WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

nafukovací kytka

Nafukovací míč, to je stará vesta, ale nafukovací kytka? Jednu bych měl tady na stole. Už přes rok mi tu na stole dělá společnost. Ale kdepak vůbec to není gumovej krám, na kterej se práší. Je to kaktus. Teda on tak vůbec nevypadá. Kaktusy jsou chlupatý a pichlavý. Tenhle je střapatej jako trs trávy a chlupy ani trny nemá, je takovej hebkej na vomak. A je nafukovací.
Totiž to je tak. Kdybych tu měl fialky nebo šnitlík, nevydržely by tu víc, jak tejden. Protože kytka, co nevydrží víc jak tejden bez zalejvání, prostě u mě na stole vydržet nemůže, poněvadž jí nikdo nezalejvá. Nějak se mi to jakživo nepodaří kytky pravidelně zalejvat. Zalejvám je jenom občas. A navíc: dokud je kytka zelaná, působí dojmem, že zalejt nepotřebuje. No a zhusta se stává, že když vypadá, jako že už zalejt potřebuje, ve skutečnosti už zalejt nopotřebuje, jelikož uschla. Než abych zalejval kytky, co už zalejt nepotřebujou, mám v pracovně například klívii po dědečkovi, co moji péči trpělivě snáší už desítky let a nafukovací kaktus.
Ten kaktus, Rhipsalis cassutha se jmenuje, vypadá furt, jako že zalejt nepotřebuje. Imrvére je zelenej. Jediný, co na něm lze pozorovat je, že ty tyčinky, ze kterejch se skládá, jsou o fous hubenější, když ho dýl nezaleju. A když ho zaleju, jako třeba zrovna minulej tejden, tak zase trochu ztloustnou - nafouknou se. Je to jasný, dělá si zásobu na horší časy.
Tím je mi sympatickej. Prostě se zařídí podle situace a netrvá vzdorovitě na tom, že když nedostane vodu, tak uschne.
On se prostě jen tak nafukuje a vyfukuje.