o Olešku
tři na rožni
03/05/12 05:57
Bejt to
ve Velkejch Losinách, tak se nedivím, ale v Olešku?
Tady se čarodějnice dycky pálilly, to jo. Posledni roky je z toho společenská událost, prodávají se wuřty a pywo, hraje místní šraml a vesnice přihlíží veřejnému zpopelňování. To ostatně všude tady kolem.
Ovšem letos se musely ty baby nějak kór moc namnožit, poněvadž se dostavily v počtu větším než malém. Co všechno prováděly a s kým obcovaly na čertových kamenech, potažmo na kopci Ďáblu támhle naproti, to už jsme se od nich nedozvěděli. V každém případě místní inkvizitor - a podezírám z toho pana starostu - vytypoval mezi Olešsko - Březovskými čarodějnicemi hned tři horké kandidátky. Všechny tři pak šoupli na hranici, aby bylo jasno, že takový živly se u nás netrpěj. Byly to osoby vzezření nevalného, jak je vidět z obrázku.
O osmé hodině se jal pan starosta sirek, křesadla či jiného zápalného náčiní (například pevného podpalovače, neboť jistota je jistota) a hranici slavnostně podpálil, čímž přitáhl pozornost obecenstva do dé chvíle povětšinou obrácenou do kelímků a tácků, jelikož žaludek se ošidit nenechá zvlášť při takovéhle události.
Blaflo to hned, z hranice vyšlehly plameny a všechny tři baby se začaly rožnit. No, povím vám, kdo viděl Kladivo na čarodějnice, určitě má ten obrázek v paměti, není to nijak extra pěkná podívaná. Kačka nic takového naštěstí neviděla, takže mohla v klidu před tou exekucí pózovat s netopejrem na čepici. Jí se ty tři na rožni holt tejkaly jenom jako dekorace na pozadí.
(A já si vzal foťák s vybitou baterkou, takže vobrázky jsou prachmizerný jenom z telefonu.)
Tady se čarodějnice dycky pálilly, to jo. Posledni roky je z toho společenská událost, prodávají se wuřty a pywo, hraje místní šraml a vesnice přihlíží veřejnému zpopelňování. To ostatně všude tady kolem.
Ovšem letos se musely ty baby nějak kór moc namnožit, poněvadž se dostavily v počtu větším než malém. Co všechno prováděly a s kým obcovaly na čertových kamenech, potažmo na kopci Ďáblu támhle naproti, to už jsme se od nich nedozvěděli. V každém případě místní inkvizitor - a podezírám z toho pana starostu - vytypoval mezi Olešsko - Březovskými čarodějnicemi hned tři horké kandidátky. Všechny tři pak šoupli na hranici, aby bylo jasno, že takový živly se u nás netrpěj. Byly to osoby vzezření nevalného, jak je vidět z obrázku.
O osmé hodině se jal pan starosta sirek, křesadla či jiného zápalného náčiní (například pevného podpalovače, neboť jistota je jistota) a hranici slavnostně podpálil, čímž přitáhl pozornost obecenstva do dé chvíle povětšinou obrácenou do kelímků a tácků, jelikož žaludek se ošidit nenechá zvlášť při takovéhle události.
Blaflo to hned, z hranice vyšlehly plameny a všechny tři baby se začaly rožnit. No, povím vám, kdo viděl Kladivo na čarodějnice, určitě má ten obrázek v paměti, není to nijak extra pěkná podívaná. Kačka nic takového naštěstí neviděla, takže mohla v klidu před tou exekucí pózovat s netopejrem na čepici. Jí se ty tři na rožni holt tejkaly jenom jako dekorace na pozadí.
(A já si vzal foťák s vybitou baterkou, takže vobrázky jsou prachmizerný jenom z telefonu.)
šíp v letu, meč v ruce
02/05/12 05:54
O
víkendu přišlo léto. Nikoliv v kalendáři, nýbrž na teploměru.
Inu, v takovém počasí je nejlépe pořádat nějakou pěknou zahradní slavnost, což se každé jaro v Olešku pravidelně děje. Totiž naši přátelé pravidelně pořádají slavnost ve své Japonské zahradě Nad řekou. Letošní jarní otevírání zahrady se opravdu vydařilo.
Děti už jsou tam jako doma. To se projevuje tím, že Matěj si bez ostychu hraje s dřevěnými hejblátky pana Kameníčka v galerii a Kačka se cpe koláčky.
