2018

Freud by neměl šanci

Člověk to tenkrát děsně řešil, i knížky jsem si k tomu kupoval a študoval - ale pochopitelně to mělo prachmizernej výsledek. Výklad snů je totiž záležitost poněkud neuchopitelná a tudíž si každej může vyložit, co chce a jak chce. I když třeba takovej Freud se tím docela proslavil. Ten měl ovšem úplně jiný téma, než jeřáb.
Jo, mně se zdál teď nad ránem jeřáb. Probudil jsem si příliš brzo, znovu jsem usnul a v té chvíli se mi zdál tenhle sen:
Film, co se mi před očima promítal, měl pochopitelně spoustu detailů a odboček, ale hlavní děj byl asi tenhle:
Jedu autem po sídlišti. Mohlo vypadat jako třeba pražskej Barrandov. Zrovna se tam na mnoha místech stavělo. Koukám, jednen vysokej jeřáb na staveništi je nakřivo, kapku pokácenej, ale pořád drží. Divný, pomyslím si a jedu dál.
Další Jeřáb. A zase nachýlenej. Tentokrát se opíral o to závaží, co mají některý jeřáby dole u paty věže. Ale nespad, jen byl nakřivo. Zase divný.
Třetí jeřáb byl na tatrovce. Na takový tý hodně starý, stojedenáctce. Byla hranatá, oprejskaná, na žluto natřená, jako jeřáby bejvaj. Tentokrát byl nakřivo celej auťák. Byl zapadlej levou přední částí do hromady břidlice. Jeřábník točil věží, ale nepomáhalo to. Byl prostě zapadlej a tak našikmo, že z nádrže začala vytékat nafta. A už tekla proudem.
Zastavil jsem a povídám jeřábníkovi, že to nemůže tahle nechat týct, že to způsobí pokažení vody, že se to dostane do spodních pramenů a já že mám nedaleko barák a studnu. To jsem si vědomě vymýšlel, abych dodal obsahu větší naléhavosti.
Odbyl mě. Že prej na to kašle. Řekl jsem, že to tak nenechám a zavolám na policii. Vysmál se mi a tak jsem zavolal. A tam, že jo, že tomu rozuměj, že viděj moje telefonní číslo, že si zaznamenali moji polohu a někoho pošlou. Vyjel jsem jim naproti a hleďme, hned byli za mnou. Zastavím a chci vysvětlovat a ukazovat. Jenomže to nebyli oni, to byli jiný. A že prý stavím uprostřed cesty a že mě předvedou kvůli omezování provozu. Na služebně jsem to vysvětlil, oni pochopili a pustili mě s tím, že už mají stejně padla, že se převlečou do civilu a půjdou na to mrnout se mnou, i když to má na starosti někdo jinej.
Policistku a policajta v civilu jsem naložil a jedem do té zatáčky s téměř převráceným jeřábem, co mu tekla nafta z nádrže. Už tam nebyl. Ale našli jsme stopy, otisk kola a nárazníku v zemi a v tom kaluž nafty. Bylo jasný, že nekecám. S tím ti dva nic dělat nechtěli a odešli.
Najednou se tam vyskyt motorkář na chopperu. Vysmátej, veselej, fousatej, žoviální. A že prej to šechno ví. Ptám se ho, jestli von je ten policajt, co to má na starosti. A že prej né, ale že se doslech vod přátel, že tu má nějaký potíže a že mu patří ta stavební firma i ten jeřáb. A že to nechal vodklidit, aby nepřišel do řečí.
"Do jakejch řečí? Dyť tu vytekla nádrž nafty a poškodí to spodní vody!"
"Ale houby, poďte ke mně, tam to vyřešíme."
V jeho kanceláři se mě snažil vysvětlit, že policejní šéf je jeho kámoš, že mu zavolal, ať to uklidí a urovná, tak ať do toho nešťourám.
"A budu šťourat! To je lumárna todleto!"
Prásk jsem dveřna a vodešel. Odjížděl jsem autem kolem toho už sotva patrnýho důkazu na staveništi a říkal si, že oficiální boj proti tomuhle je marnej, že jsou domluvený a spolčený a že normální cestou proti nim nemám šanci. Rozhod jsme se to nevzdat a vzít to přes ekologický aktivity a …
… a to už jsem se probudil.
A teď mi to vyložte.
Freud by, počítám, neměl šanci.