hledám medvěda
06/02/12 06:41 zařazeno v kategorii:
o Olešku
Ano,
nakonec jsme skončili zase u školy na rybníku. On letos zamrzl
opravdu velmi kultivovaně a už od úterka na něm tak hodinku denně
trávíme.
"Tatínku, kdy už půjdeme bruslit?" dožaduje se Kačka své ledové porce. Matýsek se pochopitelně přidává a nezbyde tedy, než vzít tašku s bruslemi a jede se do Zvole.
Den ode dne je led rozjezděnější a děravější, ale to celé události jen přidává to pravé vesnické koření. Kdepak byste na vyžehleném zimním stadionu zapadli bruslí do deseticentimetrové praskliny? Tady je to hned a tak se pády nepočítají.
Přesněji pády dětské se nepočítají a Matěj má kolena úplně modrý, ale nijak zvášť to neprožívá.
Já sám se padat nechystám a kromě toho letu i s foťákem a včerejšího pádu, kdy jsem málem zaleh' Kačku, která se ke mě přiřítila: "tatínku, já tě mám strašně ráda!" a v mžiku mi podrazila nohy, tak kromě těchto dvou přistání se snažím jezdit na svůj věk důstojně a zůstat ve stavu vzpřímeném.
Nikoliv toporném.
Za těch pár dní si nohy zas vzpomněly, jak se to dělá, aby se jezdilo a neupadlo. Tak je při tom nechávám a nechci po nich žádné trojité odpíchnuté kotrmelce. Koneckonců - jsme u nás na vsi na rybníku.
Tady je to bruslení vlastně společenská událost. Frak netřeba, ale přátel a známých potkáte habaděj. Pozdravíte se, jedete kousek spolu, prohodíte pár slov nebo se i zastavíte na kus řeči. Kluci kolem vás honí puk a na druhé straně zas potkáte třeba paní učitelku, kterak se usmívá a pátravým zrakem pozoruje mládence na ledě:
"I pěkný dobrý vodpoledne vinšuju," praví paní Lenka, "já tady hledám medvěda. Potřebujem na příští sobotu nějakýho pořádnýho a aby se dal střelit."
"Však my už se na Masopust těšíme, snad nebude taková zima."
"No copak my, ale muzikanti, těm by mrzly prsty."
"No bodejď, však by mohlo bejt líp. Vloni už bylo teplo."
No - a zase jezdíte a zdravíte se s ostatními a je vám fajn, protože jste tu doma.
pozn.: v noci na sobotu teplota -18°C a na neděli už zas jen -16°C, ale dneska jsme zpátky na -19°C
"Tatínku, kdy už půjdeme bruslit?" dožaduje se Kačka své ledové porce. Matýsek se pochopitelně přidává a nezbyde tedy, než vzít tašku s bruslemi a jede se do Zvole.
Den ode dne je led rozjezděnější a děravější, ale to celé události jen přidává to pravé vesnické koření. Kdepak byste na vyžehleném zimním stadionu zapadli bruslí do deseticentimetrové praskliny? Tady je to hned a tak se pády nepočítají.
Přesněji pády dětské se nepočítají a Matěj má kolena úplně modrý, ale nijak zvášť to neprožívá.
Já sám se padat nechystám a kromě toho letu i s foťákem a včerejšího pádu, kdy jsem málem zaleh' Kačku, která se ke mě přiřítila: "tatínku, já tě mám strašně ráda!" a v mžiku mi podrazila nohy, tak kromě těchto dvou přistání se snažím jezdit na svůj věk důstojně a zůstat ve stavu vzpřímeném.
Nikoliv toporném.
Za těch pár dní si nohy zas vzpomněly, jak se to dělá, aby se jezdilo a neupadlo. Tak je při tom nechávám a nechci po nich žádné trojité odpíchnuté kotrmelce. Koneckonců - jsme u nás na vsi na rybníku.
