WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

Nemám, miláčku, ...

"Ihre Dokumenten, vaši tokúment?"
"Nemám, miláčku, …"
"Was ist das Wort milatschek?"
"Miláček, das ist wie Herr Feldwebel."

Takhle nějak podobně jako Švejk v tej nádražní restauraci třetí třídy v Táboře jsem si připadal, když se mě ta telefonistka ptala na heslo.
"Ale já žádný heslo nemám," povídím té slečně, "a právě proto, že ho nemám, vám volám."
"Tak to vám ho musím znovu nastavit."
"Prosil bych."
"Tak mi řekněte třetí znak vašeho komunikačního …"
"Dyť vám řikám, že nemám. Žádný heslo ani pro komunikaci ani jiný nemám a proto vám volám, abych ho měl."
"Tak to já vám ho ale nemůžu změnit. To já mám bez hesla změnu hesla zablokovanou."
"To já právě taky, proto ho vod vás potřebuju vytvořit."
"Ale to nejde, to je zablokovaný."
"A jak to teda vodblokujeme?"
"Nevodblokujeme."
"Co s tím?"
"Musíte na prodejnu."
"No … to jsem právě nechtěl."
A tak jsem šel na prodejnu.
Mládenec na prodejně povídá:
"Řekněte mi třetí znak komunikačního …"
"Zadržte! Žádný heslo nemám!"
"Nemáte?"
"Ne! Proto jsem tady. Internet po mně chce heslo, voperátorka po mně chtěla heslo, vy po mně chcete heslo, ale já jsem bez hesla!"
"Aha. Tak to si vás musim vověřit jinak. Máte vobčanku?"
Podal jsem mládenci občanku, on mě ověřil a já dostal heslo. Do telefonu. Zprávou.
"Tak teď máte heslo."
"No fajn. A co dál?"
"Řekněte mi ten třetí znak toho komunikačního hesla, abysme to tady mohli uzařít …"
Řekl jsem mu, co chtěl a kruh se uzavřel.
Doma jsem pak otevřel tu aplikaci v telefonu, co po mně furt chtěla to heslo.
Na displeji se objevilo: "zadejte heslo".
Zadal jsem heslo.
Na displeji se objevilo: "heslo není správné, zadejte heslo".
"Nemám, miláčku, … !!!!"
Co dodat? … Nakupujte u Vodafonu!