2018

říkejte mi Izmael …

Právě uplynulé čtyři volné dny jsem lovil Bílou Velrybu. Pravda, není to úplně přesně. Už proto, že v Orlických horách moc velryb k lovu není. Já si ale umanul, že jí dostanu. Nebylo to snadné. Ve srovnání s kapitánem Achabem jsem to měl ovšem nepoměrně snadnější. Jediná překážka byla paní Jana, se kterou jsem si nějak neporozuměl už na začátku a hned první večer jsem z jejího improvizovaného ateliéru utek' poté, co na mojí otázku, zda je možné dělat i něco jiného, než předem připravené předlohy, odpověděla, že v žádném případě. To mě namíchlo a tak jsem šel po svých.
Jenomže jsem v Bystrém nebyl sám.
Byli jsme tam s moupracovitouHaničkou a s kamarády, čímž se přihodilo, že zatím co já utek', oni poslouchali dál a paní Jana vytáhla z rukávu možnost další. Sice to nebyla ani vitráž, ani tiffany technika (což byl právě ten kurz, na který jsme přijeli), ale byla to možnost, jak si dělat téměř to, co kdo chce. A tak mě ukecali, abych se k nim znovu přidal, což jsem na druhý den ráno učinil, a pustil se do skleněné mozaiky. Od čtvrtka do soboty jsem se hrabal ve skleněném odpadu odřezaném z vitráží.
Tisíce střípků jsem prohrabal - a kupodivu nacházel zrovna ty, které se hodily. Třeba prsní ploutev bílé velryby. Ta tam byla v odpadu spolu s čelistí a dalšími použitelnými střípky. Nu a tak se mi pomaličku během tří dnů dařilo sestavovat obrázek, který jsem si v sobotu dopoledne nakreslil podle předloh.
Velrybu jsem měl už v pátek. Pozadí jsem dělal nadvakrát, jelikož to první jsem vysypal zpátky do odpadu. Nelíbilo se mi. Začal jsem znovu a v neděli dopoledne už jsem mohl mozaiku spárovat. Zatím mášikovnáHanička a kamarádi Lucka s Jardou dělali tiffany lampy, vitráže, spékané plastiky, tiffany misky - tedy ovšem kromě méumíněnéHaničky podle předlohy - a Jarda si nakonec střihnul i malou mozaiku. Já se s tím mořil tři a půl dne. V něděli před obědem na mě z obrázku vykouk' Mody Dick. Jako autor návrhu, předlohy i díla musím říct, že napoprvé to mohlo bejt i horší.
Hezkej výlet to byl. A to jsme ještě stihli dva zámky a jeden kostel se skleněnou střechou. Mimochodem ten kostel v Neratově, to byl největší zážitek z celého výletu.
Když to vezmu kolem a kolem, vlastně jsme si to báječně užili a já to měl navíc skoro jako v příběhu o Moby Dickovi. Kostel byl, protivenství jsem překonal a Bílou velrybu jsem nakonec přeci jen dostal. A tím by vlastně tenhle zápis mohl začínat: Říkejte mi Izmael …

Moby_Dick