jaro se odkládá
30.března 2023 07:20 / zařazeno v kategorii: o počasí
Svého času jsem si tu touhle dobou psal o přezouvání. Tedy o přezouvání zimních kol za ta s letními pneumatikami. No a letos si o přezouvání psát nebudu. Není zatím o čem.
Ono se totiž při té klimatické změně, ketrá je poslední roky tématem hýbajícím zeměkoulí, tak nějak přihodilo, že zima se sice asi tak před měsícem tvářila, že už toho nechá, ale poslední týden se to otočilo a výhled do Velikonoc není nijak růžový. Naopak, je spíš mrazivý a prý snad i se sněhem.
Čili to vypadá, že o svátcích se ještě bude lyžovat a já nemám na nějaké přezouvání ani pomyšlení. Navíc je to snad i tak, že přezouvat by mělo být aktuální ve chvíli, kdy jsou ustálené denní teploty vyšší, než jedenáct stupňů. Tak to ale opravdu nehrozí. Včera bylo na nule a dneska ráno jen nějakých pět, takže zimní obutí je pořád aktuální.
Tož tedy zatím stále ještě platí: březen, za kamna vlezem, duben, ještě tam budem.
A jaro se odkládá na neurčito neboť aprílové počasí přišlo s předstihem a zdá se, že se tu usalaší na dýl.
Ono se totiž při té klimatické změně, ketrá je poslední roky tématem hýbajícím zeměkoulí, tak nějak přihodilo, že zima se sice asi tak před měsícem tvářila, že už toho nechá, ale poslední týden se to otočilo a výhled do Velikonoc není nijak růžový. Naopak, je spíš mrazivý a prý snad i se sněhem.
Čili to vypadá, že o svátcích se ještě bude lyžovat a já nemám na nějaké přezouvání ani pomyšlení. Navíc je to snad i tak, že přezouvat by mělo být aktuální ve chvíli, kdy jsou ustálené denní teploty vyšší, než jedenáct stupňů. Tak to ale opravdu nehrozí. Včera bylo na nule a dneska ráno jen nějakých pět, takže zimní obutí je pořád aktuální.
Tož tedy zatím stále ještě platí: březen, za kamna vlezem, duben, ještě tam budem.
A jaro se odkládá na neurčito neboť aprílové počasí přišlo s předstihem a zdá se, že se tu usalaší na dýl.
vítací smečka
29.března 2023 06:39 / zařazeno v kategorii: o zvířatech
Pochopitelně, že mám vítací kočkeny. Čekají na mě, když se vracím, ráno mě vítají u dveří z ložnice. Když jdu ze zahrady, jsem opět vítán, neboť vcházím. Jistě, že to je z části vítání zištné, jelikož například ráno na mě nastoupená jednotka mňouká, dokud jim nenasypu do misky. V ostatních případech jsem snad opravdu vítán zpět do smečky prostě jenom proto, že do ní patřím.
U Ondřeje je to podobné.
Tam mě taky Gari a Nora vítají, jen s tím rozdílem, že do smečky nepatřím. Tak vítají každého, koho si už jednou vočuchaly a kdo je podrbal za ušima.
I včera jsem byl hlasitě vítán. Před cvičením jsem ještě na chvilku zaskočil za Ondřejem. Čekal jsem v kuchyni, kde vítací ceremoniál pokračoval ceremoniálem drbacím. Po ukončení oficialit si šly psice sednout do svých křesel. Já jen tak stál mezi dveřmi ze světnice do světnice a chválil je, jak si pěkně uměj sednout. Gari na mě však ze svého křesla přísně hleděla a nelehla si. Seděla a hleděla. Chválení nepomohlo, naopak. Měla námitky. Začala štěkat, vstala z křesla a šla ke mně.
No to víš, že jo, podrbu tě, když chceš, jasně, jako dycky …
"Huf, haf, af, huf …," pravila Gari a strčila do mě čumákem.
"Aha, …, no tak jo, tak dobře, dyž teda chceš, já si taky sendnu."
"Huf!"
Sedl jsem si ke stolu, Gari se ještě nechala podrbat a odkráčela spokojena ke svému křeslu, kde se konečně uvelebila do deky.
Nu což, stát ve dveřích se nemá, dyž je člověk na návštěvě. Ondřej to má už vychytaný a když je zrovna o patro výš, roli hostitele zastoupí vítací smečka a hosta usadí.
Budu to muset s kočkenama taky nacvičit.
U Ondřeje je to podobné.
Tam mě taky Gari a Nora vítají, jen s tím rozdílem, že do smečky nepatřím. Tak vítají každého, koho si už jednou vočuchaly a kdo je podrbal za ušima.