Tady je to bruslení vlastně společenská událost. Frak netřeba, ale přátel a známých potkáte habaděj. Pozdravíte se, jedete kousek spolu, prohodíte pár slov nebo se i zastavíte na kus řeči. Kluci kolem vás honí puk a na druhé straně zas potkáte třeba paní učitelku, kterak se usmívá a pátravým zrakem pozoruje mládence na ledě:
"I pěkný dobrý vodpoledne vinšuju," praví paní Lenka, "já tady hledám medvěda. Potřebujem na příští sobotu nějakýho pořádnýho a aby se dal střelit."
"Však my už se na Masopust těšíme, snad nebude taková zima."
"No copak my, ale muzikanti, těm by mrzly prsty."
"No bodejď, však by mohlo bejt líp. Vloni už bylo teplo."
No - a zase jezdíte a zdravíte se s ostatními a je vám fajn, protože jste tu doma.
pozn.: v noci na sobotu teplota -18°C a na neděli už zas jen -16°C, ale dneska jsme zpátky na -19°C
ježatej led
03/02/12 07:25 zařazeno v kategorii:
o počasí
Brrr, to
je zima. Rtuť teploměru se scvrkla k -19ti stupňům. Ani Sáře už se
nechce ven a původně krátkodobé pobyty doma v pelíšku jen na jednu
noc si protahuje i přes den. Kdo by se v tom mraze taky coural
venku ve sněhu.
Při těch mrazech jsem si vzpomněl na zimu v roce 2006, kdy jsme vyrazili, tenkrát ještě jen s Matýskem, na Sázavu, po které se dalo bruslit až k soutoku s Vltavou. Jel jsem se tam včera podívat, jak jsme na tom s ledem letos, že bychom třeba dneska vyrazili na řeku s želízky na nohou, tentokrát už ve čtyřech. Ale ouha! Mrzne, až praští, led na Sázavě je ale nepoužitelnej. Místo ledového zrcadla jsou na řece ježaté střepy ledové tříště. Nějak se to letos nepovedlo zamrznout pěkně do hladka. Holt nám nezbude, než jít zase na rybník ke škole.
Při těch mrazech jsem si vzpomněl na zimu v roce 2006, kdy jsme vyrazili, tenkrát ještě jen s Matýskem, na Sázavu, po které se dalo bruslit až k soutoku s Vltavou. Jel jsem se tam včera podívat, jak jsme na tom s ledem letos, že bychom třeba dneska vyrazili na řeku s želízky na nohou, tentokrát už ve čtyřech. Ale ouha! Mrzne, až praští, led na Sázavě je ale nepoužitelnej. Místo ledového zrcadla jsou na řece ježaté střepy ledové tříště. Nějak se to letos nepovedlo zamrznout pěkně do hladka. Holt nám nezbude, než jít zase na rybník ke škole.
na kolík
02/02/12 06:40 zařazeno v kategorii:
o lidech
Tuhle jsem
nakous' tu příhodu, která měla včera svůj konec. Konec dobrý,
všechno dobré, ale…
Nač chodit kolem horké kaše. Ulomil jsem vrata, no.
Jak podotkla mávšímaváHanička, tentokrát pravidlo "kde nepomůže hrubá síla, pomůže síla ještě hrubší" sice platilo, ale ne úplně bez následků. Ta vrata se prostě onehdá zkřížila, obě vrátně šly proti sobě a vzájemně se do sebe zakously, což způsobilo vznik uzavřených vrat, která nejdou otevřít. No tak jsem za to trochu vzal a ono se to otevřelo, jenomže v tom taky trochu křuplo, čímž se dostavil extrém opačného charakteru. Tedy vrata otevřená, která nejdou zavřít. I povolal jsem pány odborníky, věc popsal a vyjádřil tušení, že by tam v té převodovce mohl být přestřižený střižný kolík, jelikož to se v takových případech stává. Aby se neulomilo nic jinýho, prostě se střihne kolík, kterej tam za tímto účelelm je nalíčenej.
