WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

hafery, skalinky a dřevěné rošty

Naplánovaný toho bylo hromadu. Vlastně celou cestu jsme mohli někde zastavovat a něco navštěvovat. Jenomže to bychom potřebovali stroj času nebo alespoň nějakou pumpičku na čas. Aby se dal kápku přifouknout. Jenomže pumpičku jsme s sebou neměli a tak jsme minuli Zvíkov a jeli rovnou do Borovan na Borůvkobraní. Stihli jsme to perfektně, zrovna začínali a návštěvníků nebylo tolik. Jen bylo kapku vlhko, ale pod střechou ve stanu ne. Tam naopak bylo sucho a borůvkový knedlíky. Podle toho jsme poznali, že jsme v cíli. A tak byly knedlíky, vafle, koláče, elixír, koktejl, zmrzlina, limonáda, perník - všechno borůvkový. Kačka si stihla ještě udělat ze skla medvídka a já se dal do řeči s jednou trhovkyní v kroji, která nabízela dřevěné formičky, které její muž hned vedle ní vyráběl. A že prý kde se borůvkám říká hafery. Hádal jsem, že to zní tak nějak jako od Ostravy. Tedy ve Slezku? Dala mi ještě vybrat a já to podle paní upřesnil na Valašsko. A ono jo. A u nich na Slovácku prý se říká borůvkám skalinky. Že se musí pro ty skalinky lézt nahoru na skály na Pálavě. Vida - co se člověk nedozví. A tak jsme ještě nakoupili ty hafery a skalinky do zásoby a už mě začala strašit myšlenka na to, že ve tři čtvti na čtyři musíme být v Plasích na prohlídku vodního podzemí.
Strašení přišlo pozdě. Navigace nám ukázala, že cesta potrvá skoro tři hodiny. Já počítal tak nějak se dvěma - ale to jsem se přepočítal.
Tak honem naskákat do auta a zkusíme to. Cestou ještě mápečliváHanička zavolala do kláštera, že se asi opozdíme, nejmíň o půl hodiny a jestli to má řešení. Prý máme přijet a uvidí se.
A tak jsme přijeli. Cestou jsem sice nahnal čtvrt hodinu, ale o tu samou čtvrthodinu nás zdržely uzavírky a semafóry. Přišli jsme do pokladny a prosili o vyřešení. Samozřejmě to byla naše chyba, ale slečny nás nevyhodily. Naopak nás přidaly k jedné plánované téměř soukromé prohlídce a všechno dobře dopadlo. Voda byla, Santiniho dřevěné rošty byly, prodírání se větrací chodbou bylo - inu vše, jak slíbeno, jen kapánek později.
Výlet dopadl skvěle a to jsme vynechali tři jarmarky a jeden koncert. Ono to ani nešlo stihnout, naplánoval jsem toho příliš. Tak se tam podíváme příště, no. Plasy měly tentokrát absolutní přednost. Tedy hned po borůvkách.

Ae Dificium 1

Ae Dificium 2

Ae Dificium 3