WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

žádná virtuální

Týdenní pauzu v psaní jsem si naordinoval už hned na začátku roku. Ono jaksi bylo málo o čem psát a tudíž byl klid psaní. Netolik klid všeobecný, jelikož klid není nikdy. A tak se momentálně nacházím ve skladišti předmětů, jichž se mi v pracovně navršila taková spousta, že lze jen těžko najít židli, stůl a počítač. Nadchází éra velkého úklidu, což si nezávidím, ale jednou to přijít muselo.
Ovšem nejen úklidem živ je člověk a velkou vodu nečekáme, tudíž není kam spěchat, nikam mi to neuplave. Pročež je třeba si zaznamenat letošní dárek, který máhraváHanička dostala pod stromeček.
MáveseláHanička totiž psala Ježíškovi, že by si přála nějaký nehmotný dárek, což je v jejím případě jasné, poněvadž je furt na nějakým kurzu a workshopu. I stalo se a mápřekvapenáHanička našla pod stromečkem Čachtickou paní. Nehmotnou paní. Tím nechci napsat virtuální paní nýbrž naopak, velmi reálnou paní. Totiž hru.
Máme ty únikové hry rádi všichni. Ovšem tahle byla jiná, než ostatní. Nová a skoro opravdová. Pokud tedy může hra být opravdová. Asi bych tu neměl prozrazovat, jak se to hraje a co se při hře děje. Lze ale říct, že hned na začátku mě ve vězení připoutali řetězem ke zdi, což se mi ještě nestalo. I taková pouta můžou mít důležitou roli, ale proč zrovna já, že ano. No přece proto, že nenechám místo sebe připoutat nikoho jinýho, že.
Tož jsme začali hrát. Skoro ve tmě, já s řetězem na ruce.
Bavili jsme se výborně až do chvíle, kdy měl Matěj jako nejmrštnější odvážlivec někam vlézt.
"Já tam nejdu," pravil nejistě.
"Ale tam musíme."
"Ale já tam nejdu první. Tam někdo je!"
"A kdo by tam byl?"
"Nevím, je malej a je tam."
"Prosimtě!"
Vlezl jsem tam tedy já.
A vopravdu. Von tam někdo byl! To se nám ještě nestalo. Živej člověk ve hře. Nu což. Probrali jsme spolu s tím člověkem situaci a pokračovali dál. Matěj jako druhej, protože bejt první si netrouf, jelikož žádná virtuální ani nehmotná, avšak úplně opravdová a živá osoba tam byla.
Nu - prošli jsme nakonec všichni a hráli dál.
Hru jsme dohráli v dobrém čase a náramně se pobavili. A vůbec ne virtuálně.
Obzvlášť Matěj.