hledám medvěda
06/02/12 06:41 zařazeno v kategorii:
o Olešku
Ano,
nakonec jsme skončili zase u školy na rybníku. On letos zamrzl
opravdu velmi kultivovaně a už od úterka na něm tak hodinku denně
trávíme.
"Tatínku, kdy už půjdeme bruslit?" dožaduje se Kačka své ledové porce. Matýsek se pochopitelně přidává a nezbyde tedy, než vzít tašku s bruslemi a jede se do Zvole.
Den ode dne je led rozjezděnější a děravější, ale to celé události jen přidává to pravé vesnické koření. Kdepak byste na vyžehleném zimním stadionu zapadli bruslí do deseticentimetrové praskliny? Tady je to hned a tak se pády nepočítají.
Přesněji pády dětské se nepočítají a Matěj má kolena úplně modrý, ale nijak zvášť to neprožívá.
Já sám se padat nechystám a kromě toho letu i s foťákem a včerejšího pádu, kdy jsem málem zaleh' Kačku, která se ke mě přiřítila: "tatínku, já tě mám strašně ráda!" a v mžiku mi podrazila nohy, tak kromě těchto dvou přistání se snažím jezdit na svůj věk důstojně a zůstat ve stavu vzpřímeném.
Nikoliv toporném.
Za těch pár dní si nohy zas vzpomněly, jak se to dělá, aby se jezdilo a neupadlo. Tak je při tom nechávám a nechci po nich žádné trojité odpíchnuté kotrmelce. Koneckonců - jsme u nás na vsi na rybníku.
Tady je to bruslení vlastně společenská událost. Frak netřeba, ale přátel a známých potkáte habaděj. Pozdravíte se, jedete kousek spolu, prohodíte pár slov nebo se i zastavíte na kus řeči. Kluci kolem vás honí puk a na druhé straně zas potkáte třeba paní učitelku, kterak se usmívá a pátravým zrakem pozoruje mládence na ledě:
"I pěkný dobrý vodpoledne vinšuju," praví paní Lenka, "já tady hledám medvěda. Potřebujem na příští sobotu nějakýho pořádnýho a aby se dal střelit."
"Však my už se na Masopust těšíme, snad nebude taková zima."
"No copak my, ale muzikanti, těm by mrzly prsty."
"No bodejď, však by mohlo bejt líp. Vloni už bylo teplo."
No - a zase jezdíte a zdravíte se s ostatními a je vám fajn, protože jste tu doma.
pozn.: v noci na sobotu teplota -18°C a na neděli už zas jen -16°C, ale dneska jsme zpátky na -19°C, opravuji, nakonec to byl rekord: -20°C,
"Tatínku, kdy už půjdeme bruslit?" dožaduje se Kačka své ledové porce. Matýsek se pochopitelně přidává a nezbyde tedy, než vzít tašku s bruslemi a jede se do Zvole.
Den ode dne je led rozjezděnější a děravější, ale to celé události jen přidává to pravé vesnické koření. Kdepak byste na vyžehleném zimním stadionu zapadli bruslí do deseticentimetrové praskliny? Tady je to hned a tak se pády nepočítají.
Přesněji pády dětské se nepočítají a Matěj má kolena úplně modrý, ale nijak zvášť to neprožívá.
Já sám se padat nechystám a kromě toho letu i s foťákem a včerejšího pádu, kdy jsem málem zaleh' Kačku, která se ke mě přiřítila: "tatínku, já tě mám strašně ráda!" a v mžiku mi podrazila nohy, tak kromě těchto dvou přistání se snažím jezdit na svůj věk důstojně a zůstat ve stavu vzpřímeném.
Nikoliv toporném.
Za těch pár dní si nohy zas vzpomněly, jak se to dělá, aby se jezdilo a neupadlo. Tak je při tom nechávám a nechci po nich žádné trojité odpíchnuté kotrmelce. Koneckonců - jsme u nás na vsi na rybníku.
Tady je to bruslení vlastně společenská událost. Frak netřeba, ale přátel a známých potkáte habaděj. Pozdravíte se, jedete kousek spolu, prohodíte pár slov nebo se i zastavíte na kus řeči. Kluci kolem vás honí puk a na druhé straně zas potkáte třeba paní učitelku, kterak se usmívá a pátravým zrakem pozoruje mládence na ledě:
"I pěkný dobrý vodpoledne vinšuju," praví paní Lenka, "já tady hledám medvěda. Potřebujem na příští sobotu nějakýho pořádnýho a aby se dal střelit."
"Však my už se na Masopust těšíme, snad nebude taková zima."
"No copak my, ale muzikanti, těm by mrzly prsty."
"No bodejď, však by mohlo bejt líp. Vloni už bylo teplo."
No - a zase jezdíte a zdravíte se s ostatními a je vám fajn, protože jste tu doma.
pozn.: v noci na sobotu teplota -18°C a na neděli už zas jen -16°C, ale dneska jsme zpátky na -19°C, opravuji, nakonec to byl rekord: -20°C,