2017

nemáme ušatý letadlo

Tak to křídlo zase Matěj zlomil. Lehoučký letadýlko prostě není dělaný na nějaký složitý kumštyky. Vyprávěl mi, jak to nešlo zvládnout, že to od začátku zatáčelo a pak už nebyla šance něco dělat.
No jo, no.
Zřejmě jak jsem lepil směrovku, kterou prý omylem ulomila Kačka, stalo se, že jsem jí nevlepil na přesně stejné místo. Po lepení už jsem to nekontroloval. Nu a znáte to: hlavně lítat! Předletovou kontrolu Matěj vynechává jako nadbytečnou a pak je nehoda jen otázkou času. Už to odchylku ve vzduchu prostě nevyrovnáte.
Ovšem mělo to celé pozitivní konec:
Jak jsem minule psal
o materiálu z Hornbachu, napadlo mě, že bych mohl koupit ten samý materiál, ale tlustší, tedy pevnější. Původní letadýlko je z 4mm desky. Zašel jsem tedy pro 7mm desku.
To byla první změna.
Druhá se přímo nabízela: místo stabilního výukového ušatého křídla udělám standardní rovné. Ale silněší, aby víc vydrželo.
Zkusil jsem to a Matěje jsem hned varoval: "není to vyzkoušený, musíme počítat s tím, že to nepoletí. Ale jestli to poletí, tak by to mělo zvládnout i základní akrobacii jako třeba přemet."
Udělali jsme tentokrát předletovou kontrolu společně, nastavili směrovku do nulové polohy (zatím pomocí vytrimování na vysílačce, ale správně = nastavením táhla v letadle to udělám později) a Matěj provedl první zkušební let.
Nejdřív si stěžoval na úplně jiné letové vlastnosti (pochopitelně), ale za minutku, za dvě už se s novým křídlem naučil. A pak si to začal pochvalovat. Na ukázku udělal i jeden přemet. Bez problému.
Ufff…
Tak to by bylo. Už nemáme ušatý letadlo, ale normální. A lítá dobře.
Teď je před námi další cíl: musím vymyslet, jak do tohodle lehoučkýho stroje nacpu ještě další servo a klapky … No, je to výzva, ale to je na "za dlouho". To možná bude chtít postavit úplně nový letadýlko…

Noir film bez pravidel

A to jsem si nafoukaně myslel, že mám jakýs takýs přehled o filmové tvorbě. Pochopitelně jen o její části a čistě všeobecně amatérský, nikoliv odborný.
Ani s takhle mírně nastavenými podmínkami však neobstojím před skutečnými filmovými hloubaly, archiváři a fajnšmekry. Prostě toho nevím dost, lépe řečeno nevím skoro nic.
Zjistil jsem to zrovna dneska, když jsem si četl můj oblíbený web -
Zónu pana Soukupa. Úplně jsem zasklil existenci filmového festivalu Noir Film, který už se léta pořádá na Křivoklátě. A to by nebylo až tak zlé. Nemusím přeci vědět o všech festivalech. Horší je, že při podrobnějším studiu programů z minulosti na mě vykoukly takové lahůdky jako třeba televizní film s panem Adamírou. Ministerstvo strachu se to jmenuje. Znám to jako rozhlasovou dramatizaci podobně jako Lidský faktor a občas to poslouchám. Lidský faktor právě s Jiřím Adamírou a Hanou Maciuchovou je báječně udělaná hra. A Ministerstvo strachu s panem Brzobohatým - to je taky skvělý - vážně z toho odkapává ten strach z toho, co vlastně bude … Nu a oni v televizi - tenkrát ještě československé - tuhleten román natočili zřejmě dřív, než vznikla rozhlasová hra. Už se po tom pídím, kde to koupit … asi to nebude tak snadný.
Je to báječná inspirace, tenhleten festival. Když to dopadne, pokusím se dostat na projekci další detektivky s panem Adamírou - Hra bez pravidel. Děsně se na to těším. A když mi to nevyjde, těšení bude jen o něco delší, jelikož jak jsem se dočetl, ten film vyjde - tedy vydají a pokřtí ho - právě na Křivoklátě na festivalu.
Báječné, pořád je na co se těšit a o překvapení není nouze.

pustý cyniku

Vyloženě nejsem kavárenský typ. Musím ovšem přiznat, že co jsem zavítal v Jihlavě do muzejně-literární kavárny, občas do podobného podniku nakouknu. Ono to má své kouzlo zvlášť teď, co se v žádné kavarně (nejen kavárně) nekouří.
Včera jsem měl cestu na Staré Město. Zpátky jsem šel Řetězovou, abych se vyhnul turistickým řekám v okolí Královské cesty. A co nevidím - Literární kavárna v Řetězové. To nešlo minout. V kavárně jen dva studenti a já. Dal jsem si kafe a hledal knížku. Vybral jsem si tentokrát společné texty bratří Čapků. Musím přiznat, že mě při čtení krapet rozptylovala mimořádně krátká sukýnka slečny v kavárně obsluhující. Délka látky byla natolik kritická, že jsem nemohl jinak, než zkoumat, zda pod touhle látkou je ještě jiná látka. Vzhledem k svému vrozenému ostychu jsem však nic kloudnýho nevyzkoumal, zato jsem si přečetl pár páně Čapkových aforismů.
Bylo to báječné posezení. Kafe jsem v klidu dopil, rozptýlení třepotovým kouskem látky si užil a ještě před valící se řekou tentokrát německých turistů jsem stihnul zaplatit a vyklouznout z kavárny těsně před průvodcem.
Nu a pan Čapek? Ten mi poslal ve své knížce aforismus přesně do téhle kavárny zapadající:
"Žena jest jen tělo." Pustý cyniku, jak můžete zapomenout na její toaletu?