Letos se sešli v zahradě všichni tradiční účinkující. Kačka se poprvé nestyděla a pózovala s japonským rytířem, Matýsek si podržel vzácnou katanu, společně sledovali lukostřelbu i japonské bubnování. My jsme si s mouzvědavouHaničkou - již vybyveni vlastní zkušeností a ročním tréninkem - ozkoušeli luky. Jsou o hodně jiné, než ty naše a mají i podstatně menší napínací sílu, čímž by se mohly zdát méně účinné, ale nenechte se splést. Sviští to pěkně, když se s tím umí.
Stihli jsme to všechno. Vyfotit vystřelený šíp v letu, pana Hotovce na trávníku, Matýska s mečem v ruce, Kačku s rytířem, jenom ten čajový obřad jsme nějak nestihli, poněvadž tentokrát jsme se nějak zapovídali a pak už jsme byli na konci fronty na čaj, čímž jsme místo přepustili těm, kteří čaj šlehaný bambusovou metličkou ještě neokusili. Ale to neva, posloužíme si z vlastních zásob, jak praví Limonádový Joe.
Tedy jak říkám: slavnost se povedla a my všechno stihli - šíp v letu, meč v ruce a čaj doma.
(další foto ze sarších ročníků zde)
Pro pořádek je třeba zaznamenat, že díky opravdu vysokým teplotám, které už od pátku dosahují hodnot nad 25°C, jsme se poprvé, co jsme v Olešku, koupali už v dubnu. Konkrétně 30tého na čarodějnice. A na prvního května jakbysmet.
Inu, v takovém počasí je nejlépe pořádat nějakou pěknou zahradní slavnost, což se každé jaro v Olešku pravidelně děje. Totiž naši přátelé pravidelně pořádají slavnost ve své Japonské zahradě Nad řekou. Letošní jarní otevírání zahrady se opravdu vydařilo.
Děti už jsou tam jako doma. To se projevuje tím, že Matěj si bez ostychu hraje s dřevěnými hejblátky pana Kameníčka v galerii a Kačka se cpe koláčky.
Letos se sešli v zahradě všichni tradiční účinkující. Kačka se poprvé nestyděla a pózovala s japonským rytířem, Matýsek si podržel vzácnou katanu, společně sledovali lukostřelbu i japonské bubnování. My jsme si s mouzvědavouHaničkou - již vybyveni vlastní zkušeností a ročním tréninkem - ozkoušeli luky. Jsou o hodně jiné, než ty naše a mají i podstatně menší napínací sílu, čímž by se mohly zdát méně účinné, ale nenechte se splést. Sviští to pěkně, když se s tím umí.
Stihli jsme to všechno. Vyfotit vystřelený šíp v letu, pana Hotovce na trávníku, Matýska s mečem v ruce, Kačku s rytířem, jenom ten čajový obřad jsme nějak nestihli, poněvadž tentokrát jsme se nějak zapovídali a pak už jsme byli na konci fronty na čaj, čímž jsme místo přepustili těm, kteří čaj šlehaný bambusovou metličkou ještě neokusili. Ale to neva, posloužíme si z vlastních zásob, jak praví Limonádový Joe.
Tedy jak říkám: slavnost se povedla a my všechno stihli - šíp v letu, meč v ruce a čaj doma.
(další foto ze sarších ročníků zde)
Pro pořádek je třeba zaznamenat, že díky opravdu vysokým teplotám, které už od pátku dosahují hodnot nad 25°C, jsme se poprvé, co jsme v Olešku, koupali už v dubnu. Konkrétně 30tého na čarodějnice. A na prvního května jakbysmet.
POZOR UZAVÍRKA SILNICE!
20/04/12 06:23
Velmi
nepravidelná, leč velmi užitečná informace pro Olešáky, Březováky,
Černí…ky ? (jak se říká sousedům z Černíků???) a Zvoláky:
od 24.4. (úterý) do 1.5. (taky úterý) bude uzavřena silnice Černíky - Březová.
Provoz bude včetně autobusové linky 333 odkloněn přes Vrané nad Vltavou.
odkazy zde na Olešském a zde na Zvolském webu.
od 24.4. (úterý) do 1.5. (taky úterý) bude uzavřena silnice Černíky - Březová.
Provoz bude včetně autobusové linky 333 odkloněn přes Vrané nad Vltavou.
odkazy zde na Olešském a zde na Zvolském webu.
