2017

jak může bejt zakletá, když je pečená?

Šel jsem udělat pár obrázků do školy, jelikož byl přijímací den a Kačka byla princezna. Tedy ve škole byl zápis, děti s ním ve třech třídách pomáhaly a hrály pohádkové postavy, aby to měli ti budoucí prvňáci veselejší. Ostatně jako každý rok. Nu a paní učitelky měly spoustu práce a zapisování, aby měly jasno, kolik budou mít nových žáků.
A jak byla Kačka ta princezna, napadla mě taková věta a hned jsem se dal do zkoušení paní učitelek:
"… princezna. Ale jak může bejt zakletá, když je pečená?"
To je citát z jedné pohádky a dával jsem paním učitelkám uhádnout, ve které pohádce ho mohly slyšet.
A to byste nevěřili, dopadlo to pět ku třem. Pět nevědělo a tři uhodly. Ba dokonce jedna ze tří okamžitě věděla, že k Princeznám se nečuchá. Druhá se musela zamyslet a z paměti vylovila, že se potkali u Kolína a třetí paní učitelka to vzala dedukcí podle toho, kdo by asi tak mohl takovou větu říct. A trefila se: medvědi od Kolína.
Nu, alespoň část pedagogického sboru se pořád ještě kouká na pohádky, to je móc dobře.
Mimochodem: vy byste to věděli?

rajská

Po staré poděbradské silnici nejezdím moc často. V dobách dávno minulých jsme tam jezdívali každý týden, ale to ještě nebyla dálnice a chalupaření bylo v kurzu. Když jsem tedy měl včera co činit v Nymburce, vzpomněl jsem si cestou zpátky, že kousek za Sadskou je Kersko a v Kersku Hájenka a tam že mívali toho kance se šípkovou nebo se zelím … No, je to dávno, ale zkusil jsem to. Třeba budou mít zrovna toho kance.
Jenomže jsem tam nedojel. V Kersku je kousíček před odbočkou k Hájence ještě i motorest, který upadl v zapomnění ve chvíli, kdy se provoz přesunul na dálnici. V tom motorestu jsem nikdy nebyl, tož jsem ho vyzkoušel.
"A mám si dát květák nebo rajskou?" ptal jsem se paní, která byla ihned po ruce a nabízela výběr hotovek.
"Květák jsem před chvilkou taky podávala a támhleten pán má rajskou. Jaká je?" zavolal paní na pána.
"Dobrá."
"Tak mi přineste tu rajskou."
"Kdyby nebyla dobrá, tak byste mu moh' klidně rozbít hubu," pravila ta dobrá žena.
V motorestu se mi začalo líbit.
Rajská byla vynikající, maso čerstvý, knedlíky domácí, moc mi to chutnalo. Kofola nebyla kyselá, o trubky se tu starají.
"Bylo to dobrý."
"Takže mu tu hubu nerozbijete?"
"Kdepak, to bych si nedovolil."
Na požádání paní donesla účet. Vážně mi to vyjímečně chutnalo, takže jsem přitlačil na spropitné:
"Tak tady jednu oranžovou a do smrti dobrý."
"Vážně? Jo? No to moc děkuju!"
"Mě to chutnalo, tak vyřiďte pozdrav do kuchyně."
"Ty jo, viděls to?", volala paní na toho pána, "já dostala pajsku dýško."
"A pozdrav do kuchyně!" volal jsem já.
Paní se bujaře smála, pán taky a já se rozloučil a jel dál po svých.
Ten motorest vám můžu doporučit. Je sice krapet ušmudlanej, paní tam chodí v takovejch teplácích, ale rajskou mají tak dobrou, že nemusíte nikomu dávat přes hubu.

