WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

předjaří

Psal jsem si tu v úterý o tom, jak našim zahradním pěvcům není zatím moc do zpěvu a že je zebou nohy. Připadalo mi to totiž jako takový divný období. Měla by být ještě zima a už není a nebo by mělo být jaro a to ještě není. Slyším a čtu kolem sebe všelijaké ty předpovědi, moudra a varování. Chystají se studentské stávky proti změnám klimatu. Začíná se zdát, že dalším nepřítelem, koho si zpovykanci našli, je počasí.
Hmmm…. Co se zkusit podívat do pranostik? Tam je spousta zapsaných zkušeností našich předků, kteří museli spoléhat jen na to, co jim jejich předkové zanechali na papíře nebo vyprávěly babičky.
Dívám se tedy do pranostik a co nevidím:
První březen: … Na svatého Bedřicha slunko teplem zadýchá. ... nebo naopak: … Závěj svaté Albíny zaplavuje doliny.
Sedmý březen: … O svatém Tomáši sníh bředne na kaši. ... nebo naopak: … Zima, kterou Tomáš nese dlouho námi ještě třese.
Dvanáctý březen: … Na svatého Řehoře šelma sedlák, který neoře. ... nebo naopak: … Svatý Řehoř mrazy vodí, když nevodí, tak sněhem škodí.
A tak by se dalo pokračovat. Až teprve na sv. Jáchyma, tedy 20. března se pranostiky shodují na tom, že … Na svatého Jáchyma skončila se už zima.
Nuže tedy: žádnou paniku! Úplně stačí, když budeme číst staré záznamy o tom, jaké bývalo počasí za dob minulých. Je prostě předjaří. Chvilku zima, chvilku sníh, občas ráno zamrznou louže a pak to všechno vítr vyfouká a přinese jarní sluníčko.
Už je to na spadnutí.