WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

nabídka čmelákům

Před lety jsem se odbivoval a podivoval přátelům, že si pořídili čmeláky. Jakživo by mě totiž nenapadlo, že čmelstvo se dá pořídit stejně jako včelstvo. Tedy včely jsou na med a zůstávají, zatím co čmeláci jsou pro potěšení a každý rok se stěhují, nicméně pořídit se dají.
"Jedeme si pro čmeláky," byla ta věta, která ve mně vyvolala ono podivení. Pak to ale všechno tak nějak zapadlo a o dalších čmelácích jsem už neslyšel. Jenom je každý rok máme někde u nás na zahrádce a v okolí. Jenomže člověku to v hlavě zůstane a ta možnost mít vlastní čmeláky jednomu nedá, dokud to nezkusí.
Tož jsem v zimě objednal čmeláčí domeček. S návodem, jak to všechno čmelákům zařídit. Před dvěma týdny jsem ho instaloval na místo a teď už jen ty čmeláky.
Jsou dvě možnosti. Buď si člověk čmeláky skutečně pořídí, tedy koupí od chovatelů, doveze, umístí do čmelína a je to. Nebo zvolí složitější cestu a tou je citlivé odchycení čmeláčí královny a nabídnutí jí místa ve čmelíně.
Pochopitelně jsem zvolil tu druhou možnost, poněvadž každé jaro u nás vídám na zahradě velké čmeláky, jak hledají něco v zemi. To je právě královna hledající vhodné hnízdo.
Nabídnu jí zbrusu nový domeček, řekl jsem si.
Tenhle víkend byl slunečný, hlídal jsem tedy, jestli nebude nějaký ten čmelák - královna hledat hnízdo. A ono jo. V neděli tu byly čmeláčice dvě. A jeden vzteklej čmelák. Tedy určit to neumím, ale dva huňáči byli velcí a pomalí a jeden byl malej a rychlej. Dva hledali hnízdo u země. Ten jeden se vyhříval na zdi na sluníčku.
Protože se objevovali postupně během dne, měl jsem s Kačkou příležitost zkusit je odlovit a nabídnout jim domeček. Podařilo se to se všemi.
Jenomže ani jeden nezůstal.
Ti dva velcí huňáči docela zvědavě vlezli do domečku a pobyli tam každý vždycky tak deset minut a potom vylezli a odlétli. Ten jeden - to asi opravdu nebyla královna - se vztekal, ale nakonec si domeček taky šel prohlídnout, ale vylezl ani ne za minutku ven. Děsně nadával, bzučel a odlít si po svých.
Není to žádnej med nabízet kvartýr čmelákům. Zdá se, že budou stejně vybíraví jako lidi.
Inu tak - jaro začalo a ještě je čas. Dveře čmelína jsou otevřené, nabídka nemovitosti čmelákům trvá. A když to letos nevyjde, zkusím to příští rok s tím nákupem celého čmelstva. Ale byl bych radši, kdyby se tu přeci jen ubytoval někdo z našinců, aby to zůstalo jaksi mezi námi.