WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

Molière na refýži

Jdu na refýž, poněvadž potřebuju zajet tramvají na Mírák a do pokladny divadla pro lístky. Je sluníčko, svět se usmívá a jak se blížím po chodníku k zastávce, přejde směrem ke mně od zastávky takovej týpek v kapuci.
"Cheš?", ptá se.
V ruce má ještě ve folii zatavenou nějakou krabičku s něčím. Asi s telefonem. Určitě s kradeným.
Zamračím se a zakroutím hlavou.
Pokrčí rameny a přecházíme. Já na stanici tramvaje, on na chodník.
Přemýšlím, jak se zachovat. Policie tohle jistě neřeší a než by přijeli, bude chmaták stejně pryč a navíc obchody jsou pojištěný … na to se spoléhá. Divnej svět.
Koukám, jestli mi už jede devítka a pak se otočím zpátky k chodníku.
Na lavičce tam sedí paní, vedle ní čórkař v kapuci, mezi nimi krabička.
Paní se mračí a vrtí hlavou. Ten v kapuci opět krčí rameny, zvedá se, bere si krabičku a jde dál zkusit štěstí. Počítám, že časem najde nějakou spřízněnou duši, která si ten balíček od něj vezme a něco mu za to zaplatí. Ovšem cena jistě poklesne. I tenhle kšeft má jistě svá pravidla a neviditelnou ruku černého trhu.
A to už je tu devítka a já jedu pro ty lístky. Jedny mám už v pokladně schovaný. Čekají tam na mě v šuplíku od pana ředitele jako
náhrada za neviděné představení, které jsem tu popsal někdy před měsícem. Paní pokladní mi je zrovna tiskne a já se rozhlížím po pokladní místnosti. A co nevidím: hostování brněnského divadla s Polívkou. No hned sem s lístkama … jestli tedy ještě nějaké zbyly. Paní na to mrkla a právě čtyři zbyly.
Tak. To bychom měli. Už se těším na obě představení. To druhé naprostou náhodou tak trochu souvisí s dnešní příhodou na zastávce.
Ale opravdu je to jenom náhoda?
To představení je totiž známý Moliérův Lakomec.
Ovšem v divadle. Nikoliv na refýži.