zátiší bez ní

Cyria se tu a tam pouští na průzkum zahrady a Max za ní. Ostatně se tady o tom už psalo. Nejlepší průzkum je ovšem průzkum tajnej. Pochopitelně. Co by to taky bylo za průzkum, kdyby vo něm všichni věděli, že ano.
Tudíž za naší přítomnosti Cyrda spíš pozoruje, co se kde šustne a občas se projde do míst mírně vzdálených od terasy. Ovšem pokud nejsme na dohled, vydá se do hlubin zahrady. Tuhle jsem ji zahlíd' na vodě. Ne snad, že by plavala, kdepak. Prostě šla na průzkum přes jezírko po cestičce z čedičových pilířů. Odvážné, pomyslel jsem si a hned běžel pro aparát, abych jí udělal obrázek. Ale co myslíte? Samozřejmě: počkala, až si ho přinesu a jen jsem zkoušel kompozici, odkráčela zpátky na terasu.
Ono je to takové hezké místo, tam by se to dobře fotilo, říkal jsem si i včera odpoledne a pokusil se Cyrdu dostat na plac. Ani náhodou. Jen začla tušit, že po ní něco chci, vzala do zaječích. Tedy do kočičích.
I máveseláHanička uznala, že by to byl hezkej obrázek. A tak jsme společně Cyrdu lapli a mástatečnáHanička jí nesla na místo. Ani vteřinu neposeděla. Jen se dostala z náručí na pevnou zem, tedy přesněji řečeno na pilíř, přeběhla přes jezírko dřív, než jsem se stačil podívat do hledáčku.
No, holt zátiší nebude.
Tedy zátiší s Cyrdou nebude. Jinak je samozřemě k dispozici bez ní.

jezirko_170814

letadlo z Hornbachu

Tak do třetice … říká se a zkouší se to znova a znova v dobré víře, že to jednou (například právě do té třetice) musí vyjít. Stejně jsme to zkoušeli s Matějem. To letadýlko, co ho mám uložený už nějakých, no … dlouho … může to bejt skoro dvacet let, bylo potřeba opravit. Důvody jsou popsány v květnovém zápisu tady. Oprava je snadná: udělat nový křídlo. No jo, křídlo, ale z čeho? V tom byl ten kámen úrazu. Vůbec jsem netušil, kde vzít tu hmotu, ze které to křídlo je.
První kroky vedly do modeláře. Pan modelář mi vnutil hmotu, ze které se to teď nejvíc dělá.
No…. Křídlo jsem udělal, ale nelítalo to. Bylo to moc těžký. A tak jsem hledal a pátral a vypátral, že by to mohl být materiál s obchodním názvem Depron. I šel jsem znovu do modeláře, tentokrát s názvem a vzorkem rozbitého křídla.
"To je určitě ono," pravil pan modelář a prodal mi další desku, ze které jsem opět postavil křídlo. Díky malé tloušťce byl materiál příliš ohebný a já musel znovu udělat křídlo celé potažené a: opět to neletělo.
Nezbylo než pátrat a pátrat - modeláři jsou takový tajnůstkáři a nic vám neřeknou, musíte si na to přijít sami - až jsem vypátral, že by to mohly být desky z extrudovaného polystyrénu, které se používají jako podklad pod tapety pro zateplení stěn. Zkusil jsem je v Globusu. Nic. V Baumaxu - taky nic. Až v Hornbachu! Tam jsem je našel. Baleno po osmi deskách za necelé čtyři stovky. Teď aktuálně se to jmenuje nomaplan. Na žádné modelářské konferenci se o tom nepíše. Ale důležité je, že je to přesně ono.
Tentokrát jsem křídlo postavil přesně tak, jak bylo původní a to ze stejného materiálu. Nu a hned napoprvé to Matějovi letělo bez problému. Tak to bysme měli. Do třetice. A žádnej modelář. Prostě stavebniny, Hornbach a za polovic. Jen holt vědět, kde hledat.
Tož včera odpoledne Matěj s novým křídlem žasl, jak báječně mu vynáší stoupavé proudy horkého vzduchu letadýlko do výšky a liboval si, jak skvěle mu to v tej termice lítá.
Inu na stavebním materiálu záleží. Desek mám na několik let dopředu a Matěj může lámat křídla, jak se mu zlíbí. Letadlo z Hornbachu opravíme raz dva.