WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

aprílové

Jistě, zima letos nebyla žádná. Pár vloček občas popadalo, ale nepoleželo. Bylo prostě furt teplo i na zimu v našich krajích.
Člověka tedy kapánek překvapí, že teď, když už je týden oficální jaro, zase sněží. Pochopitelně, opět to není žádná vánice a sníh nepoleží, jenom kapánek pocukruje, ale i přes varování meteorologů je to jaksi mimo očekávání. Jeden by očekával takové to jarní počasí. Zvlášť, když ještě včera bylo sluníčko na opalování a teď tohle.
Zřejmě si letos vzali tam nahoře k srdci zítřejšího apríla a sestavujou podle toho počasí. Při pohledu z okna není jiné volby, než je pochválit.
Aprílovější počasí už snad ani být nemohlo.

poslouchejte

Ty nejobyčejnější a samozřejmé věci jsou někdy úplným balzámem na duši. Třeba to, že sluníčko vychází a nehledí na nějaký letní či zimní čas. Letos bylo lze si povšimnout, že má letní i zimní lidstvo jiné starosti a nedávno vzrušeně probírané debaty nad užitečností či nesmyslností toho či onoho času zcela vymizely. Ano, lidstvo má teď jiné starosti, než se hádat, jestli je lepší mít večer o hodinu dýl světlo. Tak se prostě včera jen ze setrvačnosti otočilo vypínačem a "lup" je světlo. Ráno míň, večer víc. O hodinu.
A dneska ráno mě právě potěšila ta prachobyčejná věc, o které si tu píšu skoro každé jaro.
Ano. Kos.
Vůbec ho netankuje nějaké přepínání, natož pak zákaz vycházení.
Prostě: vyhlídne si to nejlepší místo a spustí svou jarní písničku.
Poslouchejte taky, je nádherná!

z Kolína do Kolína

To se tak někdy schumelí, že čověk muší na ouřad. S trochou nadsázky se dá říct, že to čeká každýho. Já mám to čekání za sebou a na úřady se tu a tam dostavuji, neboť musím. Ovšem mezi mé koníčky ouřadování rozhodně nepatří. Teď je to maličko snažší, poněvadž se jednak nesmí ven a druhak jsou po ruce telefony a sítě, čímž se dá ouřadovat na dálku.
Tož tedy na dálku.
Potřebuju najít úmrtní list jedné pratetičky. Nikdo z rodiny ho nemá, ale vypátral jsem alespoň data narození a úmrtí. Místo bylo taky někde zapsané, takže volám do Kolína na matriku. Přesně jsem paní popsal o co jde a předal jsem všechna data, co jsem je měl. Paní byla velice laskavá a ochotná. Zavolala zpátky za chvilku. Zprávu pro mě měla špatnou. Prohledala prý archiv tři roky zpátky tři roky dopředu a tetičku Marjánku nenašla.
Tak. A co teď?
Nastala detektivní práce. Obec, kde bylo bydliště, archivy matrik v okolí, všude samé ohromně ochotné a laskavé paní archivářky. Ověřil jsem tím, že všechna data mám správná, dokonce i číslo hrobu mám, přihlašovací lístek na obci našli, ale místo úmrtí nikde. Jen v jednom archivu poznámka, že jde o Kolín. To samé, co mám já, ale bez důkazu.
Jedna paní archivářka v Městci mi doporučila zkusit ještě jednu možnost. Dědické řízení. V archivu na soudu.
Hned jsem tam volal. Opět velmi laskavá paní. A že musí do archivu, tam že bude hledat spis. A jestli ho najde, podívá se, co je v něm. Pokud prý spis existuje, hledaný papír by tam měl být.
Paní zavolala druhý den odpoledne.
Ano, mám spis a v něm je úmrtní list.
"Vy jste úžasná! Až něco budu mít, tak vám něco dám!", zažertoval jsem a paní hned odvětila, že ráda pomohla a beztak je to její práce.
Jenomže jak si tak povídáme, ukázalo se, že všechny dohady byly oprávněné. Hledaným místem je skutečně Kolín. Jenže v Kolíně paní tvrdí, že v archivu ten dokument není. Zapsal jsem si všechny údaje z listu, který měla paní archivářka ve spisu před sebou a hned dneska tam znovu zavolám. Včera už tam nebyli.
Ovšem jak to dopadne, nevím. Zatím se zdá, že jsem si oběhl doslovné kolečko z Kolína do Kolína a kruh se uzavírá.
A kdyby to nevyšlo, mám zálohu ve spisu na soudu.

ps
Vyšlo to! Jiná paní přinesla celou archivní složku a tam to bylo. První paní to hledala jen v indexu a tam to chybí. Tož jsem jí ještě poslal stránku z matriky z e-badatelny, pro jistotu.

