2016

jak velký měl rohy

To si vždycky dobře rozmyslíte, když zvete domů návštěvu. Upečete bábovku, uvaříte kafe a čekáte, že vám to návštěva dbalé dobrých mravů pochválí.
Když pozvete bytosti spojené víc s nadpřirozenem než se zemskou hroudou, žádnou pochvalu či mravnost čekat nemůžete. Takový čerti maj přímo v popisu práce chování nemravné, svatej Mikuláš je všechny na uzdě neudrží, navíc má knihu hříchů a tam se moc pochval nedočte. Eště, že s sebou ta povedená nebeská parta mívá anděly, aby to všechno uklidnili a byl svatej klid.
Takovouhle návštěvu si ovšem můžete pozvat jen jednou za rok. My to děláme pravidelně a už pěknou řádku let k nám chodí kamarádi, aby si to s dětmi užili. Letos se to celý propíchlo už před čtrnácti dny,
jak jsem si tu poznamenal. To však nic neměnilo na tom, že děti na návštěvě Mikuláše trvaly. A tentokrát se k nám připojil i Tomáš se svými holčičkami, poněvadž ty to mají ještě skoro jako doopravdy. Však taky Baruška natahovala moldánky a maminky se nechtěla pustit. Jak by taky ne, když ti čerti byli letos obzvlášť strašliví. Ba dokonce si jeden vyšláp i na mě, že musím říct ňákou básničku, jinak prej šup do pekla. Já chtěl do pekla, ale to vzal pekelník hnedle zpátečku. Tož jsem mu jeden starej veršík radši řek', aby se se mnou nemusel vláčet. Bylo mi jasný, že by mě daleko nedones.
Hezký to bylo a už přemejšlím, jak to udělat, aby to bylo za rok zas. Jenomže to už budou Kačka s Matějem vážně moc velký. No, uvidíme. V každým případě tuhle si můžete udělat obrázek, jak to u nás včera vypadalo a jak velký měl ten Belzebub, co nám volal do auta, rohy:

Mikulas_2016

fyzika je jenom jedna

Fyzika je jenom jedna. Tuto argumentaci lze bez problému aplikovat na veškeré vesmírné dění. Ovšem nesmíte se pouštět do fyziky kvantové, tam je, zdá se, všechno jinak. Naštěstí se nás kvanta netýkají, alespoň ne přímo. Nás trápí spíš ta obyčejná, stará dobrá fyzika. Jako například voda a její skupenství. A natrápí se nás dost. Tu se voda vypaří, tu vzkypí a přeteče, a v zimě zmrzne. Máme tu zimu pročež je aktuální onen posledně jmenovaný stav vody, tedy led.
Jistě, zamrzá nám horní rybník i dolní rybník, v potůčku je taky ledový potah a studánku tvoří spíš ledopád než vodopád. Ostatně začalo mrznout.
A jak tak v sobotu koukám na ten zamrzlý horní rybník, v jednu chvíli nad ním stojí japonská lampa a v druhou chvíli nad ním nestojí japonská lampa.
Kdepak, lampa není na kolečkách a neodjela, ani jí nikdo neodnesl. Po nějakých osmi letech se najednou zničehonič odporoučela přímo do toho rybníka. Ježkovy voči! Jak je tohle možný? Šel jsem jí posbírat pod led. Naštěstí bylo téměř všechno v pořádku, jen zadní část schránky na světlo byla trochu vylomená, ale to jednak nebude až tolik vidět a druhak to půjde opravit. Tedy budu muset zjistit, jak se opravuje a lepí žula. No jo, ale jak je možný, že to spadlo? Dyť to léta drželo a ani se to nehnulo.
Zkoumám příčiny a co nevidím. Do podstavce natekla voda do prostoru pod patu nohy. Podstavec byl mírně šikmo, jak jsem ho letos po úpravě vodních děl znovu instaloval. Proto tam bylo víc prostoru pro tu vodu. Voda zmrzla a ten led, co byl pod nohou, vytlačil tu stokilovou hmotu nahoru dost na to, aby se převážila a spadla. Kdo by tohle byl čekal. Taková lapálie.
Jo, fyzika je jenom jedna, s tím se holt nedá nic dělat.
Mimochodem, nevíte, jak se nejlíp lepí žula?

