vidíš, ne?
01/02/12 06:02 zařazeno v kategorii:
o událostech
Ve
školce jsem potkal Jarku zrovna ve dveřích: "Já jdu zpátky na
rybník, už jsem se převlíkla. Na led musíte od zastávky, já se u
školy probořila. Děsně to studí."
Jsa poučen, vešel jsem do školky a vyreklamoval si Kačenku.
"Půjdem bruslit, viď, tatínku? Já chci jít bruslit."
"No uvidíme."
"Ale musíme od zastávky. Jaruška se u školy probořila."
"Já vím."
A jeli jsme domů. Vlastně jen pro brusle. Protože Matěj měl wu-shu ve škole až do šesti, což se nám hodilo. Čekali jsme na něj na rybníce na bruslích.
Opět se ukázalo, jak báječná je to věc, být na vsi a mít školu ve Zvoli. Kačka si stoupla na brusle a jezdila, jako by se nechumelilo. Tedy ono se nechumelilo, stačí že mrzne už pár dnů tolik, aby zamrzl zvolský rybník.
Na tom zamrzlém rybníku u školy jsme s Kačenkou jezdili a čekali na Matýska, až mu skončí trénink. Pochopitelně jsem si vzal aparát, abych uděl nějakou tu fotku. No jo, ale foťte v soumraku někoho na rybníce na bruslích a sami taky na bruslích. Vono to děsně ujíždí, ty pohyby a rychlosti se sčítaj a chvilku klidu na ten obrázek nemáte. Musel jsem vypadat jako tatrman. A taky jsem tak dopad. Asi při třetí fotce jsem zakop a rozplác se na ledě. Ještě v letu jsem zmáčk' spoušť. Na tý fotce je vidět,jak Kačenka nechápavě kouká: "Co to, tatínku, děláš?"
"No co by? Padám, vidíš, ne?!"
Foťák mi vylít. Byla to rána jak z kanónu, a kupodivu to ten Canon přežil a roloval po ledě jak puk. Naštěstí měli kluci s hokejkama svůj a ten můj fotopuk nepotřebovali.
Posbíral jsem se a jezdili jsme bez dalších kotrmelců dál.
Po šesté vykouk ze školy Matěj: "A máte pro mě taky brusle?"
"Nemáme, člověče, to toho nemmáš dost? Teď ti skončil trénink."
Matěj uznal, že už je na čase sportu pro dnešek nechat a jelo se domů. Však ono mrzne dál a ten rybník nám neuteče.
Jsa poučen, vešel jsem do školky a vyreklamoval si Kačenku.
"Půjdem bruslit, viď, tatínku? Já chci jít bruslit."
"No uvidíme."
"Ale musíme od zastávky. Jaruška se u školy probořila."
"Já vím."
A jeli jsme domů. Vlastně jen pro brusle. Protože Matěj měl wu-shu ve škole až do šesti, což se nám hodilo. Čekali jsme na něj na rybníce na bruslích.
Opět se ukázalo, jak báječná je to věc, být na vsi a mít školu ve Zvoli. Kačka si stoupla na brusle a jezdila, jako by se nechumelilo. Tedy ono se nechumelilo, stačí že mrzne už pár dnů tolik, aby zamrzl zvolský rybník.
Na tom zamrzlém rybníku u školy jsme s Kačenkou jezdili a čekali na Matýska, až mu skončí trénink. Pochopitelně jsem si vzal aparát, abych uděl nějakou tu fotku. No jo, ale foťte v soumraku někoho na rybníce na bruslích a sami taky na bruslích. Vono to děsně ujíždí, ty pohyby a rychlosti se sčítaj a chvilku klidu na ten obrázek nemáte. Musel jsem vypadat jako tatrman. A taky jsem tak dopad. Asi při třetí fotce jsem zakop a rozplác se na ledě. Ještě v letu jsem zmáčk' spoušť. Na tý fotce je vidět,jak Kačenka nechápavě kouká: "Co to, tatínku, děláš?"
"No co by? Padám, vidíš, ne?!"
Foťák mi vylít. Byla to rána jak z kanónu, a kupodivu to ten Canon přežil a roloval po ledě jak puk. Naštěstí měli kluci s hokejkama svůj a ten můj fotopuk nepotřebovali.
Posbíral jsem se a jezdili jsme bez dalších kotrmelců dál.
Po šesté vykouk ze školy Matěj: "A máte pro mě taky brusle?"
"Nemáme, člověče, to toho nemmáš dost? Teď ti skončil trénink."
Matěj uznal, že už je na čase sportu pro dnešek nechat a jelo se domů. Však ono mrzne dál a ten rybník nám neuteče.