Akta O
18/04/12 05:52
Máte
rádi záhady? Já ano, mázvídaváHanička taky a Matýsek jakbysmet.
Kačka ještě pořádně neví, co to záhada je, ale určitě bude mít k
záhadám vztah stejný, jako my ostatní, jelikož například dopis od
Kellyho pravidelně objevuje za oknem. Ale jak se tam ten dopis
vždycky dostane, když je okno zavřený? To je záhada.
Včera večer nám tu na Olešku vznikla další záhada.
Četl jsem si knížku, tedy elektroknížku, což večer dělávám. Elektroknížky jsou u nás v kurzu, poněvadž ty papírové už není kam dávat. Knížku zábavnou. O záhadě, pochopitelně. Tyhle elektroknížky mají kromě jiného tu výhodu, že se čtou v zařízení, které bývá připojeno na síti a tudíž si můžete běhen čtení i leccos ověřit či doplnit. Což taky dělávám. A když už jsem na síti, mrknu se, jestli náš meteovysílač je v pořádku a nevypadl signál, což se taky občas stává. Meteo bylo včera v pořádku a obrázek z kamery taky. Zrovna byl úplněk.
A teď by měl záhadmilovný čtenář položit otázku:
"Jakej úplněk, sakra? Dyť je Měsíc skoro v novu, eště se ani nedocoural k první čtvrti!"
No a měl by pravdu, zvídavej čtenář. Mě to bylo taky divný, že mám na kameře měsíc v úplňku. Šel jsem se podívat z okna a nikde nic. Všude tma jako v pytli, totiž jako na Olešku, nikde žádnej Měsíc, natož pak v úplňku.
Divný. Záhadný. Nejdřív tam byl, ale bejt tam neměl, teď tam není přesto, že jsem ho tam před chvílí viděl.
Nechal jsem to na ráno.
Přišla mázvědaváHanička, mrkla na záznam, který jsem včera z kamery uložil, a povídá:
"To moh' bejt balón… a vlastně nemoh'. Tyhlety lítací přáníčka nesvítěj tak moc a tak do kulata."
Čímž záhadu nevyřešila.
Když se podíváte na záznam s falešným úplňkem a záznam ranní, je jasné, že to ani Měsíc být nemohl, poněvadž to svítí někde v lese, pod horizontem. Jenomže tam jsou zase chaty a kde by se tam vzal takhle velkej zdroj světla? když se svítí v domečcích, vypadá to jako bludička a né jako zářící pumlíč.
Teorií se nabízí nepočítaně. Od kulového blesku přes explodující zdroj světla až po ufouny, co si na nás přiletěli posvítit.
Kdoví, co to bylo? Jelikož se neví, zatím to holt uložíme mezi Atta X z Oleška. Tedy vlastně Akta O.
(záznam večer zde, záznam ráno zde)
Včera večer nám tu na Olešku vznikla další záhada.
Četl jsem si knížku, tedy elektroknížku, což večer dělávám. Elektroknížky jsou u nás v kurzu, poněvadž ty papírové už není kam dávat. Knížku zábavnou. O záhadě, pochopitelně. Tyhle elektroknížky mají kromě jiného tu výhodu, že se čtou v zařízení, které bývá připojeno na síti a tudíž si můžete běhen čtení i leccos ověřit či doplnit. Což taky dělávám. A když už jsem na síti, mrknu se, jestli náš meteovysílač je v pořádku a nevypadl signál, což se taky občas stává. Meteo bylo včera v pořádku a obrázek z kamery taky. Zrovna byl úplněk.
A teď by měl záhadmilovný čtenář položit otázku:
"Jakej úplněk, sakra? Dyť je Měsíc skoro v novu, eště se ani nedocoural k první čtvrti!"
No a měl by pravdu, zvídavej čtenář. Mě to bylo taky divný, že mám na kameře měsíc v úplňku. Šel jsem se podívat z okna a nikde nic. Všude tma jako v pytli, totiž jako na Olešku, nikde žádnej Měsíc, natož pak v úplňku.
Divný. Záhadný. Nejdřív tam byl, ale bejt tam neměl, teď tam není přesto, že jsem ho tam před chvílí viděl.
Nechal jsem to na ráno.
Přišla mázvědaváHanička, mrkla na záznam, který jsem včera z kamery uložil, a povídá:
"To moh' bejt balón… a vlastně nemoh'. Tyhlety lítací přáníčka nesvítěj tak moc a tak do kulata."