EET na tři papírky

"No to je přece jasný," slyším argumentaci stran zdražení v hospodách.
"Mně to jasný není," pravím já.
"No přece ty hospodský budou teď muset všechnu tržbu přiznat."
"A to vadí? Jsem myslel že je to normální."
"A z čeho si myslíš, že platěj zaměstnance?"
"Normálně ne?"
"Normálně by za ně museli eště platit daně a pojištění. Takhle je platěj bokem z toho, co nepřiznaj, aby nemuseli ty dávky vodvádět."
"Aha … tak to sem teda blbej, to sem nevěděl."
"No, to seš."
Takže jsem byl poučen a o něco míň blbej jsem šel do hospody na oběd i první den zákonem zavedené elektronické evidence tržeb.
"Dobrý poledne, tak co EET? Jak vám to funguje?"
"Nefunguje. Nejde nám kasa. Tak abysme to mohli hlásit, píšeme si to všechno na papírky. Na tři papírky. Jeden na stůl, jeden pro mě a jeden na kasu. Pakárna."
"Dyť dycky stačilo hlásit, kde jsem seděl a zaplatit…"
"Jo, ale to fungovala kasa. Teď nefunguje. Teď píšem papírky."
"Ale jídlo je furt dobrý."
"To je, ale ta pakárna."
Tož tak.
První den používání elektronického biče na šedou ekonomiku proběhl na různých úrovních různě.
Pan ministr si pochvaluje, jak mu bič pěkně práská, já se dozvěděl, co jsem nevěděl a v hospodě píšou papírky.

bakalářská podpora

Když se vám rozpadne mlejnek na mák, prostě utáhnete šroub a melete dál, abyste měli na řepánky. S autem už to tak snadný není a abyste zas mohli porouchaným autem jezdit, musí ten šroub obvykle utáhnout automechanik, jelikož ví, kterej utáhnout. A když se dostanete do ouzkejch s programem, tedy softwarowou aplikací, nezbývá, než rovnou volat IT podporu. Zrovna to jsem včera potřeboval, pročež jsem zvedl telefon a volal odborníkům.
"Prosímvás, potřebuju pomoct s vaším programem Bakaláři. Používáme ho už druhej rok a jsme s ním spokojený. Jenomže po zveřejnění vašeho nového updatu přestal fungovat. Volám správně na podporu?"
"No … voláte správně, tady magistra Voženílková (nebo tak nějak se ta podpůrkyně jmenovala)", pravila paní na druhém konci drátu.
"Prima, takže používáme jenom zařízení iOS, máme čtyři druhy se dvěma nejaktuálnějšími systémy iOS a po posledním updatu, který jste vydali, se aplikace vůbec nerozběhne a zamrzne v prvním okně", snažil jsem se krátce a jednoznačně popsat stav věci. To mají ajťáci nejradši.
"… A … aha … takže vy se nemůžete přihlásit …"
"Ne, tak to není. Kdybych se nemohl přihlásit, tak by bylo vyhráno. To by znamenalo, že program funguje a já mám špatný heslo nebo jméno serveru k přihlášení, ale k tomu vůbec nedojde. Ten program vůbec neběží a zamrzne hned po spuštění."
"A zkoušel jste to na Androidu? Tam vám to neběží?"
"Vy snad žertujete! Od začátku vám říkám, že máme jenom iOS. Tedy iPhony a iPady. Žádnej Androjd doma nemáme."
"No to je zvláštní. Mě to tady na všech referenčních iOS zařízeních funguje."
"Ježišmarjá, já snad mluvím s úplně nekompetentní osobou! Pomoct potřebuju já, mě to nefunguje. Na iPhonu mě to nefunguje. Po vašem posledním updatu. Do tý doby to fungovalo. S tím potřebuju pomoct. Dokážete mi vůbec poradit?!"
"Samozřejmě. Popište mi chybu v mailu a my se vám ozveme."
"Cože? Tohle je on-line podpora? No tak vám teda pěkně děkuju!"
Praštil jsem té magistře s telefonem. To jsem ještě nezažil.
Společnost Bakaláři.cz, která spravuje školní servery pro polovinu škol v republice má na lince podpory natvrdlou magistru Vopičkovou (nebo Mejzlíkovou nebo kdovíjak se jmenuje), která nerozezná jeden sytém vod druhýho a není schopná normálně lidsky komunikovat a poskytnout pomoc, kvůli který je tam placená.
Ufff…
Zkusill jsem to tedy k Matějovi do školy.
To byla cesta, kterou jsem nechtěl původně jít, protože je mi jasný, že za tuhle chybu škola ani náhodou nemůže. Přesto se mi tam velice laskavě věnovali. Paní, která má správu tohohle informačního kanálu na starosti, mě vyslechla, rovnou řekla, že zavolá jejich ajťákovi, což učinila a za chvíli volala zpátky s tím, že teď poskytovatel softwaru měnil nějaký databáze a nějaká cesty na serveru a že by to mohlo být nastavením cesty v mé aplikaci ještě po staru a pokud mi to nepůjde nastavit, že mám aplikaci smazat a znovu nainstalovat, že by to mohlo být řešení a kdyby ne, tak ať ještě zavolám, že se mi ozve jejich moudrý ajťák, aby mi poradil.
Jo, zafungovalo to. Smazání a nová instalace odstranily chybu nastavení, program už zase funguje a všechno je v pořádku tak, jak to bylo před updatem.
Ovšem ten zážitek s profesionální podporou poskytovatele softwaru a správce serverů a databází škol - ten stál za to.
Hned jsem ho sdělil i laskavé paní z naší školy a dodal jsem, že bych se v případě té bakalářské podpory zachoval stejně jako primář Somr z komedie Pane, vy jste vdova!, který káral svého podřízeného, jenž se dopustil fatální chyby, těmito slovy:
„Abych z vás neudělal nezaměstnaného.“

