WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

mě by nevzali

Kolegyně včera temným hlasem prohlásila, že jsem jí zklamal, což mě vyděsilo. Situace se však záhy vyjasnila vysvětlením, že jsem si do deníku nezapsal historku kolem zkoušek na střední školy, což je jistě chyba, kterou tímto napravuji.
Totiž:
Myslím, že to bylo ve středu minulý týden, kdy jsem přišel do kanceláře s tím, že mě by na gympl nevzali.
Byl jsem tázán na důvody, jež jsem měl pochopitelně nachystané. I pravil jsem, že Kačka přinesla domů ze zkoušek koncept zkušebního textu z matematiky pro sedmé třídy. Jeden z příkladů jsme se snažili s Matějem vyřešit a nepovedlo se nám to. Lámali jsme si tím hlavu alespoň dvacet minut a pak jsme toho po neúspěšném nasazení rovnic o více neznámých nechali. Případ jsme uzavřeli s tím, že to není možný, aby po dětech chtěl stát řešení takhle složité úlohy.
"Tak mi to ukaž," děla Tereza, čímž se dobrovolně nabídla k vykonání testu pro sedmé třídy, který jsem já nezvládl.
Čekal jsem, že v tom bude nějakej chyták. Že prostě bude stačit nějaká jednoduchá úvaha, které jsem den před tím večer nebyl schopen.
Řešení vyšlo ten den ráno někde na síti, takže už jsem věděl, že je to přesně tak. Stačí triviální úvaha a úloha se stává rázem počtářským příkladem pro školkové děti. Ovšem člověk musí na to triviální řešení tím svým selským rozumem přijít. A to jsme ani já ani Matěj večer nedokázali.
Přečetl jsem tedy úlohu a odešel do své kanceláře. Kolegyni jsem zanechal úloze na pospas.
"Mám to!", ozval se za chvíli hurónský řev.
"To je skvělý, tak povídej."
"Mě by vzali, je to jednoduchý. Dyť je to přeci …" a kolegyně předvedla ono triviální řešení.
"Tak to jsi geniální. Já v tom hledal málem teorii relativity."
No a bylo to. Máme potvrzeno, že geniální Terezu by na gympl vzeli i letos.
Mě už ne.