Opravdu velmi, velmi pomalu se seznamuji se cvičením wu šu (chcete-li tai-ti). Tomáš je učitelem trpělivým a myslím, že se maximálně snaží nás opravdu alespoň základy naučit. Musíte pochopit ten základní pohyb, říká, pak už je to všechno stejný. Včera jsem možná z dálky zahlédl jakési pochopení, ale jen na chvilku. Nicméně je tu jedna věc, kterou jsem si včera ověřil. Celé to cvičení funguje jako velkej trychtýř na energii, kterou, asi když už to umíte, můžete čerpat podle toho, jak to umíte. Já to zatím neumím, ale i tak se cítím po cvičení jako by mi někdo dobil všechny baterky. Čekal jsem od cvičení tai-ti ledacos, ale tohle mi nějak nedošlo. Začínám chápat, proč to tolik lidí na světě baví.

To, že jsem byl včera hodinu ve školce, neznamená, že už dětinštím, ale že se cvičení tai-či přesunulo do původních prostor. Šlo mi to o chloupek líp, ale při závěrečné sestavě jsem se logicky ztratil, vlastně, popravdě řečeno, jsem se ani nenašel. Tomáš však nezaváhal a jako figuranta si opět vybral mě. No nazdar! Musím zřejmě opravdu působit jako mamut v porcelánu.
Po cvičení mi ještě Ondřej s Ljubou předvedli etudku na téma "jakto vlastně má bejt a proč se to dělá - ale nemel se při tom tolik - no jo, furt mě nekritizuj - tě nekritizuju, ale opravuju" a pak jsem jel domů. Bylo jasno, takže hvězd bylo, inu jako na obloze. A já si vzpomněl na vyprávění jednoho dávného obchodního partnera "syna Vlka". Zúčastnil se jako pilot jedné z izraelských válek. Předváděl nám, jak dobře viděli v noci se zhasnutými světly letounů, když prolétali k cílům skryti v údolích hor. Předváděl to nám, něvěřícím, tak, že při jízdě v noci autem v plné rychlosti zhasnul světla. Ono to funguje! Vážně! Dodnes to po něm občas zkoušíme a reakce jsou vždycke stejné. Kdo to nezná, trošku "upustí volej". Má to ovšem jednu podmínku nutnou. Musí svítit Měsíc. Včera nesvítil, což jsem zjistil, až když jsem zhasnul. Reakce byla rychlá a vozidlo bylo v okamžiku znovu osvětleno. Ani na ten "volej" nedošlo. Jen jsem si ověřil, že když je nov, je vážně tma.

Začalo se!
A napříště je to VE ŠKOLE ve Zvoli - u rybníka, v té nové,v pondělí od 19 a ve čtvrtek od 18 hodin!
Pan cvičitel už o vás ví a počítá s vámi!
Tak se tam asi uvidíme, že?
O.

... tak takhle to včera začalo
Na večer jsme sehnali hlídání a vyrazili jsme s Haničkou do Zvole. Po nějaké chvíli přijel Ondřej a pak už jsme v houfu ostatních čekali na začátek hodiny. Tomáš začal tam, kde před prázdninami přestal a my jsme se prostě přidali. Chvilkama jsem si připadal jako tatrman, při závěrečné sestavě jsem se vůbec nechytil, ale rozhodně jsem měl pocit, že jsem pro sebe něco udělal. Ani skutečnost, že jsme s Ondřejem jediní chlapi v houfu ženckejch mě neodradila. Ve čtvrtek přijdu zas. A budu se snažit cvičit podruhé v životě Tai-Ti.

Náhodou to vyšlo a mraky připluly až po hlavní scéně představení. A tak jsem si mohl zkusit vyfotit částečné zatmění Měsíce, které nastalo včera kolem deváté hodiny večerní. Měsíc z toho tentokrát vyšel jen s mírnou skvrnou na kráse. Já jsem na tom trochu hůř. Fotka se mi moc nepovedla. Z toho plyne jediné poučení: chce to lepší aparát! Ale to neříkejte mé ženě Haničce!