Pánové si převodovku odvezli a my zavírali vrata - no na kolík.
Předevčírem zavolali. Že je to prý v háji, že je to celý rozsypaný a že se musí koupit převodovka nová. A určili sumu nikoliv zanedbatelnou, skoro se mi chce napsat hanebnou.
Na výběr nebylo a pán po dohodě přijel včera. Všechno namontoval, seřídil, vrata jsou ve stavu otevíracím i zavíracím a to tehdy, kdy my chceme.
A teď to poučení. Nechal jsem si přivézt tu rozbitou převodovku. Byla úplně v pořádku až na jedno - pochopitelně to hlavní - kolo. To bylo prasklé na tři kusy. Žádný kolík na střih se nekonal a náhradní díly se nedodávají. Jen celá převodovka. A přitom by to spravilo jen jedno kolo, který , kdyby to byl pořádnej poctivě obrobenej výkovek - jako, že nebyl - by mohlo stát tak nejvejš patnáct stovek i s pozlacením. Jo, ale na tohle se holt už dneska nehraje, dneska se vy měňuje. Kdepak zlatý český ručičky. Bejvávalo!
pozn.: dnes zatím nejnižší letošní teplota -16°C
Nač chodit kolem horké kaše. Ulomil jsem vrata, no.
Jak podotkla mávšímaváHanička, tentokrát pravidlo "kde nepomůže hrubá síla, pomůže síla ještě hrubší" sice platilo, ale ne úplně bez následků. Ta vrata se prostě onehdá zkřížila, obě vrátně šly proti sobě a vzájemně se do sebe zakously, což způsobilo vznik uzavřených vrat, která nejdou otevřít. No tak jsem za to trochu vzal a ono se to otevřelo, jenomže v tom taky trochu křuplo, čímž se dostavil extrém opačného charakteru. Tedy vrata otevřená, která nejdou zavřít. I povolal jsem pány odborníky, věc popsal a vyjádřil tušení, že by tam v té převodovce mohl být přestřižený střižný kolík, jelikož to se v takových případech stává. Aby se neulomilo nic jinýho, prostě se střihne kolík, kterej tam za tímto účelelm je nalíčenej.
Pánové si převodovku odvezli a my zavírali vrata - no na kolík.
Předevčírem zavolali. Že je to prý v háji, že je to celý rozsypaný a že se musí koupit převodovka nová. A určili sumu nikoliv zanedbatelnou, skoro se mi chce napsat hanebnou.
Na výběr nebylo a pán po dohodě přijel včera. Všechno namontoval, seřídil, vrata jsou ve stavu otevíracím i zavíracím a to tehdy, kdy my chceme.
A teď to poučení. Nechal jsem si přivézt tu rozbitou převodovku. Byla úplně v pořádku až na jedno - pochopitelně to hlavní - kolo. To bylo prasklé na tři kusy. Žádný kolík na střih se nekonal a náhradní díly se nedodávají. Jen celá převodovka. A přitom by to spravilo jen jedno kolo, který , kdyby to byl pořádnej poctivě obrobenej výkovek - jako, že nebyl - by mohlo stát tak nejvejš patnáct stovek i s pozlacením. Jo, ale na tohle se holt už dneska nehraje, dneska se vy měňuje. Kdepak zlatý český ručičky. Bejvávalo!
pozn.: dnes zatím nejnižší letošní teplota -16°C
vidíš, ne?
01/02/12 06:02 zařazeno v kategorii:
o událostech
Ve
školce jsem potkal Jarku zrovna ve dveřích: "Já jdu zpátky na
rybník, už jsem se převlíkla. Na led musíte od zastávky, já se u
školy probořila. Děsně to studí."
Jsa poučen, vešel jsem do školky a vyreklamoval si Kačenku.
"Půjdem bruslit, viď, tatínku? Já chci jít bruslit."