I včera jsem byl hlasitě vítán. Před cvičením jsem ještě na chvilku zaskočil za Ondřejem. Čekal jsem v kuchyni, kde vítací ceremoniál pokračoval ceremoniálem drbacím. Po ukončení oficialit si šly psice sednout do svých křesel. Já jen tak stál mezi dveřmi ze světnice do světnice a chválil je, jak si pěkně uměj sednout. Gari na mě však ze svého křesla přísně hleděla a nelehla si. Seděla a hleděla. Chválení nepomohlo, naopak. Měla námitky. Začala štěkat, vstala z křesla a šla ke mně.
No to víš, že jo, podrbu tě, když chceš, jasně, jako dycky …
"Huf, haf, af, huf …," pravila Gari a strčila do mě čumákem.
"Aha, …, no tak jo, tak dobře, dyž teda chceš, já si taky sendnu."
"Huf!"
Sedl jsem si ke stolu, Gari se ještě nechala podrbat a odkráčela spokojena ke svému křeslu, kde se konečně uvelebila do deky.
Nu což, stát ve dveřích se nemá, dyž je člověk na návštěvě. Ondřej to má už vychytaný a když je zrovna o patro výš, roli hostitele zastoupí vítací smečka a hosta usadí.
Budu to muset s kočkenama taky nacvičit.
páneček nás přepral
28.března 2023 06:36 / zařazeno v kategorii: o zvířatech
Je to vždycky boj. Nikdy jsem se nebavil česáním panenek a tudíž ani česání kočkenů nepatří mezi mé koníčky. Ale občas je to potřeba. A je to boj. Pomalu si na to sice zvykají, ale jde to ztuha. Nemám na to trpělivost a k hrubému násilí nejdu daleko. Prostě drž, ať je to hotový, mě to taky nebaví!
Nu a včera zase došlo k hrubému násilí. Nejdřív jsem kočkenům obrousil drápy, aby neškrábali a pak vypuklo česání.
Tentokrát jsem si k tomu vzal i vysavač s jemným kartáčem. To se jim kupodivu líbilo. Asi je to příjemně šimralo. Ale jak jsem vzal drátěnej kartáč, už zase začlo vzpouzení. Pochopitelně jsem silnější a tak když nedrží kočkeni, držím kočkeny já.
Po česání dostanou odměnu v podobě pamlsků a jdou trpět do pelechu.
Trpí tam velmi ostentativně: podívej se, světe, jak jsme učesaný! Bránili jsme se, ale nepomohlo to, páneček nás přepral!
Nu a večer u detektivky kočkeni přijdou, vylezou si oba na mě, ani se neperou a oba usnou.
Byla to fuška, ale máme to pro dnešek za sebou, viď, pane.
Nu a včera zase došlo k hrubému násilí. Nejdřív jsem kočkenům obrousil drápy, aby neškrábali a pak vypuklo česání.
Tentokrát jsem si k tomu vzal i vysavač s jemným kartáčem. To se jim kupodivu líbilo. Asi je to příjemně šimralo. Ale jak jsem vzal drátěnej kartáč, už zase začlo vzpouzení. Pochopitelně jsem silnější a tak když nedrží kočkeni, držím kočkeny já.
Po česání dostanou odměnu v podobě pamlsků a jdou trpět do pelechu.
Trpí tam velmi ostentativně: podívej se, světe, jak jsme učesaný! Bránili jsme se, ale nepomohlo to, páneček nás přepral!
Nu a večer u detektivky kočkeni přijdou, vylezou si oba na mě, ani se neperou a oba usnou.
Byla to fuška, ale máme to pro dnešek za sebou, viď, pane.
letní čas
27.března 2023 06:42 / zařazeno v kategorii: o událostech
Tak už tu máme jaro, narcisky na zahradě už rozkvetly, sluníčko se ale začalo kapku schovávat za mraky. V pátek jsem ještě stihnul ořezat druhou jabloň a dneska od rána už zase sněží s deštěm, jsou sotva dva nad nulou, do toho fouká, no psa by nevyhnal. Tedy to je vobrat!
Ono to asi tomu počasí taky nesvědčí. To přepínání z normálního času na letní. Zvyklo se říkat zimní a letní čas, ale to je zavádějící. Čas je jenom jeden a o polednách je prostě sluníčko nad hlavou, tedy když zrovna nejsou mraky. Tak to bejvalo za starejch dobrejch časů nějakou tu miliardu let nazpátek.
Jenomže lidstvo musí jít s dobou a tak se v různých dobách časem různě posouvalo a v poslední desetiletích se to vžilo a je z toho standard. V zimě si dopřáváme o polednách luxus slunce v nadhlavníku a v létě holt votočíme zeměkoulí a poledne je už v jedenáct. Bývávaly kolem toho diskuze o biologických hodinách člověka a o zdravotních potížích. Dneska si toho skoro nikdo nevšímá.