Čímž záhadu nevyřešila.
Když se podíváte na záznam s falešným úplňkem a záznam ranní, je jasné, že to ani Měsíc být nemohl, poněvadž to svítí někde v lese, pod horizontem. Jenomže tam jsou zase chaty a kde by se tam vzal takhle velkej zdroj světla? když se svítí v domečcích, vypadá to jako bludička a né jako zářící pumlíč.
Teorií se nabízí nepočítaně. Od kulového blesku přes explodující zdroj světla až po ufouny, co si na nás přiletěli posvítit.
Kdoví, co to bylo? Jelikož se neví, zatím to holt uložíme mezi Atta X z Oleška. Tedy vlastně Akta O.
(záznam večer zde, záznam ráno zde)
hledám medvěda
06/02/12 06:41
Ano,
nakonec jsme skončili zase u školy na rybníku. On letos zamrzl
opravdu velmi kultivovaně a už od úterka na něm tak hodinku denně
trávíme.
"Tatínku, kdy už půjdeme bruslit?" dožaduje se Kačka své ledové porce. Matýsek se pochopitelně přidává a nezbyde tedy, než vzít tašku s bruslemi a jede se do Zvole.
Den ode dne je led rozjezděnější a děravější, ale to celé události jen přidává to pravé vesnické koření. Kdepak byste na vyžehleném zimním stadionu zapadli bruslí do deseticentimetrové praskliny? Tady je to hned a tak se pády nepočítají.
Přesněji pády dětské se nepočítají a Matěj má kolena úplně modrý, ale nijak zvášť to neprožívá.
Já sám se padat nechystám a kromě toho letu i s foťákem a včerejšího pádu, kdy jsem málem zaleh' Kačku, která se ke mě přiřítila: "tatínku, já tě mám strašně ráda!" a v mžiku mi podrazila nohy, tak kromě těchto dvou přistání se snažím jezdit na svůj věk důstojně a zůstat ve stavu vzpřímeném.
Nikoliv toporném.
Za těch pár dní si nohy zas vzpomněly, jak se to dělá, aby se jezdilo a neupadlo. Tak je při tom nechávám a nechci po nich žádné trojité odpíchnuté kotrmelce. Koneckonců - jsme u nás na vsi na rybníku.
Tady je to bruslení vlastně společenská událost. Frak netřeba, ale přátel a známých potkáte habaděj. Pozdravíte se, jedete kousek spolu, prohodíte pár slov nebo se i zastavíte na kus řeči. Kluci kolem vás honí puk a na druhé straně zas potkáte třeba paní učitelku, kterak se usmívá a pátravým zrakem pozoruje mládence na ledě:
"I pěkný dobrý vodpoledne vinšuju," praví paní Lenka, "já tady hledám medvěda. Potřebujem na příští sobotu nějakýho pořádnýho a aby se dal střelit."
"Však my už se na Masopust těšíme, snad nebude taková zima."
"No copak my, ale muzikanti, těm by mrzly prsty."
"No bodejď, však by mohlo bejt líp. Vloni už bylo teplo."
No - a zase jezdíte a zdravíte se s ostatními a je vám fajn, protože jste tu doma.
pozn.: v noci na sobotu teplota -18°C a na neděli už zas jen -16°C, ale dneska jsme zpátky na -19°C, opravuji, nakonec to byl rekord: -20°C,
"Tatínku, kdy už půjdeme bruslit?" dožaduje se Kačka své ledové porce. Matýsek se pochopitelně přidává a nezbyde tedy, než vzít tašku s bruslemi a jede se do Zvole.
Den ode dne je led rozjezděnější a děravější, ale to celé události jen přidává to pravé vesnické koření. Kdepak byste na vyžehleném zimním stadionu zapadli bruslí do deseticentimetrové praskliny? Tady je to hned a tak se pády nepočítají.
Přesněji pády dětské se nepočítají a Matěj má kolena úplně modrý, ale nijak zvášť to neprožívá.
Já sám se padat nechystám a kromě toho letu i s foťákem a včerejšího pádu, kdy jsem málem zaleh' Kačku, která se ke mě přiřítila: "tatínku, já tě mám strašně ráda!" a v mžiku mi podrazila nohy, tak kromě těchto dvou přistání se snažím jezdit na svůj věk důstojně a zůstat ve stavu vzpřímeném.
Nikoliv toporném.
Za těch pár dní si nohy zas vzpomněly, jak se to dělá, aby se jezdilo a neupadlo. Tak je při tom nechávám a nechci po nich žádné trojité odpíchnuté kotrmelce. Koneckonců - jsme u nás na vsi na rybníku.
Tady je to bruslení vlastně společenská událost. Frak netřeba, ale přátel a známých potkáte habaděj. Pozdravíte se, jedete kousek spolu, prohodíte pár slov nebo se i zastavíte na kus řeči. Kluci kolem vás honí puk a na druhé straně zas potkáte třeba paní učitelku, kterak se usmívá a pátravým zrakem pozoruje mládence na ledě:
"I pěkný dobrý vodpoledne vinšuju," praví paní Lenka, "já tady hledám medvěda. Potřebujem na příští sobotu nějakýho pořádnýho a aby se dal střelit."
"Však my už se na Masopust těšíme, snad nebude taková zima."
"No copak my, ale muzikanti, těm by mrzly prsty."
"No bodejď, však by mohlo bejt líp. Vloni už bylo teplo."
No - a zase jezdíte a zdravíte se s ostatními a je vám fajn, protože jste tu doma.
pozn.: v noci na sobotu teplota -18°C a na neděli už zas jen -16°C, ale dneska jsme zpátky na -19°C, opravuji, nakonec to byl rekord: -20°C,
už nám chybí jenom M
09/01/12 06:13
"Už jsou
tu! Kačko, běž otevřít."
Kačenka se hrnula ke dveřím, otevřela i vrátka a na zápraží už se ozvalo:
"My tříí králóóvé jdééme k váám …"
Poslouchali jsme krále i anděla, černej vzadu za chvilku vylez a zazpíval si své. Děti nám popřály štěstí a zdraví a do košíčku dostaly koledu. Moc krásný to bylo.
Matýsek poprvé na Tři krále nebyl doma. Byl totiž ve Zvoli a koledoval tam v kostýmu Kašpara. Ještě večer před tím jsme dělali pořádnou korunu s velkým K, protože ta, co přines ze školy byla spíš pro princezny.
Večer nám pak vyprávěl, jaký to bylo pěkný a jak si vykoledoval nějaké ty pamlsky. Měli jsme z toho velkou radost, protože kde dneska potkáte tři krále? No a v naší škole se tenhle zvyk, stejně jako i zvyky další udržují a tudíž na Tři krále můžete ve Zvoli a okolních vesnicích potkat ty pravé tři krále.
Ovšem ani Kačenka nezůstala pozadu. Večer už byla doma a otevírala koledníkům, to ano, ale odpoledne byli se školičkou taky na koledě a moc si to pochvalovali. Kačka přinesla domů krásnou korunu, koledu prý zkonzumovali už ve školce. Tak se Kačka chlubila alespoň tím, že:
"Já byla taky tři králové, já byla Baltazar! Podívej!"
Skutečně. Na té koruně bylo velké B.
Tak to už nám teď doma chybí jenom M.
Kačenka se hrnula ke dveřím, otevřela i vrátka a na zápraží už se ozvalo:
"My tříí králóóvé jdééme k váám …"
Poslouchali jsme krále i anděla, černej vzadu za chvilku vylez a zazpíval si své. Děti nám popřály štěstí a zdraví a do košíčku dostaly koledu. Moc krásný to bylo.
Matýsek poprvé na Tři krále nebyl doma. Byl totiž ve Zvoli a koledoval tam v kostýmu Kašpara. Ještě večer před tím jsme dělali pořádnou korunu s velkým K, protože ta, co přines ze školy byla spíš pro princezny.
Večer nám pak vyprávěl, jaký to bylo pěkný a jak si vykoledoval nějaké ty pamlsky. Měli jsme z toho velkou radost, protože kde dneska potkáte tři krále? No a v naší škole se tenhle zvyk, stejně jako i zvyky další udržují a tudíž na Tři krále můžete ve Zvoli a okolních vesnicích potkat ty pravé tři krále.
Ovšem ani Kačenka nezůstala pozadu. Večer už byla doma a otevírala koledníkům, to ano, ale odpoledne byli se školičkou taky na koledě a moc si to pochvalovali. Kačka přinesla domů krásnou korunu, koledu prý zkonzumovali už ve školce. Tak se Kačka chlubila alespoň tím, že:
"Já byla taky tři králové, já byla Baltazar! Podívej!"
Skutečně. Na té koruně bylo velké B.
Tak to už nám teď doma chybí jenom M.