Vypadalo to, že návrat ztraceného syna, správně kočky Sáry, bude návratem radostným a trvalým. Chyba lávky! Už předevčírem se náš malej tygr pokusil o únik z klece, ale ten večer mu to neprošlo. A zas dělala jakoby nic. Dneska ráno sluníčko svítilo a slibně rozehřívalo dům i okolní prérii. Otevřel jsem okna, aby mohlo sluníčko dovnitř. Nedošlo mi, že Sára bude moct ven. Využila toho hned, jak jsem odešel nahoru do koupelny. Když se před týdnem vrátila po prázdninách do domu, byla mokrá, tvářila se hladově a dělala děsně vzornou kočku. Teď, jak se zas oteplilo, jí znovu narostl hřebínek a prchla z domu. Našinec by si mohl říct: co se dá dělat proti volání divočiny. Ale já dobře vím, že je to normální kočičí povaha. Když nás bude potřebovat, přijde a zas mi bude žižlat palce.

Dvaapůl roku je Matějovi a dvaapůl roku jsem si říkal, jestli ho bude bavit klukovský podzimní pouštění draků. Juráš už je starej a tyhle věci vdechuje - ikdyž: vloni se mi na Letné chlubil, jak umí akrobacii s křídlem. Takže vlastně i on má draky rád. Mě to naučil tatínek a myslím, že důkladně. První drak, kterého si pamatuju, byla krabice a byl to drak důstojný, pořádně stavěný. Pouštěli jsme ho na několik kilometrů dlouhé šňůře a ke stahování dolů byl potřeba naviják. V té době to byla událost málo vídaná a budili jsme na vsi docela pozornost. Teď je všechno rychlejší, vzdálenosti se zkracují a je tedy kratší i nylonové lanko na draka. Ale ta radost z létání nám zůstala. Matýsek dvakrát draka pustil, já jsem jako tatrman běžel po oranici za provázkem, Matějovi jsem nadal do trdel a moc jsme si to užili. Jestli bude foukat, dneska půjdem zas.

"Krize - zavolej domu. V komore jsou 2cm vody. Kde pry se to ma zastavit," jsem četl na obrazovce telefonu při dnešní poradě. Hanička byla s Kačkou na kontrole zvukového potrubí a paní Hudečková, která zrovna hlídala Matýska si nevěděla rady: "Stříká to tady z toho kohoutu, jak je u výlevky. Ale do chodby se vám to nedostalo, dala jsem tam nějaký ručníky," uklidňovala mě paní Hudečková do telefonu. No jo, někdo holt otevřel na chvíli redukční ventil na vodovodním řadu víc, než bylo zdrávo a náš pojistnej si to vyložil tak, že má zabránit roztrhání rozvodu v domě. Tak zabránil. Jen ta potopa ... Budu ho muset usměrnit, aby si tak moc nevyskakoval. Banální regulační úloha - technicky vzato.

Vždyť jsem to říkal, povídám dneska při pohledu z okna, ten náš bazén je dobrej tak akorát pro žaby a čolky. Támhle v něm zrovna jedna plave. Dlouhými tempy v něm kroužila ropucha. Fešanda. Jen neměla tušení, že z tohohle rybníka se nedá vylézt. Šli jsme jí s Matýskem vysvobodit. Použili jsme záchranné prkno a za chvíli byla žaba na suchu. Lepší pocit po akci nemohla mít ani slavná pobřežní hlídka.

Původně jsem na to téma chtěl napsat něco vtipného. Ale myslím, že fotka bude stačit. Téměř každé ráno to teď u nás vypadá, jako v mléčném baru.

Chvilku jsme o tom doma diskutovali a nálada se pak několikrát změnila. Nakonec zvítězila přítulná stránka věci, tedy i Sáry. Od středy už je zas doma v teple. Nejdříve to vypadalo, že domů vůbec nechce ( odešli jsme kočky v létě z domu poté, co začly brutálně dávat najevo, že doma být nechtějí ), ale pár posledních dnů bylo docela podzimních a zvláště noci byly chladné. Bez teplého prádla by nevyšel ani Joe - natož pak kočka. Ve středu se tak rychle přihnala ke dveřím, když jsem přišel domů, že nešlo odolat. Prodělala koupel (ten nářek!) a pak v osušce už předla jako řádná kočka domácí. A od té doby paty z domu nevytáhne. To jsem zvědavý, jak dlouho si bude vážit dobrého bydla. Zatím to vypadá, že nejméně do příštího léta. Pěkně přibere na váze a až zas bude venku teplo, určitě poběží ven, aby si vylepšila figuru. Teď je na tom po létě hodně dobře - žádné sádlo, srst se leskne, a kudy chodí, tudy se lísá. Inu: všude dobře, doma nejlíp.