WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

harašení se neprojevuje

To přeci zná každej, že divný zvuky znamenají něco divnýho. Dyž vám škrundá v břiše, buď máte hlad nebo … nebo nemáte hlad. U věcí neživých to s tím hladem nebude tak horké, ovšem zvuky se mnohdy ozývají velice znepokojivé. Například onehdá, když jsem zaslechl divné zvuky z motoru svého auta, bylo hotovo a do měsíce jsem měl motor nový místo toho zadřeného.
Pamětliv této a jiných podobných historií, nabádal jsem mounetechnickouHaničku, aby zajela se svým autem do servisu, ponědž ty zvuky, co je slyším při jízdě z jejího auta se mi vůbec nelíbí. Vysloveně divný zvuky ne nepodobné zvukům technického dinosaura v posledním tažení. Nuže, vzhůru tedy k našemu dvornímu vesnickému opraváři, k panu Hrubému. Včera tam máopatrnáHanička auto nechala a do města jsme jeli společně.
Odpoledne mi volá pan Hrubý:
"Já volám vám, protože vy jste ten technickej typ …"
To mě hned na začátku vyděsilo, jelikož pozitivní věta v úvodu konverzace vždy zbystří mou pozornost, neboť lze očekávat nějakou habaďůru.
"… takže ty zvuky to bylo takový to syčení a hrčení někde kolem dvou tisíc otáček za jízdy a při přeřazování, že jo?"
"Jo, to bylo ono …," souhlasil jsem opatrně a začal se bát vět, které měly následovat.
"Tak my jsme to projeli a dali to na hever …"
A teď to přijde, pomyslel jsem si.
"… a von byl takhle dole pod vejfukem upadlej takovej ten plechovej kryt. Už to bylo rezavý. Tak jsme to tam přichytili a už je to v pořádku."
"To je skvělý! Takže už to nerachtá?"
"Ne, večer si přijeďte."
Přijeli jsme si a ještě jsme dali řeč o tom, jak se někdy takovýhle závady projevujou hlasitějc, než si zasloužej.
No a je to, harašení už se neprojevuje, protože pan Hrubý se s takovým harašením nijak nepáře a udělá mu krátkej konec.
A máveseláHanička už nebude vydávat podivný zvuky za jízdy.
Totiž její auto nebude vydávat ty zvuky.
Za jízdy.