WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

průvan v domě

S průvanem jsou jenom patálie. To stačí aby člověk jen trochu ofouk' a hned nastydne. Natož pak želva. S těmi má Matěj pořád potíže a zrovna teď už je skoro týden jedna na léčení právě z toho průvanu.
To samozřejmě není zdaleka všechno.
Člověk chce třeba vyvětrat, takže otevře tady, otevře na druhé straně a hned je v domě průvan a hned to práskne dveřma, až se dům otřese. A by to nebouchalo, zakládáme dveře vším, co zrovna přijde pod ruku. Tedy, když zrovna něco pod ruku přijde. Někdy pod ruku nic nepřijde. Zato přijde Cyrda.
Zrovna takhle včera ráno před odjezdem větrám.
"Cyrdo, pojď domů!"
Cyria se ohlédne. Má na to svůj názor a to ten, že doma přece je. Jenom kouká ze dveří ven. To se nesmí?
"Hele, dej si pozor na ty dveře …"
"Maaauuu…"
"No tak jo, jak chceš."
Prásk!
Dveře zabouch' průvan. Cyrda nikde.
Jdu otevřít. Cyrda je fuč.
"Cyrdo! Domů!"
No to je výborný. Kde ten tvor zase vězí?
"Cyrdo!!!"
Jdu to vzít druhou stranou přes světnici. Uprostřed pokoje stojí Cyria a čučí na mě.
"Kde jsi, pane? Já tady na tebe čekám už jakou dobu."
Dělá na mě nevinný psí voči jako by před chvílí tryskem neprchala kolem domu, aby našla druhý dveře, který byly otevřený a kvůli kterejm byl ten průvan, kterej přibouch' ty dveře …
"Dobrá. Tak jseš doma. Fajn. Já teda du a ty tu hlídej …
. a kdyby přišel vetřelec, tak ho zakousni. Jo, Cyrdo …?"
"Mmmmaaaaaauuuuu …"