WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

rebarborová

"Máte mrkvovou?", ptává se pravidelně ten zajíc v tom vtipu o té zmrzlině. Ale je to vtip? Já tohle kverulování občas registruju i v normálním světa běhu.
Tak třeba to s tou limonádou.
Máme v kanceláři skvělou možnost mít po ruce několik druhů pití. Tedy kromě té vody kohoutkové jsou i všelijaké vody v lednici. Kdo přijde, může si vybrat.
Matěj chodí vždycky z přípravky za mnou do kanceláře a vybere si tu zelenou.
"Matěji, ona ti chutná?"
"Je skvělá."
"Zelená? Rebarborová? … dyť je hnusná."
"Náhodou mi chutná. Moc."
"Dobrá, vem si rebarborovou."
"Tak si představ, že Matějovi ta tvoje rebarborová chutná," povídám onehdá kolegyni, která ty vody objednává.
"Vidiš. Je dobrá, sem ti to řikala."
"No, řikala. Je hnusná …"
"Není. I Matějovi chutná."
"Hmmmm…."
A tak Matěj chodí na přípravku a pak k nám pro rebarborovou. Od začátku školního roku. Až tuhle se cosi …
"Matěji?"
"Ano tatínku?"
"Co to máš za vodu?"
"Žlutou."
"Ty nemáš zelenou?"
"Ne."
"Ty nemáš rebarborovou?"
"Ne."
"Jak je to možný?"
"Vona je hnusná!"
"Cože?"
"No … hnusná."
A bylo to.
"Už ani Matěj tu tvoji vodu z rebarbory nepije ….," povídám kolegyni.
"No … je hnusná, viď? …"
"Jo. Ani Matěj už ji nechce."
"Já vim … já už ji nevobjednám …"
Tak neslavně skončila mrkvová … totiž rebarborová. Jako ta zmrzlina.
A to se Matěj snažil víc, jak půl roku.