WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

vobchodní metódy

Dopisy se dneska už moc nenosí. Takhle nějaká ta eSeMeSka nebo, nedejpámbu, mail. Tok tak ještě. Ale když přijde do schránky obálka, je to většinou účet nebo faktura nebo nějaká obsílka vod ouřadu. Ale že by mi do schránky přišel dopis ve vobyčejný, rukou nadepsaný vobálce, to jsem už hromadu let nezažil. A vono jo, včera jsem jeden ve schránce našel.
Neobvyklé.
Rozlepím obálku a vevnitř je složený zažloutlý list z kroužkového linkovaného zápisníku.
Zvláštní.
Otevřu to a ručně psaný dopis je dvoubarevný. Oslovení a kontakt s podpisem jsou černě, text modře.
Podivné.
Čtu to a kdosi pod dopisem podepsaný si prý přeje se mnou mluvit, osobně mě nezastihl a tak prý se mám ozvat na telefon nebo na mail.
Záhadné.
Hned mě posedly myšlenky na kdejaké konspirační teorie. Kdo by mě právě takhle žádal o schůzku? Kdo chce, má na mě spojení dostupné dost snadno. Tohle se mi nezdá. Skryl jsem tedy zobrazení telefonního čísla a zavolal na kontakt. Nic. V kanceláři jsem se svěřil kolegyni, vyprosil si starý telefon a z koupené karty s novým číslem zavolal znovu. Kdyby jako ten záludník neodpovídal na neidentifikovaná čísla a chtěl si někam zaznamenat číslo volajícího a pak s ním manipulovat - no však to znáte. Konspirace jako blázen.
Nic.
Telefon zvonil, nikdo na druhé straně. A že pý mám zkusit najít číslo na internetu. No, to mě nenapadlo. Ale když jsem to zkusil, nic jsem nenašel. Kolegyně našla. Ten člověk existuje a je to vobyčejnej vobchodník a zkouší takhle triky, jak se se mnou sejít. Firma jich má víc a tenhle filištín je taky na seznamu.
Ufff, to jsem si oddychl. Žádná konspirace. Jenom obyčejné nevyžádané obchodování a navíc hloupě provedené. Nikdo se totiž na druhé straně neozval ani nevolal zpátky.
To sou mi teda vobchodní metódy.