drby

"Já bych potřeboval takový ty časopisy, co jsou v nich děsně vymyšlený a senzační zprávy. Takový ty s hodně obrázkama a s málo textem, jak se to čte v tramvaji a jak tam je spousta známejch osobností a vo nich se tam píše a …", popisoval jsem paní trafikantce, co potřebuju koupit pro maminku, jelikož jí chci přinést právě tohle, aby měla co číst a měla alespoň nějakou zábavu.
Pán vybírající cosi z nabídky v trafice ustoupil a sledoval, co mi paní trafikantka vybere. Chvilku váhala a přemýšlela, co to po ní vlastně chci. Já to měl vymyšlený, jenomže nevím, ve kterých časopisech se těch nesmyslů vyskytuje nejvíc, poněvadž je nečtu a tudíž nemám ten náležitej přehled. Po chvilce hluboké meditace to paní trafikantka měla:
"Vy chcete drby!"
"Jo! To je vono, to potřebuju."
"Tak tuhle jsou nejčerstvější a tady taky a ještě …"
"Perfektní, no samozřejme, tady je mistr na titulní stránce (no jo, von se rozvádí, víte?) a tady oba manželé - to bude mít maminka počteníčko."
Nakoupil jsem plnou náruč drbů a měl radost, že mi paní trafikantka připomněla to kdysi v mém mládí tolik frekventované slovo.
Když tenkrát šla babička vedle k sousedům na drby, byla to vážná věc. Taková skoro až zpravodajská mise, ze které vždycky přinesla nějaké senzační a naprosto zaručené zprávy. Jako například, že budou bourat chlívek a místo něho stavět garáž nebo že to támhle přes ulici v noci békaly ovce kvůli tomu, že jim vlez do maštale tchoř.
Inu takovej vesnickej Intelligent Service po česku. Dneska je z toho instituce a výdělečnej podnik. Ale ta podstata je furt stejná.