WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

ten zvonil

Tuhle jsem objevil zprávu, že se testují nové automaty na označování jízdenek. Že jsou děsně moderní a taky drahý a že hned tak v tramvajích nebudou. Tak že si je alespoň vyzkoušej ...
A vzpomněl jsem si, že ještě před tím, než se sesunula lanovka na Petřín, kterou, jak známo, jsem právě jednou směl řídit, to šlo s lístkama i bez automatů. To ještě jezdily po Praze trolejbusy. Kupodivu si pamatuju přeměnu pana průvodčího v automat.
Nejdřív byl jenom pan průvodčí. Měl šedivej kabát, ouřední čepici, koženou brašnu, v ní lístky a kleštičky. Kdo si nekoupil lístek v trafice, koupil si od pana průvodčího. Ten mu ho procvak' kleštičkama, tedy označil datum a trasu, poněvadž už tenkrát byly lístky přestupní a nepřestupní. Mezitím zatahal za koženej řemínek pod stropen křižíkovy tramvaje, zacinkalo to, pan řidič otočil pákou na pultě a jelo se. Kdo to nestih, mohl ještě naskočit cestou …
Pak přišly pultíky. Pan průvodčí už seděl (nebo stál?) v přední části tramvaje, nastupovalo se předními dveřmi. "Postupujte dále do vozu!" zněl pravidelně tramvají hlas pana průvodčího nebo už i paní průvodčí. U pultu opět proběhl nákup a procvaknutí.
A pak začali průvodčí mizet a objevily se automaty. Takový modrý vysoký krabice s šikmým okýnkem, pod kterým byl gumovej dopravník s přihrádkama. Dopravník byl spojenej s páčkou. Do trychtýře jste hodili padesátník (přesně nevím, platil dědeček nebo tatínek), zatáhli jste za páčku - to už jsem tahal já, pochopitelně, a z krabice u páčky vyjel lístek. Současně jste pod sklem viděli v přihrádce dopravníku, kolik jste do automatu vrazili a jestli nešidíte, což občas kontroloval zakuklenej revizor. Toho, kdo tam hodil knoflík, hned odhalil.
A tyhle velký bedny na nožičkách vystřídaly první malý označovací strojky. Myslím, že byly oranžový. Do strojku se shora strčil lístek, zatáhlo se za vstupní štěrbinu, která byla současně i označovačem, cvaklo to a vyndali jste prokousnutý lístek. Pokaždé jinak. Ovšem pamatuju si, že se našli fištróni, kteří nosili sadu procvaknutejch lístků a komparační proužek papíru, podle nějž pak vybírali pro revizora tu pravou kombinaci děrování z archivu.
No a potom přišly už strojky elektrický s časovým razítkem a elektronický karty a …. a to už není nic zajímavýho, to je dodnes.
Kdepak strojky, ty vám nezazvoněj a nezazvoněj. To pan průvodčí, ten zvonil, panečku.