WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

důležitá úloha

Bavím se často nádhernými kousky, které vyvádějí dva písaři ve starém televizním seriálu. Jejich báječná potrhlost a posedlost tvorbou ve všech možných oborech lidské činnosti je v jednom z případů zavedla i ke zkoumání vztahů odlišných druhů domácích zvířat a to především s přihlédnutím k možnosti jejich křížení. Pochopitelně to celé dopadlo taškařicí.
Podobnou situaci jsme zažili v sobotu odpoledne u nás doma.
Tedy ne snad, že by někdo zkoumal možnosti křížení kočky a želvy. To nás ani nenapadlo. Stačilo nám sledovat vzahy těch dvou zcela rozdílných tvorů.
Kačka s Matějem totiž na pěkné jarní sluníčko vyvedli želvy a venčili je na trávníku. K tomu se přidala Cyria a o želvy jevila vřelý zájem. Ona je vůbec často hlídá za sklem terária. V sobotu měla příležitost k seznámení dotykem. Očuchávala ty pohybující se kopečky a prohlížela si, kde to má vpředu a kam to leze. Mírně. Asi jí ty želvy nějak voní. Zůstávala s nimi na sluníčku a popocházela tu s jednou, tu s druhou. Myslím, že si chtěla hrát. Jenomže znáte to. Želvy. Cyrda čekala, že se někam rozeběhnou nebo tak něco. Ale copak někdo někdy viděl utíkat želvu?
A tak Cyrda trpělivě čekala, co bude. Protože nic nebylo, lehla si na zápraží a dohlížela. Po chvilce jedna z želv přišla k Cyrdě a začala se jí hrabat do kožichu.
"Ona dělá maminku!", pravila vesele Kačka.
A bylo to tak.
Po způsobu zkušených kvočen opatrujících pod křídly svá kuřata, nechala Cyria želvu, aby si pod ní vlezla a zahrabala se jí do kožichu. Obě tam na sluníčku odpočívaly a Cyrda se tvářila důležitě. No bodejď by ne. Měla důležitou úlohu a řádně si ji vychutnávala.
Být želví kvočnou se přece nepřihodí každý den.