WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

buditel

"Tati?"
"mmm … uuuuuhhhh?"
"Už je tři čtvrti na pět."
"uuuhhhh …. tos mě měl …. !!!! … Aha! ….děkuju."
A bylo to.
Zaspal jsem a Matěj mě probudil ještě včas, abychom stihli odjet v pět na straz k autobusu, kterým dneska odjíždějí do Lince na exkurzi. Stihli jsme to, všechno dopadlo, jak mělo. Jenom já zaspal. To už se mi dlouhý roky nestalo.
Ale jak jsem zaspal!
Budík nařízen na 4:00, spát jsem šel před devátou, všechno klapalo až do toho osudného zazvonění budíku.
Totiž: hned ve čtyři když budík zazvonil, jsem se probudil, budík zamáčk' a řekl jsem si ještě v polospánku - jo, jsou čtyři, to je v pohodě, mám ještě půldruhý hodiny. Vstávám v půl šestý. Matěj odjíždí, takže můžu klidně spát dál.
Jak jsem na tohle přišel, to vážně nevím. Jediná spekulace, která mě napadá je, že nedospalej mozek si řekl, že ještě potřebuje spát a tak mi podsunul zkratkovitou myšlenku, která obsahovala sice téměř všechny informace ke čtvrté hodině se vztahující, ale tu podstatnou záměrně vynechal. A to tu, že Matěje na ten sraz vezu já.
Naštěstí tenhle úmysl Matěj sám překazil a probudil mě včas.
Jak je vidět, někdy ani ten správně nastavenej budík nestačí a musí nastoupit živý buditel, kteréžto role se dnes ráno Matěj zhostil na výtečnou.