2017

jen pro úplnost

Kačka si zpívá, protože má radost ze života. Je to báječné. Ba dokonce některý písničky i znám a když už opakuje jednu moc často, stačí říct, přehodí desku a začne s jinou. Tuhle zase poslouchám a co neslyším: "Zachovej nám Hospodine, …"
No jo, vona je to taková chytlavá melodie a když jsem se učil roli do Hymny, opravoval jsem kolegům němčinu a vyhledal i Císařskou hymnu, aby bylo z čeho v naší komédii hrát. Kačka se to naučila hrát a teď si to i zpívá.
"Ale Kačko, víš, že je to hymna?"
"No já vím, dyť jste to zpívali na divadle."
"Zpívala to vdova Mastílková, to jo. Ale už zase zkus jinou."
"Tak jo."
Chvilku jsem se v duchu smál myšlence, že Kačka, aby mi vyhověla, začne : "Gott erhalte, Gott beschütze …", ale nazačala. Vzala si k srdci moji žádost a spustila úplně jinou:
"Wo ist mein Heim, wo ist mein Heim, …" *)
Inu, to divadlo se Kačce náramně líbilo.

*)
pro neznalce našeho představení a němčiny uvádím, že se jedná o německý překlad naší hymny, který jsme na divadle taky několikrát zpívali,
ale to dodávám jen pro úplnost ….

dvojplošník

Zase se to povedlo a včera nastalo léto. Osobně jsem ho viděl na zahrádce. Přiletěl nám ho oznámit takovej modrej dvojplošník - Šídlo rákosní (Aeshna affinis).
Tenhle:

SIDLO_170621

klub po prázdninách pokračuje

Tak včera bylo poslední promítání letošního školního roku před prázdninami. Ten můj filmovej klub čítající v podstatě jenom paní učitelky, které filmy mají rády, se znenadání rozrostl i o místní komunitu filmových … no, nadšenců bych si snad ani netroufl říct. Spíš sousedů, kteří si tak nějak přijdou popovídat a když už by si měli hledat nějakou záminku k tomu, aby se sešli, může to být i film.
Jsem tomu rád. Vlastně díky této účasti, kterou spískala velitelka celého kulturního zařízení, to vypadá, že budem v klubovém povídání a promítání pokračovat i po prázdninách. Po promítání mě zaskočila otázkou, co bude po prázdninách. Neměl jsem to nachystaný. A tak jsem střelil od boku:
"A co takhle Amarcord? Felini? To by se vám mohlo líbit. To je vo dospívání, vo dětství, vo tom, jak se prvně seznamuje se ženckejma … když na vás tak koukám, to by snad šlo, ne?"
Kupodivu jsem se nedotkl jemnocitu mých budoucích klubových diváků a návrh byl přijat.
Inu, vypadá to, že filmový klub možná bude mít pokračování i po prázdninách. To bych měl radost. Kdybych si diváctvo vychoval, mohlo by třeba jednou dojít i na Tarkovského … ale to je ještě příliš vzdálená budoucnost. Teď mi musí stačit naděje, že se po prázdninách sejdem zas.

užovka obojková

Je to tu jak v zoologickej zahradě. Srnec za plotem byla poslední registrovaná návštěva. Jí ovšem předcházely všechny ty žaby, ježkové, kanci, ptactvo všeho druhu a vůbec kde co se tu kolem hejbe. Jenom ta užovka, co u nás vždycky byla, není k nalezení. Normálně jsme jí vždycky vídali pod prkny podesty u bazénu nebo někde ve štěrku nahoře u jezírka. A letos nic. Měl jsem dojem, že někam zmizela. Že na nás z nějakých svých důvodů zanevřela. Ale to jsem jí zbytečně křivdil.
Je to had věrný, ale nijak společenský. Prostě jí stačí tady s námi žít a nemusí se nutně producírovat na trávníku jako to dělají ti mladí kosi a drozdi. Má ráda svůj klid. A zřejmě i proto se ukazuje jen občas. Takže jsem jí letos objevil až včera, jak se koupe v jezírku s rybičkama.
Kačka si jí pochopitelně hned chtěla pomuckat, jelikož prý je roztomilá. Co může bejt na užovce roztomilýho? No, naštěstí to nedopadlo a užovka usoudila, že bude lepší se zase odklidit někam do jalovcového houští, aby byl klid. Tedy klid její i klid náš.
Tedy se uklidila. Ba dokonce mi téměř nedal šanci jí udělat portrét. Jednu jedinou fotku jsem stihl. Není nic moc, ale pro ilustraci, že užovka je had plavací, postačí:

uzovka_170619

tři v jednom

Nakopla mě dcera!
Jo, nakopla. Ovšem dcera divadelní a před premiérou. Poněvadž nejsem divadelníkem, vlastně do pátku jsem nebyl a teď bych možná mohl patřit mezi ty elévy či kandrdase, co to teprv zkoušejí, nevěděl jsem, že se kromě poplivání a zlámání vazu ještě nakopává. Abych to nepokazil, nakopl jsem jí taky, čímž jsem jí potěšil, neboť si tím Mastílková, čili moje dcera mohla být jistá, že to dobře dopadne.
Než to dopadlo, muselo se nedřív začít a se začátkem se muselo počkat, poněvadž lilo jako z konve. Zrovna před osmou se spustila průtrž. Ale trvala jen deset minut.
Tož deset minut po osmé jsme začali.
Užívali jsme si to. Já to zvojtil jen dvakrát, ale hned jsem si to zas sám posadil zpátky na koleje, jelikož nápovědu jsem neslyšel. Pár drobnůstek tam možná kikslo i ostatním v textu, ale na to, že jsme to hráli poprvé mezi kulisama, protože včechny zkoušky se odehrávaly jen tak "na sucho", jsme to zahráli téměř dokonale. Pokud tedy o dokonalosti lze v tomto případě vůbec mluvit.
Dokonce jsme slyšel i smích a nakonec byla děkovačka celkem třikrát, což v nově začínajícím dešti, který nás nechal dohrát téměř do konce, bylo úplně báječný. Snad jen prý kdosi z těch necelých tří stovek lidí vzadu mrmlal, že když je to z půlky německy, že tomu nerozumí. No, bodejď, v tom je právě ten vtip, vysvětlovali mu prý ti okolo.
A tak jsme si zažili tu necelou hodinku slávy i se smíchem a potleskem. A na mou věru, je to fajn pocit. Jen škoda, že to by zároveň premiéra, repríza i derniéra - tedy tři v jednom, jak se dneska často říká.
Nuže, teď už začínám tušit cosi o těch prknech, co prý mají znamenat svět. Něco pravdy na tom bude.

Tuhle je fotka z poslední úpravy fousů. Byly mi holt dlouhý, tak je bylo potřeba zkrátit. A dobře to dopadlo, ucho mi zůstalo na původním místě bez jedinýho šrámu.

fousy