"No uvidíme."
"Ale musíme od zastávky. Jaruška se u školy probořila."
"Já vím."
A jeli jsme domů. Vlastně jen pro brusle. Protože Matěj měl wu-shu ve škole až do šesti, což se nám hodilo. Čekali jsme na něj na rybníce na bruslích.
Opět se ukázalo, jak báječná je to věc, být na vsi a mít školu ve Zvoli. Kačka si stoupla na brusle a jezdila, jako by se nechumelilo. Tedy ono se nechumelilo, stačí že mrzne už pár dnů tolik, aby zamrzl zvolský rybník.
Na tom zamrzlém rybníku u školy jsme s Kačenkou jezdili a čekali na Matýska, až mu skončí trénink. Pochopitelně jsem si vzal aparát, abych uděl nějakou tu fotku. No jo, ale foťte v soumraku někoho na rybníce na bruslích a sami taky na bruslích. Vono to děsně ujíždí, ty pohyby a rychlosti se sčítaj a chvilku klidu na ten obrázek nemáte. Musel jsem vypadat jako tatrman. A taky jsem tak dopad. Asi při třetí fotce jsem zakop a rozplác se na ledě. Ještě v letu jsem zmáčk' spoušť. Na tý fotce je vidět,jak Kačenka nechápavě kouká: "Co to, tatínku, děláš?"
"No co by? Padám, vidíš, ne?!"
Foťák mi vylít. Byla to rána jak z kanónu, a kupodivu to ten Canon přežil a roloval po ledě jak puk. Naštěstí měli kluci s hokejkama svůj a ten můj fotopuk nepotřebovali.
Posbíral jsem se a jezdili jsme bez dalších kotrmelců dál.
Po šesté vykouk ze školy Matěj: "A máte pro mě taky brusle?"
"Nemáme, člověče, to toho nemmáš dost? Teď ti skončil trénink."
Matěj uznal, že už je na čase sportu pro dnešek nechat a jelo se domů. Však ono mrzne dál a ten rybník nám neuteče.
Jsa poučen, vešel jsem do školky a vyreklamoval si Kačenku.
"Půjdem bruslit, viď, tatínku? Já chci jít bruslit."
"No uvidíme."
"Ale musíme od zastávky. Jaruška se u školy probořila."
"Já vím."
A jeli jsme domů. Vlastně jen pro brusle. Protože Matěj měl wu-shu ve škole až do šesti, což se nám hodilo. Čekali jsme na něj na rybníce na bruslích.
Opět se ukázalo, jak báječná je to věc, být na vsi a mít školu ve Zvoli. Kačka si stoupla na brusle a jezdila, jako by se nechumelilo. Tedy ono se nechumelilo, stačí že mrzne už pár dnů tolik, aby zamrzl zvolský rybník.
Na tom zamrzlém rybníku u školy jsme s Kačenkou jezdili a čekali na Matýska, až mu skončí trénink. Pochopitelně jsem si vzal aparát, abych uděl nějakou tu fotku. No jo, ale foťte v soumraku někoho na rybníce na bruslích a sami taky na bruslích. Vono to děsně ujíždí, ty pohyby a rychlosti se sčítaj a chvilku klidu na ten obrázek nemáte. Musel jsem vypadat jako tatrman. A taky jsem tak dopad. Asi při třetí fotce jsem zakop a rozplác se na ledě. Ještě v letu jsem zmáčk' spoušť. Na tý fotce je vidět,jak Kačenka nechápavě kouká: "Co to, tatínku, děláš?"
"No co by? Padám, vidíš, ne?!"
Foťák mi vylít. Byla to rána jak z kanónu, a kupodivu to ten Canon přežil a roloval po ledě jak puk. Naštěstí měli kluci s hokejkama svůj a ten můj fotopuk nepotřebovali.
Posbíral jsem se a jezdili jsme bez dalších kotrmelců dál.
Po šesté vykouk ze školy Matěj: "A máte pro mě taky brusle?"
