WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

tu pani bych namaloval jinak

Šel jsem si tuhle ke Škodovi pro filtr na objektiv. Samozřejmě se mě pan prodavač snažil přesvědčit, že ten třikrát dražší je lepší, ale když jsem kroutil hlavou a namítal jsem, že fakt ten drahej nepotřebuju, a upřeně jsem se díval na ten, co mu visel za zády a byl za třetinu, pochopil, že zas o tolik mě nestáhne a nakonec jsme se dohodli. Filtr filtroval a já si zkoušel obrázky. Byl čas chvilku před obědem a tak v divadelní kavárně nebyla zrovna ještě ani noha, tudíž jsem tam nohou svou vkročil a k obědu dostal nohu kuřecí.
Při tom ohlodávání kosti jsem si četl zprávy v telefonu a co nevidím: v Tančícím domě právě otevřeli další výstavu Káji Saudka. Nu, pojďme tam. Je to kousek.
Měl jsem po cestě na výstavu takovou tu jarní náladu. Všude samej turista, na tramvajových refížích se hemží žluté vestičky dětí z nějaké školky, všechno je to takové barevné, inu člověk má hned lepší náladu a cítí se nejmíň jako čerstvý absolvent s ještě mokrým diplomem v kapse. A tak se rozjařen a dychtiv Kájových obrázků vnořím do útrob galerie v Tančícím domě a s mladistvým elánem vesele pravím paní za pokladnou, že bych jako teda chtěl na tu výstavu.
Paní na mě zkušeným galerijním okem pohlédne, v mžiku si mě změří a bezodkladně vynese zdrcující rozsudek:
"Senior?"
"Cože? Jakej senior?"
Paní okem nemrkla. Tímtéž okem, které mě před setinou vteřiny měřilo.
"Takže dospělej?"
"Jo, dejte mi jeden dospělej," pravil jsem již bez mladistvého elánu. Ten zmizel vypráskán seniorem.
Dostal jsem lístek z pokladny a paní mi neopomněla sdělit, že nahoře na terase mám na tenhle lístek slevu 15% na drink.
Ani jsem se jí neptal, estli to platí taky pro seniory anebo ti maj eště k tomu zdarma místo k sezení.
Hezká výstava to je, móc hezká.
Jenom tu pani bych tam teda namaloval jinak …