2017

do pošty člověk nevidí

Tu a tam si objednávám nějaké drobnůstky z Číny. On to stojí pár šestáků a když člověk nepospíchá, je to dobrá cesta, jak ten samej udělátor koupit v násobcích laciněji. Nu a teď zrovna je na cestě asi šest balíčků. Se sklíčky na sklo telefonu, nějaký brejle na čtení, kabílky, držáček a sluchátka k telefonu. Nic neobvyklého. Každej to zná.
To, co je neobvyklé, je rychlost dodání. Vzhledem k tomu, že termíny jednotlivých objednávek jsou v rozmezí kapku přesahující jeden měsíc, čekal bych, že ty balíčky budou chodit v pořadí tak, jak jsem je objednával, případně v nějaké společné dodávce, pokud je přijala pošta za sebou. Ale to ne. To, co už tu mělo dávno být, se pořád někde toulá a, světe, div se, poslední objednávka stará sotva měsíc, přišla včera.
Chápu, že se to posílá různými cestami, že odesílatel to může všelijak zdržovat nebo urychlovat a podávat pomalejší nebo rychlejší poštou. Ale i tak. Předběhnout staré objednávky o měsíc, to je možná i na čínskou poštu neobvyklé. Nebo že by za to snad mohla pošta česká?
Kdo ví, do pošty člověk prostě nevidí.

ty mraky

To musí bejt nějakej zákon vesmírnýho svinstva, jak nám vysvětloval pan profesor Červený blahé paměti na průmyslovce v Betlémské.
Určitě něco takovýho existuje, poněvadž včerejší ráno bylo k pozorování padajících hvězd vysloveně jako udělaný. Jasno bylo, akorát že nic nepadalo. Dneska by měl vrcholit onen pravidelnej jev, shodují se astronomové, takže by mohla být naděje na ulovení nějakého toho obrázku. Jenomže je zataženo a hvězdy vykouknou mezi mraky vždycky jen na kratičkou chvilku a nejvejš tak jednou za čtvrthodinu. Čučím na to od pěti a nechce se to roztáhnout. Ty mraky.
Tak jdu čučet dál, třeba se vesmírnej parlament sejde a ten zákon o tom svinstvu zruší … no, moc na to nevsázim, ale zkusit to jdu. Kdybych něco viděl, určitě si to zapíšu.

blíženci v pracovně

Připomněla mi to aplikace v telefonu, prozkoumal jsem to, astronomické servery se vyjadřují nadšeně. Tož jsem vstal v pět, abych si ty Geminidy vyfotil. No jo, vstal jsem včas, ale nic dalšího jsem pro to neudělal. Nenastavil ani nevyzkoušel jsem si ostření ve tmě, nevyzkoušel jsem si správnou expozici, ani další nastavení aparátu. A tak jsem čučel na Blížence a hledal, kde jsou sakra ty meteoritický reje. Je jasno. Už od pěti od rána je jasno. V půl sedmý univerzílního času má bejt maximum, tedy v půl osmý našeho středoevropskýho. Takže času mám dost. Zkouším to, koukám, oči si můžu vykoukat a nic. Buď koukám špatně nebo na jiný souhvězdí nebo ve špatnej čas. Každopádně nic nevidět. Musím přiznat, že jsem měl pocit, že se cosi oblohou mihlo, ale byl to jen pocit, žádnej rej čárek a světýlek. Jediný, co na tý fotce je vidět, je čára vlevo směřující mírně dolů. A to je blikající letadlo. Meteorickej rej žádnej.
No nic, tak se to musím naučit a snad příště.
Ale pozorovatelnu mám skvělou. Blížence vidím přímo z okna pracovny.

geminidy_171213_05-35_SEC

poslech' matičku

V čase adventním se zpívá a činí dobro, což jsou činnosti, jimž se včera věnovala i Kačka. Byli se sborem zpívat společně s dalšími hudebníky v Břevnovském klášteře. V Tereziánském sále jsem byl už podruhé a pořád je to tam krásné. Krásně se zpívalo a hrálo a byl to moc povedený večer. A mě tak napadlo, jak to tenkrát bylo, když Josef II. rušil kláštery.
Měl jsem takovej pocit, že to bral šmahem, klášter neklášter, zrušte to - inu tak nějak to popisuje i pan Jirásek ve svém F.L. Věkovi. Napadlo mě to právě v souvislosti s tím, že ten nádherný sál je sálem Tereziánským a na velkém obraze nad krbem je právě Marie Terezie, tedy matička Josefova. Jeden by čekal spíš nějakou svatou Terezu, když je to sál klášterní. A tak jsem si o tom při tom muzicírování dumal.
A tu se v naší poslední řadě, kde jsme s mouveselouHaničkou poslouchali, objevil jeden z mnichů Benediktínů. O přestávce jsem mu to pochválil, že to mají krásné. Byl to člověk laskavý a pravil, že je to tu pro nás pro všechny. A tak mi to nedalo i tázal jsem se, jak to tenkrát přišlo, že právě jejich klášter Josef II. nezrušil. Nu a on, zřejmě po pravdě, odtušil, že to Marie Terezie nad nimi držela ochrannou ruku. A lehce pokynul k obrazu nad krbem.
"Já jsem si to říkal, že to nebude jen tak. Ono nic není zadarmo, viďte?"
Benediktýn se usmál, naklonil hlavu a mírně poroztáhl pokrčené ruce v gestu, které jsem si vyložil tak, že ne vždycky je všechno v rukou Božích. Někdy je tomu holt třeba kápku pomoct.
Byl to milej pán a krásnej koncert v krásným sále … vážně štěstí, že tekrát Josef II. svou matičku poslech'.

Terezie

první sníh

Tak letos to začalo včera odpoledne po čtvrté. Ano, první sníh. Od roku 2005 si dělám záznamy, kdy se nám na zahradě usadí první sníh, který hned při dopadu na zem neroztaje a letos to vyšlo na druhou adventní neděli. Celý den jel tlak vzduchu dolů jako po skluzavce, v pozdním odpoledni se výrazně ochladilo, začalo nepříjemně foukat a navečer už bylo nasněženo. Žádný extra sněhový polštář to nebyl, ale už se dá mluvit o souvislé sněhové pokrývce. Pravda, v řádu asi tak jednoho centimetru a nijak trvalé. Do rána se teplota zvedla a teploměr před šestou hodinou ukazuje skoro čtyři nad nulou a všechno to roztálo.
Ovšem jedna pamětihodnost tu přeci jenom je. Protože jsem větral v pokojíčku a odpoledne jsem si řekl, že jsem to okno dozajista zavřel, ani jsem to nešel zkontrolovat. Čímž měla Kačka v devět večer nezapomenutelnej zážitek: včera večer mě poprvé viděla, jak z postele luxuju sníh.

Nu a zde je obvyklá statistika z Oleška z let předcházejících:

?.12.2005, 2.11. 2006, 12.11.2007, 12.2.2009, 17.12.2009, 28.11.2010, 17.1.2012, 27.10.2012, 26.11.2013, 2.12.2014, 4.1.2016, 10.11.2016 a 10.12. 2017

Tuhle jsou meteografy z neděle ze šesté hodiny odpolední:


customgraph2


customgraph1

customgraph3