ptáci budíci

Tak jsem přemejšlel, jestli náhodou nemají ti naši ptáci zmáknutý, kdy a kdo a kde vstává. Fungujou totiž jako budík, jenomže ne jenom u nás doma. Všude. To že zpívají už před rozbřeskem, to je známý. To se nese celou krajinou (když se podíváte na kameru, můžete mít představu, jak to u nás vypadá) a je to jako taková zvuková peřina, která se nad ránem pomalu zvedá.
Jenže pak to vezmou do ruky (tedy do zobáku) sólisté a začnou po svém.
A tady právě vznikla ta myšlenka, jestli náhodou to nejsou ptáci budíci. Sbor vás totiž nemusí nutně vzbudit. Když ale začne kos nebo drozd, to už je slyšet dost na to, aby vás to protrhlo ze sna. No a když vás takhle v pět probudí (ve čtyři se ani jemu moc nechce a zpívá spolu se sborem), chvilku ještě huláká, aby se ujistil, že oko už nezamhouříte. Pak odletí na jiný post a zpívá zase tam. Takhle vystřídá tři, čtyři střechy v okolí a ve čtvrt na šest je zase zpátky a ujišťuje se, že jsem už vstal a že může letět budit dál.
Ono to zřejmě bude vědecky vysvětlitelné jako teritoriální chování a hlídání si svého revíru. Jenomže znáte to: vědci. To je samá racionální příčina, vědecky podložená teorie, články v odborným tisku, a vůbec všechny ty seriózní postupy. Ono to třeba tak i je.
Jenomže já mám za oknem ty ptáky budíky, co jsou u nás doma.
Já to vidím tak, že maj se mnou starost, abych nezaspal a stih' včas napsat woleschko. A když mě probuděj, letěj k sousedům, aby dohlídli i na ně.
Inu musej se vo ten svůj revír pořádně starat, když jim to tu patří.

na Bahamách

Nebudu zapírat. Válel jsem se.
Totiž až na krátkou procházku v neděli odpoledne a návštěvu černého divadla s dětmi večer, jsem byl s pirátama. Děti si odjely na soustředění, mápilnáHanička mi vysvětlila, že si musí dát dohromady nějakou přednášku a jestli něco mám, tak ať si klidně odjedu, protože ona bude ležet v papírech.
Nu a tak jsem si řekl, že pojedu na Bahamy. Taky byste jeli, že jo. Ovšem jemom na víkend? To se snad ani nedá stihnout.
Dá. A když tam odjedete s pirátama, je zaručená i hromada dobrodružství. Nu a tak jsem to zkusil.
Už čtyři roky suším na disku jednu po druhé série pirátského seriálu. Letos to skončilo a já si říkal, že se na to někdy musím podívat, protože když to začalo, docela se mi to líbilo, jenomže čekat vždycky rok na další pokračování, to pro mě není. A tak jsem si to uložil na pozdějc.
Pozdějc nastalo tenhle víkend. Děti pryč, mápracovitáHanička de facto v práci, venku prší a je zima, tož hurá za pirátama.
Byla to náramná zábava.
Já mám totiž odjakživa rád Poklad na ostrově a když se naskytla příležitost zjistit, jak to bylo s kapitánem Flintem a Dlouhým Johnem Silverem a jak se dostal poklad na ostrov, bylo mi jasný, že tohle dobrodružství si nemůžu nechat ujít. A je to tak. Tahle pohádka pro větší mi sedla. Je to přesně takový, jaký maj pohádky bejt. Padouši, dobráci, romantika, nástrahy, obavy, navíc známé postavy a odkazy na tolikrát už zfilmovanou knížku.
No, užil jsem si to i když jsem to nestih dokoukat celý. Ještě mi chybí posledních deset hodin. Už se těším, až si ně najdu čas.
Ale už teď vám to dobrodružství můžu doporučit, tedy pokud máte rádi starýho dobrýho Dlouhýho Johna Silvera.
Black Sails se to jmenuje.

studený a mokrý

Nakonec jsem přestal protestovat, že to nemá cenu, a spolu s mouveselouHaničkou jsem ty ryby vybral a dovezl. Totiž už od podzima se s dětma furt přu, že do rybníčka dávat ryby nebudeme, že přes zimu stejně nepřežijou a že s nima bude akorát starost a starat s o ně taky nikdo nebude.
No a dopadlo to jako dycky.
Takže jsme ty karásky (co jsou prej nejotužilejší) a kapříky (co jsou zase roztomilý - jak může bejt ryba roztomilá, když je studená a mokrá?) dali do horního jezírka. Aby nerušily dole v rybníčku naše ropuchy. Ani ne za dvacet minut byly ryby v potůčku, protože kamenná hráz pro ně není žádnou překážkou. Některé přeplavaly, jiné jsem vylovil a přenesl. No a tak máme dole v rybníčku ryby. Máme a nemáme. Schovávaj se. Furt.
Tuhle jsem myslel, že se aspoň jedna vodvážila vylézt. Vezmu krmení jdu dolů k vodě a co nevidím. Ryba nikde, jenom list z magnolie.
Včera taky: je to ryba? Není to ryba? Není to ryba! Je to zas list.
Listy já krmit nebudu.
To jsem vážně zvědavej, jestli ty ryby budou aspoň trochu zvědavý a budou někdy sledovat, co je na břehu. Zatím to vypadá, že ne, že budou zalezlý, v noci sežerou, co na dně najdou a přes den se budou schovávat.
Jak jsem řikal: nemá to cenu.