WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

to tu ještě nebylo

Když jeden neví, za co půjde, má to většinou těžký. Jenomže my máme jednu báječnou čarodějnici tuhle od vedle ze vsi a když nevíme my, tak ví ona. Věděla i tentokrát a tak jsme letošní Masopust šli za vodníky. Tedy já vodník, Matěj vodník, máveseláHanička taková nějaká bahenní rusálka a Kačka byla modrá víla. Všecko tak nějak od vody.
Letos to bylo maličko náročnější na přesun, protože Kačka musela nejdřív do školy na přípravku a potom teprve jsem ji z Břežan musel přivézt. Ale stihli jsme to akorát na koblížky.
Počasí nám letos přálo, sluníčko svítilo a počasí bylo úplně jarní. A já jsem při tom Masopustu zjistil, proč to v dnešním světě mají vodníci tak těžký. Ony jsou na tom naše pohádkové bytosti vůbec mizerně. Doba je válcuje, byť se snaží vzdorovat i pomocí moderních technologií. Jenomže právě ty technologyje mě jako vodníka letos doběhly.
Potřeboval jsem si zavolat.
Volat?
Vodník?
Leda tak "Haničko, sluníčko …" řeknete si.
To je sice tradiční vodnické volání, ale já potřeboval telefonovat. Vzal jsem tedy úplně civilní nevodnickej telefon a … a von mě nepoznal. Normálně jinak docela spolehlivě fungující rozpoznávání tváře zcela selhalo. Ať jsem se do telefonu díval, jak chtěl, ten aparátek mě odmítl vzít na vědomí. Skoro to vypadá, jako že má něco proti vodníkům. Nakonec to nešlo jinak, než vyťukat kód.
Ale ono je to tak lepší. Copak do rybníka patří telefon, byť by byl vodotěsnej? Nepatří! Ani do pohádek ne.
Tak jsem ho už radši vytáh' jenom jednou a to jen proto, abych poprosil mého vodnického synka, aby natočil masopustní taškařici, kterou kamarádi sehráli jako vždycky na návsi u školy před masopustním průvodem. Na tohle jsou ty udělátka dobrý.
Nu a pak jsme se vydali po sousedech a po návsi a na statek, kde byl učiněn několikanásobný neúspěšný pokus vzkřísit střeleného medvěda, kterýžto akt se až nakonec podařilo úspěšně dokončit jen jedné takové růžové panence. Inu báječné to bylo.
Letos to tím ovšem nekončilo.
Sousedé u nás ve vsi se rozhodli uspořádat taky Masopust a protože ten "náš" zvolský, byl v sobotu, olešký se konal v neděli odpoledne. Já byl zase za vodníka, ale mámiláHanička byla tentokrát za hospodyni a hostila nás, maškary. S medvědem si zatancovala a Kačka jí u toho asistovala. Jenom Matěj, vodnický synek, se nějak neukázal … zřejmě měl toho vodníkování ze soboty až dost.
Tož dvojitej Masopust to letos byl.
To tu ještě nebylo!

Obrázky jsou tuhle v galerii.