2018

od baru ke stolu (a zpět)

Pracovní plocha naší kuchyňské linky má výšku osdmdesát pět centimetrů nad terénem. Tedy nad podlahou. Stůl je o něco nižší. Míry vycházejí z nějakých obecně platných ergonomických pravidel, přičemž míry stolu jsme si nechali po nějaké zkušební době poněkud upravit, zkrátit. Pochopitelně pečlivěji, než Pat & Mat, čímž jsme se vyhnuli nepříjemnému kymácení. Ovšem nevyhnuli jsme se Cyrdě.
Ne, na stůl ani na linku nesmí ani Max ani Cyrda. Ovšem chodit po zadních Cyrdě nezakazujeme.
A protože Cyria i Maxmilián patří mezi kočkeny rodu velkého, dosáhnou na stůl, když si stoupnou jako normální člověk, totiž kočken. Cyrda si stoupne, opře se tlapou o desku stolu, položí bradu na stůl a loudí. Dodře ví, že nic nedostane. Od stolu se kočkenům nedává. Jenomže my, lidi, co jí patříme, dobře víme, že musíme vstát a od toho stolu jít právě k té kuchyňské lince.
Tam si Cyrda znovu stoupne, ale tak vysoko už nedohlédne, jelikož, jak psáno, linka je výš. A tak šátrá packou nahoře na desce a s nakloněnou hlavou na mě vyčítavě kouká:
"To nemužu najít, pane! Kams' mi to zas dal?"
"Cyrdo, ona loudí!"
"Neloudím, pane. Jenom nemůžu našmátrat ty mlsky, co mi tam dycky dáváš. Tak kde, mňau, sou, mňau?!"
"Eště tam nejsou tvore."
"Tak je tam ale sofort hleď naskládat, ať tady u toho pultu nevystojím důlek."
"No to víš, že jo, Cyrdo. Tuhle je máš. Ale pomalu, jeden po druhým."
Cyria si bere do packy převelice chutné pamlsky, občas jich shodí na podlahu víc a cpe se. Inu jako u baru. Pak se znovu postaví a objednává dál.
"Tak už dost, Cyrdo, zase příště."
"Ses teda nepředal, pane."
"Támhle máš plnou misku, tvore. Tohle je jenom na chuť. A už přestala loudit, Cyrdo!"
"Mňau!"
Cyria odchází a já můžu hodit Maxmiliánovi jeho díl, neboť on se na zadní u baru nestaví, on nemá zapotřebí předvádět nějaký kumštyky, on je lovec a tak se za svými granulemi honí po světnici.
Tak, dobroty byly, teď jdem od barovýho pultu zpátky ke stolu, cizinče.
"To víš, že jo, pane. Však jen co si krapet dáchnu, ona přijde paní a pudem zas k baru. Ale to už se tě netýká, ty klidně seď, šerife."
A tak si sednu a sleduju, jak si kočkeni budou za chvíli poroučet supercloumáka.