WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

před zkouškama

To se člověk prostě probudí a něco mu přijde divný. Ani neví co. Zpočátku vypadá všechno stejně, ale ne tak docela. Probleskne jiný detail, jiný zvuk - a je to tady. Už vím, co je jinak!
Dneska přece musím na zkoušku.
Na zkoušku?
No bodejď. Termín mám zapsanej v kalendáři.
Ale … přece … jsem … jsem se moc neučil. Vlastně vůbec. To není možný. To nemůže bejt dneska.
Dneska nejdu na zkoušku!
Jdeš, ozve se kdesi vzadu v hlavě.
Začíná to být vážné a začínám se potit.
Ani jsem se na to nepodíval, přece se to musí nějak vysvětlit, vyřešit. Ten termín ….
Ten termín je dneska!
Tíha zodpovědnosti začíná působit. Pot už je studený, údy tuhnou. Nemůžu vstát. Takhle to přece nemůže bejt!
Může!
Vstávej, poroučím si. Jde to ztuha.
Těžce se převalím, pokouším se zvednout, otevírám oči …
Teď, teď to přijde, musím jít …
Poslechnu příkaz, otevřu oči a probudím se.
Rázem je to pryč.
Co to? Na zkoušku? Na jakou zkoušku?
Ty troubo! Dyť už dávno do školy nechodíš. Zkoušky jsou dávno za tebou. Stačí dojet do práce.
Dyť to byl jen sen!
Ufff … byl. Strašnej. Už se mi dlouho nezdál.
Až zase teď.
Teď, když mají Matěj s Kačkou před zkouškama.