Jak jsem v minulých letech pochopil, nikdo z kormidelníků zeměkoule se nechce pustit do rušení střídavého času především proto, že by tím naštval svoje voliče. Jinej důvod neochoty k návratu do normálního času není. Úspory to nepřináší, je to jenom o zábavě pro lidový masy, který maj o hodinu víc světla, aby trefily do knajpy.
A mě to vzteká a jak tak koukám, to počasí má taky na změnu času pifku. Zatím, co píšu, teplota venku klesla na jeden stupeň, déšť ustoupil sněhu a už docela regulérně sněží.
Letní čas jak vyšitej.
ps
A dneska ráno znovu, teplota na nule, za oknem chumelenice. Kde že je ten letní čas?
Ono to asi tomu počasí taky nesvědčí. To přepínání z normálního času na letní. Zvyklo se říkat zimní a letní čas, ale to je zavádějící. Čas je jenom jeden a o polednách je prostě sluníčko nad hlavou, tedy když zrovna nejsou mraky. Tak to bejvalo za starejch dobrejch časů nějakou tu miliardu let nazpátek.
Jenomže lidstvo musí jít s dobou a tak se v různých dobách časem různě posouvalo a v poslední desetiletích se to vžilo a je z toho standard. V zimě si dopřáváme o polednách luxus slunce v nadhlavníku a v létě holt votočíme zeměkoulí a poledne je už v jedenáct. Bývávaly kolem toho diskuze o biologických hodinách člověka a o zdravotních potížích. Dneska si toho skoro nikdo nevšímá.
Jak jsem v minulých letech pochopil, nikdo z kormidelníků zeměkoule se nechce pustit do rušení střídavého času především proto, že by tím naštval svoje voliče. Jinej důvod neochoty k návratu do normálního času není. Úspory to nepřináší, je to jenom o zábavě pro lidový masy, který maj o hodinu víc světla, aby trefily do knajpy.
A mě to vzteká a jak tak koukám, to počasí má taky na změnu času pifku. Zatím, co píšu, teplota venku klesla na jeden stupeň, déšť ustoupil sněhu a už docela regulérně sněží.
Letní čas jak vyšitej.
ps
A dneska ráno znovu, teplota na nule, za oknem chumelenice. Kde že je ten letní čas?
každý rok kvete
24.března 2023 06:17 / zařazeno v kategorii: o Olešku
Ale kdepak. Já a sadař. To moc nejde k sobě. Připouštím, že jsem v mládí cosi pochytil od dědečka, ale rozhodně nevím, jak správně metodicky prořezávat ovocné stromy nebo jak zajistit ředkvičkám vhodnej humus. Prostě jen tak to zkouším a občas i něco vyjde.
Teď zrovna mám spadeno na meruňku.
Koukám na ni už čtvrtým rokem. Předchozí majitelé zahrady ji nechali prořezat záhadným způsobem a jen jednou. Pak se o ni stejně jako o další stromy přestali starat a výsledek je ten, že to je jak roští. Ale ta meruňka, ta každý rok kvete a dohromady měla za tu dobu asi tak dvě meruňky. Jinak to dycky všecko pomrzlo. Teda estli to letos pomrzne zas, tak se s ní párat nebudu. Půjde k zemi.
No ale ono mě to docele dožírá. Každý rok. I letos. Už začala kvést. Květy má náramný, je to celé obsypané slabě růžovými kvítky a každý rok si slibuju, že bude na koláče. A prdlajs. Pak ta kvítka něco vofoukne a je po legraci. Ani pecka.
Tož letos naposled. Estli nic, zatopím s ní u táboráku.
Teď zrovna mám spadeno na meruňku.
Koukám na ni už čtvrtým rokem. Předchozí majitelé zahrady ji nechali prořezat záhadným způsobem a jen jednou. Pak se o ni stejně jako o další stromy přestali starat a výsledek je ten, že to je jak roští. Ale ta meruňka, ta každý rok kvete a dohromady měla za tu dobu asi tak dvě meruňky. Jinak to dycky všecko pomrzlo. Teda estli to letos pomrzne zas, tak se s ní párat nebudu. Půjde k zemi.
No ale ono mě to docele dožírá. Každý rok. I letos. Už začala kvést. Květy má náramný, je to celé obsypané slabě růžovými kvítky a každý rok si slibuju, že bude na koláče. A prdlajs. Pak ta kvítka něco vofoukne a je po legraci. Ani pecka.
Tož letos naposled. Estli nic, zatopím s ní u táboráku.
2023
v ne(na)pravid(t)elném deníku
můžete číst: