2018
pro pamětníky

Matějovi o pradědečkovi

Něco takového jsem dělal prvně. Pochopitelně mi dělá radost kapku se šťourat v minulosti a tohle byla dobrá příležitost.
Totiž - jak už je v té Matějově škole zvykem - narychlo si vymysleli jakousi akci, aby bylo co dělat, když se ještě neučí. Že prý aby žáci nachystali nějaké informace o předcích, nejlépe nějak související se vznikem Republiky. No jo, něco tu doma máme - dědečkovy deníky, kroniku … ale má to háček. Matěj měl do šesti trénink a od půl osmý do půl desátý generálku na divadlo, kde dělá kulisáka. To prostě nešlo stihnout. Tak jsem Matějovi tu krátkou historickou prezentaci o jeho pradědečkovi ve školním duchu udělal sám. Je to nečestné a nesportovní, já vím, ale možná to k něčemu bude.
Nu a když už jsem se s tím dělal, uložím si to i sem - ostatně rubrika pro pamětníky má letos jen jeden příspěvek.
Tož tuhle je ten druhej:



Prdědeček a konec první světové.001

Prdědeček a konec první světové.002

Prdědeček a konec první světové.003

Prdědeček a konec první světové.004

Prdědeček a konec první světové.005

Prdědeček a konec první světové.006

Prdědeček a konec první světové.007

v uličkách

Odnepaměti bouřil a klokotal život hochů v jejich uličkách a zákoutích jako nikde jinde. Ano, snad nikde jinde nežili chlapci způsobem tak zvláštním a tak divokým a neukázněným jako zde….

No neříkejte mi, že tyhle věty neznáte. Málem bych napsal: všichni jsme je četli … Ale napadá mě, že možná ne úplně všichni. A možná že ani seriál či film jste nevím proč neviděli. Ať tak či onak, vězte, že ta dobrodružství stále žijí, ikdyž by se mohlo zdát, že knížky tohohle druhu už to mají za sebou a jak nemáte kouzelnou hůlku, prsten nebo světelný meč, nikoho nezajímáte. Kdepak. Ty uličky stále existují, pořád se jimi dá projít a tajemná zákoutí jsou stále prázdná, málokoho tam potkáte a ne vždy se tam dostanete.
A proč si o tom tady tak tajemně píšu? No protože jsem tam v úterý byl.
Šel jsem městem a vyhýbal se turistické řece. Chodívám tudy rád a vždycky mě těší, že pořád vím, co turisti nevědí. Tuhle zahnete, tady projdete uličkou, vejdete do průjezdu, zajdete za roh … a to už za sebou dávno neslyšíte dav a barevné vlaječky nad hlavami průvodců zmizí. Je ticho, úzké uličky jsou prázdné, pod nohama kamenná dlažba, nikde ani človíčka, tuhle trošku oprýskaná zeď, před vámi železná vrata s tepanou mříží. Jsou pootevřená. Vejdete a ticho vás přímo obklopí. Ani vzdálený ruch hlučných ulic k vám nedolehne. A přitom jste uprostřed města. Kamenné výztuhy podpírají žluté zdi bývalého kláštrera, naproti na rohu je pod starými okny lampa. A pod ní na zdi nápis křídou:

Stinadla_180403