WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

brutální násilí

Naučit kočkeny kratochvilný kousek nejen není snadné, je to téměř nemožné. O pokusech naučit je aportovat jsem si tu možná už psal. Marnost nad marnost.
Poslouchat taky umí, jen když chtějí. Sice reagují na lusknutí prstů, ale než vyklidí prostor, trvá to věčnost. Jen snad zvuk padajících granulí do misky je přivábí, ikdyž i k misce se někdy loudají neuvěřitelně liknavě. Prostě se chovají podle toho, jakou mají náladu.
Je tu ovšem jeden takovej prvek … Jak to nazvat?
Řekněme brutální muckání.
Zavedla to Monika.
Muchluje Nema na zemi tak strašlivým způsobem, že je Nemo v sedmým nebi. A ta na podlaze prožívaná slast bude zřejmě spouštěčem nutkavé potřeby ten brutál znovu vyžadovat.
Včera jsme to s pobavením sledovali.
Monika udělá krok k Nemovi a Nemo se okamžitě svalí, otočí na záda, skrčí tlapy a … muckej mě. Když je po muckání, Nemo se zvedne, oklepe, udělá kolečko kolem stolu a už na nic nečeká, netřeba se k němu přibližovat. Rovnou se vyvalí … Ještě! A brutálně!
Po další porci brutálního násilí se opět oklepe, zvedne a už ani to kolečko kolem stolu neudělá. Rovnou se svalí na záda, tlapy nahoře …
"Tak ještě jednou, ale naposled, už toho máš dost!"
Otřepe se a kouká …
"Nic, už jsem umuckaná."
Velmi nerad se Nemo odloudá k misce s vodou pro osvěžení. A pořád se ohlíží, estli by třeba etě něco nebylo.
"Nebylo, už máš dost."
A pak že se kočkeni nic nenaučej.

brambory a rada z Kolína

Jsem včera kupoval brambory v Kolíně na trhu na náměstí.
"Stoosmnáct a jsou výborný," pravila trhovkyně.
"Stodvacet, už se těším," pravil jsem já.
"Tak to budu mít na důchod, ty dvě koruny."
"???"
"No vy jste to neslyšel? Prej máme našetřit na důchod dva až tři milióny. Tak nějak začít musim."
"Aha … tak to já už nedám …"
Tož tak - na trhu v Kolíně člověk dostane k bramborám i nějakou tu radu.

Indy a Nemo tak nečiní

Kdo viděl toho animovaného Kocoura v botách a všichni majitelé koček tuší, že kočky tu a tam vykašlou (to je záměrný eufemismus) váleček neztrávené srsti. I všichni moji kočkeni tak činili.
Jenomže tyhlety dvá, tedy Indy a Nemo tak nečiní!
Vůbec tomu nerozumím. Študovat kvůli tomu život kočkenů nebudu, ale je mi to prostě divný.
Rvou se jako koně, pak se navzájem náramně ošetřujou a zblajznou chlupy, co z nich lítaly při tej rvačce.
Jenomže tím to končí. Žádný zvracení, žádný chlupatý válečky, chovají se vzorně.
Estli jim to vydrží, budou to vůbec nejvíc nejvzornější kočkeni, co jsem kdy měl.
Ale to jim neřikejte.

ty samý dráty

Když byly telefony vybaveny sluchátkem pevně propojeným s aparátem pomocí kabelu a čísla se vytáčela, bylo snadné se orientovat v technických záludnostech. Když něco nešlo, člověk zašel k sousedovi nebo do budky, zatelefonoval na ústřednu, ohlásil poruchu a pak se čekalo, kdy přijde technik.
To byly časy, kdy závislost na neustálém propojení se světem byla limitně blízká nule. Dneska jsme na opačném konci žebříčku a když je člověk pár minut bez spojení, už je jako na jehlách, jestli mu něco neuteklo.
A technika na obou koncích drátů je naprosto odlišná a tudíž složitější, čímž se dostávám k problému s tím spojením a k jeho technickým vlastnostem.
K práci potřebuju pevnou adresu internetu. To mi současný poskytovatel chce zpoplatnit, tudíž přecházím k poskytovateli jinému. Pozoruhodné je to, že signál do domu jde po stejných drátech jako v dobách, kdy se telefonovalo s tím sluchátkem v ruce. Jen holt po těch drátech běhají jiné proudíky.
Nu a přechod od jednoho poskytovatele k druhému je pouze smluvní záležitost. Nebude se měnit přístroj (tedy modem), nebude se měnit linka, ústředna s optickým kabelem o tom ani nebude vědět. Jen někdo někde na nějakém serveru zadá nějaký příkaz a jinde na jiném serveru jiný příkaz smažou. A já budu platit míň za víc někomu jinému.
A jak poznám, že už je to celé hotovo? Na složenkách bude jiné jméno příjemce.
Jen ty dráty do domu už jsou desítky let furt ty samý …

dvojitá věž

Mlha přede mnou, mlha za mnou … tak nějak to v posledních dnech vypadá venku. A protože i mlha může mít v noci docela hezkou podobu, tuhle jednu uvádím.
To jsme takhle po cvičení koukali s Ondřejem před školou na zvolský kostel … a viděli jsme ho dvakrát! A to za střízliva, dobře rozcvičeni a při smyslech. Obrázek je z mobilu prachmizernej. Ale jako doklad o dvojité věži na kostele postačuje.
Mohla za to mlha.

kostel_v_mlze_221123