WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

ideální čistění

Čistota, půl zdraví. Taky už jste to slyšeli, ne? Taky proto si myjete uši a ruce a vůbec dodržujete tělesnou hygienu. Já jí taky udržuju.
Zrovna předevčírem jsem udržoval klávesnici počítače.
MáčistotnáHanička se onehdá nechala slyšet, že bych si tu klávesnici taky moh' umejt. Že jí mám pěkně zaprasenou . Jí se to mluví, ona má černou, na černejch klávesách špína není vidět. Já mám bílou a situace je jiná.
Někde jsem slyšel, že špína izoluje, což z hlediska elektrické vodivosti nemusí být úplný nesmysl a protože jsem nechtěl mít klávesnici elektricky vodivou, byl to dobrý důvod nechat věci tak, jak jsou.
Jenomže ony se ty klávesy za těch pět let tak nějak přeci jen trošku zapatlaly a mávnímaváHanička s tím postřehem o zaprasení nebyla zase tak daleko od reality. Nuže rozhodl jsem se, že provedu očistu.
A to jsme neměl dělat.
Máme jakýsi odmašťovač na všechno. Tím jsem klávesy navlhčil. Špína šla dolů náramně a klávesnice byla na první pohled jako nová. Na pohled druhý už jako nová nevypadala, jelikož nová klávasnice funguje. Tahle fungovat odmítala. Ani po vysušení fénem a po odstání do druhého dne se nachytla. Holt jsem to s tím čistěním přehnal. Prohledal jsem internetové návody, jak klávesnici rozebrat. Našel jsem pouze varování, že tato klávesnice je lepená a pokud se pokusím jí rozebrat, pravděpodobně jí zničím. No co, stejně neklávesovala.
Ano, přesně podle návodu jsem jí rozebral a tím zničil.
Tak teď mají děti na hraní spoustu písmenek, já mám vzteka a poučení, že špína opravdu izoluje a klávesnice se má nechat být, nanejvýš otírat nějakým mírně vlhkým klúckem, a mápořádnáHanička má radost, že budu zase psát na čisté sněhobílé klávesnici.
Jak jsem toho dosáhl? Ideálním čistícím postupem: včera jsem si objednal klávesnici novou!