WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

teplotní regulace kožichu

Včera to odpoledne vypadalo, že si zase zkusím fotit blesky, ale skutek utek. Přišlo nepatrné ochlazení, ale déšť nás minul oklikou. Zůstává tedy dál vedro a statistiky praví, že snad dokonce neděle byla nejteplejší den za posledních dvěstě let - u nás na Olešku bylo nějakých šetatřicet ve stínu.
Naši kočkeni o žádné statistice nic nevědí, ostatně taková statistika je pro kočku. Pro ně je podstatné to, že je vedro i bez statistiky. Přesto, že jsou mývalí, do vody nechodí a tak se s okolní teplotou vyrovnávají po svém. Leží, ani se nehnou.
A to mě právě trochu vylekalo.
Cyria se pod stolkem na koberci nepohnula, ani když jsem přišel domů. Nehnula se ani za hodinu. Přisunul jsem k Cyrdě nohu a zase nic. Ani uchem nepohnula. A navíc: ten černej kožich byl takovej nějakej chladnej. To už mě vylekalo notně. Sklonil jsem se k ní a podrbal ji za ušima. Otočila hlavu:
"Co mě budíš, pane, v tomhle vedru!?"
"S' mi připadala taková studená, Cyrdo."
"No bodejď že jo. Se snažim chladit. A to se nesmim hejbat. Ani ušima. Vůbec …"
"Aha … no tak se nehejbej dál. Dyž je to vedro."
"Hhmmmaaaauuuuuu!"
Cyrda dozívala, znovu se položila na koberec a jala se pokračovat v teplotní regulaci kožichu.
Inu, každej máme svou metodu.