Gamma Expresso Sfinx Fiľakovo

Nepatřím mezi hledače pokladů, ale když už mi něco cvrnkne do klobouku, seberu to a když mi to za to stojí, schovám si to. Nu a včera jsem našel nádhernou starou smaltovanou tabulku.
Už jsem vypátral na stránkách současné společnosti, že firma Sfinx Fiľakovo po svém vzniku v roce 1906 jako "Barok a spol." několikrát změnila název, majitele i sortiment.
Od roku 1927 do roku 1939 to byla "Fiľakovská továreň na smaltovaný tovar SFINX, a. s. Praha". Teď se jmenuje Thorma Výroba, k.s. a věnuje se především výrobě krbových kamen a k nim příslušejícím smaltovaným výrobkům.
V dobách První republiky, kdy vyrobili tuhletu smaltovanou tabulku, zavedli obchodní název sporáků "Gamma" a kromě nich se zřejmě věnovali i nadále smaltovanému nádobí a jak napovídá nápis na tabulce, možná i kávovarům "Expresso". Ovšem jak ty kávovary vypadaly, to se mi zjistit nepodařilo. Jen podle tabulky se dá usuzovat, že kávovar bylo třeba postavit na plotnu - samozřejmě na sporák "Gamma", pak zřejmě zazněl nějaký signál, snad parní píšťalka kávovaru, a následně, když bylo hotovo, bylo třeba kávovar sestaviti s ohně.
A't tak či onak, je to krásná historická záležitost. Docela bych rád viděl ten kávovar.
Určitě byl taky smaltovanej.

ps

vyřešeno!

Moje představa byla mylná a založená na podobnosti slov "Expresso" a "Espresso". V tomto případě tabulky a nádobí, ke kterému patřila, se nejedná o kávovar, nýbrž o tlakový hrnec. Dneska jsem to objevil na síti. Obrázek je ovšem jen na prodej a podléhá autorským právům, takže
zde po prokliknutí uvádím pouze odkaz na možnost zakoupení a vzorek. I ten vzorek ovšem stačí, aby z něj bylo nade vší pochybnost patrné, o co se jedná. Čili všechno platí, nádoba to je, vaří se v ní, je smaltovaná, jmenuje se "Gamma Expresso Fiľakovo", má to píšťalku na páru i pojistný ventil, jenom to holt není kávovar, ale poctivej smaltovanej "papiňák".

pps

Našel jsem obrázek tlakového hrnce Gamma bez autorských práv - v CES (
Centrální evidence sbírek Ministerstva kultury) ve sbírce Domu historie Přešticka. Tím je tento zápis kompletní. Tož obrázek je tuhle hned pod cedulkou:

gamma

hrnec Gamma


na stránkách třídy

Elektronické učení, čili v moderní mluvě způsob výuky na dálku nazývaný e-lerning, nyní nabyl prudce aktuálního významu. Ostatně už jsem o tom minulý týden psal. A protože i učit se musí učit, učí se i učitelé, jak učit. Na dálku.
Chodí mi mailem úkoly, ty přeposílám Kačce, protože ona je nedostává, poněvadž Kačka není rodič, nýbrž žák, z čehož plyne, že není v rodičovském systému a úkoly tedy dostávat nemůže.
Tento systém se minulý týden pokusili učitelé změnit, což mělo přinést zjednodušení. Začali totiž zveřejňovat úkoly na stránce třídy a jen duplikáty pro kontrolu posílají rodičům.
A už je v tom zmatek.
Někdo pošle na všechny strany všechno, někdo jenom něco a jenom někam. A tak jsme měli včera s Kačkou vzrušenou debatu o tom, že už jí neposílám ty maily s úkoly.
"Ale vždyť to máš na stránkách třídy."
"Ale tam to není."
"Ale je, teď na to koukám."
"Není. Paní učitelka tam nedala přílohu."
"Dala, já ji tuhle mám."
"Nedala. Tady na třídních stránkách to není."

Jo, Kačka měla pravdu.
Zjednodušený systém způsobil, že je to celé složitější, protože jeden musí kontrolovat na dvou místech, co je obsahem zadání.
Inu, všichni se učíme.
Ale ono to nějak jde a ještě pár týdnů bude muset jít.
Nakonec se všichni naučíme používat i ten e-lerning.