WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

to víš, že přijdu

"Tatínku, přijedeš na ten koncert?" ptala se včera Kačka.
"To víš, že přijdu."
"A kdy?"
"No až začne."
"A nepřijedeš dřív?"
"A měl bych?"
"No já jsem si zapomněla správný boty a … a potřebuju zase zachránit."
"Jo, já ti je přivezu."
Boty jsem přivezl včas a šel do kostela podívat se na zkoušku před koncertem.
"Bude dneska Kačka i hrát?" ptala se paní ředitelka v kostele a hned pokračovala: "Ona si to po zkoušce se sborem nezkusila přehrát, a tak nevím, jestli … a tady jsem jí přinesla noty, v pátek si je zapomněla."
"Aha. Tak to vím, to jsme včera probírali."
"A nemám ji radši z programu vyškrtnout?"
"Když si to nezkusila, tak snad radši jo."
Kačka před koncertem přišla do kostela zpátky až těsně před začátkem.
"Kačko, tys to zase zvorala, ty sis to nevyzkoušela…."
"No já jsem …"
"Tady máš ty noty a dneska budeš jen zpívat …"
To už jí to vysvětlovala paní ředitelka a já se do toho dál nepletl. Po koncertě jsem na Kačku počkal před Liduškou, až si sbalí věci. Jedeme domů a volá paní učitelka. Vezmu to a rovnou povídám do telefonu:
"Tak co jsme zapomněli?"
"Klíče a hřeben …"
"Děkuju, už to otáčím a jedeme zpátky."
"Kačko!"
"No, já jsem …"
"Ach jo."
Vyzvedli jsme klíče a hřeben a napodruhé už bez otáčení dojeli domů.
Večer znovu volá paní učitelka: "Ještě jsou tu boty …. má Kačka boty?"
"Tentokrát to výjimečně nejsou Kačky boty. Má je doma. Děkuju za zavolání. Bude to jinej hříšník."
"Jo, já jsem jedny velký ztráty a nálezy, ale on se určitě někdo ozve. Tak hezký večer."
Rozloučil jsem se s paní učitelkou a přál jsem si rozloučit i s tou Kaččinou zapomnětlivostí.
Ale to nepůjde tak snadno.
Zatím nezbývá než plnit roli zachránce.