičujou ochotníci z Ohrobce nějakou taškařici. Tu letošní taky určitě všichni znáte. Tož se přijďte podívat, určitě se zasmějete.

SVETACI_pozvanka

shodit a nahodit

Měl jsem to vědět hned, jak do lékárny přišel ten maník s kufrem. Tedy s kufrem řemeslnickým, elektrikářským.
Stál jsem totiž ve frontě, která utěšeně narůstala a řemeslník, jak se po chvíli ukázalo elektrikář, se ptal po paní vedoucí. Paní vedoucí se po chvíli přikolíbala a jala se pánovi vysvětlovat, že to jak to minule opravil, je úplně blbě, protože žárovky sice svítí, ale jinak, než před opravou, což je zásadní problém, protože mají svítit jenom ráno a veřer v určitou hodinu v pracovní dny, v sobotu jenom odpoledne a v neděli vůbec. Elektrikář se pochopitelně bránil tím, že na nějaký načasování vůbec nešahal, že jenom měnil ty zářivky, což paní vedoucí komentovala pouze tak, že tomu ona vůbec nerozumí a konec konců jí to ani nezajímá. To co jí zajímá je to, že před opravou to svítilo jak mělo a teď to svítí furt, což je špatně. A že prý ukáže panu elektrikáři, kde jsou ty jističe a ať s tím něco udělá.
A to byl ten moment, kterej mě měl probudit.
Nestalo se.
Naopak se stalo, že jsem se dostal k panu lékárníkovi a začal mu předkládat recepty pro maminku a on začal pobíhat a nosit krabičky a když byl s těmi krabičkami hotov, začal je markovat na pokladně a v tu chvíli to přišlo.
"Tak a je to. Ten chlap nám vypnul proud," pravil pan lékárník.
Zezadu z lékárny se vynořil elektrikář.
"Vy jsem nám vypnul elektriku!"
"Jó? To neni možný. Já si jenom vypnul jističe tuhle na ty světla."
"Je to možný! V celý lékárně nejde elektrika!" pravila slečna, co přišla od druhé pokladny.
"To je divný, to by to muselo ….." elektrikář nedořekl, co by muselo a zmizel vzadu.
Po chvíli se pokladny probudily. To už byla fronta až ke dveřím a k právě se probouzející pokladně se došoural mladý lékárník, kterého zřejmě nahození elektriky taky nějak nahodilo.
"Tak teď musíme počkat, až ty pokladny naběhnou," děl pan lékárník a sledoval jedním okem mladíka, jestli už taky naběhne a druhým elektrikáře, se kterým by nejraději vyběh' a dával pozor, aby zas něco někde nevypnul.
Pokladny naběhly, mladík taky, pan lékárník se přihlásil do systému a kupodivu našel i rozpracovanou objednávku, což mě vede k potřebě pochválit systém, který průběžně zaznamenal a uložil práci a nenechal se vyvést z míry tím, že mu flegmatickej elektrikář vyndal pojistky.
Inu, nezbývalo, než zaplatit a po dobré půlhodině si odnést, co jsem chtěl.
Ovšem těm dalším zákazníkům jsem to nezáviděl. Zůstal tam s nimi totiž ten elektrikář a kdo ví, co ještě potřeboval shodit a zase nahodit.

jako šafránu

Některejm věcem člověk odvykne, to se holt stává. Například taková pochvala, to se jednomu dostane jako šafránu nebo vlastně ještě míň. O to větší je potom překvapení, když to přijde nečekaně.
Totiž: udělali jsme si s Matějem takovej krátkej výlet na kole. On dopoledne jezdil se třídou na dračích lodích a odpoledne bylo volno, jelikož se přiznal, že moc necvičil a že tedy na flétničku hrát nebude, poněvadž by to stálo za starou belu. Inu, bylo počasí akorát na to kolo, tož jsme vyjeli. Tady sousedi budou vědět - je to takovej okruh přes Zvoli, Libeň, Břežany, Lhotu, Ohrobec a pak zase zpátky domů. Vydá to na nějakejch čtyřiadvacet, pětadvacet kilometrů. Od Břežan je vidět na Prahu a včera byl v tom oparu vidět i Říp.
A jak tak jedeme a užíváme si, tu Matěj prohlásí, že je to se mnou stejně na kole nejlepší. A když se zeptám proč, praví, že jednak jsem jeho otec, druhak, že to umím a třeťak, že se se mnou dá povídat, což prý s Kačkou ne, jelikož na ní musí furt čekat. A že prej bude mít aspoň dobrej trénink na ty vyjížďky, až budou s Tomášem jezdit na soustředění.
Pochopitelně, že jsem takovou pochvalu nečekal, o to mě potěšila víc.
Ovšem nic mi nedal Matěj zadarmo. Dvakrát mě do kopce přespurtoval, i když pak doma říkal, že při tom druhém měření sil už nemoh'. No jo: nemoh', ale stejně vyhrál. Inu, mám báječnýho synka.
A tuhlec je obrázek, jak jsme jeli (zajímavá mapa - čím červenější cesta, tím častěji používaná pro sport):

jizda160620

pod širákem

Kdo nevěří, že už začaly prázdniny, bude na tom stejně jako já. To jest tak, že mu utekla ta podstatná skutečnost, že už je dvacátýho června a ve školách se jezdí na výlety, chodí na hrad, plave na dračích lodích, navštěvujou se elektrárny, jezdí se na kole na Karlštejn a na školu v přírodě a vůbec se dělá všecko, jen ne škola. Pochopitelně. Už toho mají obě strany za ten rok dost a s blížícím se létem stoupají nejen teploty, ale i úroveň prázdninové nálady.
A tak není divu, že jsme se byli na konec sportovního roku rozloučit i s oddílem wushu před prázdninami, abychom se během nich pak ještě dvakrát setkali.
Ovšem to teprve přijde.
Teď bylo to přespání v přírodě, což bylo pro děti to nejlepší rozloučení. Tomáš si našel čas a vzal partu do přírody pod širák. Šli jsme s nimi, ale s tím přespáním, s tím už jsme jaksi měli předem jasno. "V žadnem připadku," jak pravila máveseláHanička.
Přespání pod širákem bylo pro děti báječným zážitkem už jenom proto, že si před spaním vyprávěly horrory - tedy chovaly se plně stejně, jako my, když jsme byli v tom věku někde sami bez rodičů a bylo potřeba ukázat, kdo se nejmíň bojí. Nakonec se asi trochu báli všichni, ale usnuli hezky pod širákem. S mouospalouHaničkou jsme pak lesem před půlnocí odešli pod střechu, abychom si neotlačili ty naše starý kosti.
Ráno jsme se pak od Matěje dozvěděli, že nejmíň dva lidi tam pod stromy v trávě viděli záhadnou bílou krabici, která tam chvíli byla, ale pak tam nebyla. Kačka, která spala o kus dál zase slyšela nějaké kroky, ale neví, kdo to tam mohl chodit. Inu - spát pod širákem, to chce odvahu.
Nu a pro ty, kteří s námi nebyli, jsou tuhlec dva obrázky. Máme to tu hezký, co říkáte?

homol160618a

homol160618b