"Nemáme, člověče, to toho nemmáš dost? Teď ti skončil trénink."
Matěj uznal, že už je na čase sportu pro dnešek nechat a jelo se domů. Však ono mrzne dál a ten rybník nám neuteče.
přišla na to
31/01/12 06:09 zařazeno v kategorii:
o rodině
Víte, já
vlastně ani nevím, co to mezi námi je, že se máme s
moumilouHaničkou tak rádi a tak dlouho.
Zrovna tuhle jsme si o tom povídali, protože při té přemíře všelijakých informací a zpráv ze světa známe daleko více lidí kolem nás, kterým to buď moc neklape a nebo už to dávno klapat přestalo. Takový ty lidi, co se hledali, až se našli, aby člověk pohledal. Tedy máme kamarády, kterým to taky vyšlo, to ano, ale těch je jak šafránu.
A tak jsme zkoumali, kde je ten svatej grál a jestli je vůbec možný ho najít a jaká cesta k tomu vede. No prostě jsme měli takovou tu hodinku, kdy jsme si jen tak rozumovali a vlastně si dělali radost tím, že jsme vymýšleli všechny možný důvody, proč nám to vlastně tak pěkně drží pohromadě. Taková inventura pozitívních pohledů na věc.
Rozebírali jsme to pěkně od začátku a vlastně se to točilo pořád kolem toho, že jsme se prostě chtěli najít a tak jsme to jednoduše udělali. Ovšem nic není tak jednoduché, jak by se na první pohled zdálo, pochopitelně.
Tudíž mámoudráHanička přišla s tím, že já bych byl úplně nejlíp udělal, kdybych si nabrnk ňákýho chlapa, protože když se opravdu pořádně zamyslím nad tím, co od života vlastně chci a s kým si nejvíc rozumím, bez jakýchkoliv pochybností z toho jasně vychází, že si s ženskou prostě rozumět nemůžu. Což je ovšem záhada, protože jsme spolu a to zcela popírá její teorii. Teprv až po dalším zkoumání na to mámazanáHanička přišla:
"A dyť je to přece jasný! Já jsem totiž chlap, akorát na omak to vypadá úplně jinak!"
Zrovna tuhle jsme si o tom povídali, protože při té přemíře všelijakých informací a zpráv ze světa známe daleko více lidí kolem nás, kterým to buď moc neklape a nebo už to dávno klapat přestalo. Takový ty lidi, co se hledali, až se našli, aby člověk pohledal. Tedy máme kamarády, kterým to taky vyšlo, to ano, ale těch je jak šafránu.
A tak jsme zkoumali, kde je ten svatej grál a jestli je vůbec možný ho najít a jaká cesta k tomu vede. No prostě jsme měli takovou tu hodinku, kdy jsme si jen tak rozumovali a vlastně si dělali radost tím, že jsme vymýšleli všechny možný důvody, proč nám to vlastně tak pěkně drží pohromadě. Taková inventura pozitívních pohledů na věc.
Rozebírali jsme to pěkně od začátku a vlastně se to točilo pořád kolem toho, že jsme se prostě chtěli najít a tak jsme to jednoduše udělali. Ovšem nic není tak jednoduché, jak by se na první pohled zdálo, pochopitelně.
Tudíž mámoudráHanička přišla s tím, že já bych byl úplně nejlíp udělal, kdybych si nabrnk ňákýho chlapa, protože když se opravdu pořádně zamyslím nad tím, co od života vlastně chci a s kým si nejvíc rozumím, bez jakýchkoliv pochybností z toho jasně vychází, že si s ženskou prostě rozumět nemůžu. Což je ovšem záhada, protože jsme spolu a to zcela popírá její teorii. Teprv až po dalším zkoumání na to mámazanáHanička přišla:
"A dyť je to přece jasný! Já jsem totiž chlap, akorát na omak to vypadá úplně jinak!"