Na pasece při měsíce ... začínala opilecká veršovánka, kterou z nějaké restaurační akce přinesl před dávnými časy (to nemůžete pamatovat, to bylo pywo ještě za kačku sedmdesát!) kamarád Míša. A pokračovala: ... pasou se tam tři lasice... Nebyly tři. Pásly se tam dvě. Nebo dva? Těžko v té tmě odhadnout. V noci na dnešek na okraji naší zahrady u pole krátce před půlnocí. Pohlédl jsem z okna a vidím v měsíčním světle dvě pohybující se světlé, stříbřité skvrny. Tvorové byli velcí asi jako veliká kočka či menší pes. Nebo že by to byl zajíc? Zajíci ušáci ale přeci nejsou stříbrní! Chodí k nám všelijaká havěť lesní, to ano, přesto však bych u nás stříbrnou lišku polární opravdu nehledal. A pak jsem na to kápnul! Před zraky světa ukryt tu žije dosud neznámý druh zvířete. Vychází jen za měsíčních nocí, hopká po poli, hledá, kde by co slupnul a jeho srst se stříbřitě leskne. Je to Volešák! ... a koroptev, ten nejvíce.

V domě se tuhle objevily pavučiny v málo obvyklém provedení.
Totiž lana.
Ano, spolubydlící osminožci se asi rozhodli postavit nějakou důmyslnou dopravní tepnu.
Obchvat vedl od dveří ledničky až k několik metrů vzdáleným skříňkám pod oknem a jižní spojku začali stavět od svítidla pod schodištěm ke dveřím mé pracovny.
Přišel jsem jim na to ráno, když jsem se do těch jejich lanových drah zamotal. Nejvíc jsem zkoumal tu jižní spojku. Došel jsem než k tomu závěru, že budu muset ještě pár dní počkat, abych pochopil záměr architekta. Jen jestli bude mít tu trpělivost. Jeho ranní práci, jak se dalo čekat, jsem kvůli průjezdnosti trasy do pracovny musel zlikvidovat.
Nakonec stavitelé přišli o své dobré bydlo. Včera mi Hanička oznámila: "támhle ho máš a postarej se o něj, tenhle je na mě moc velkej!"
Tak jsem centimetrového pokoutníka jemně nabral do dlaně a provedl defenestraci. A dneska ráno jsem našel druhého a tak jsme spolu šli ven. Já do práce, on na procházku. Nebo stavět jinam.

Vypadalo to, že návrat ztraceného syna, správně kočky Sáry, bude návratem radostným a trvalým. Chyba lávky! Už předevčírem se náš malej tygr pokusil o únik z klece, ale ten večer mu to neprošlo. A zas dělala jakoby nic. Dneska ráno sluníčko svítilo a slibně rozehřívalo dům i okolní prérii. Otevřel jsem okna, aby mohlo sluníčko dovnitř. Nedošlo mi, že Sára bude moct ven. Využila toho hned, jak jsem odešel nahoru do koupelny. Když se před týdnem vrátila po prázdninách do domu, byla mokrá, tvářila se hladově a dělala děsně vzornou kočku. Teď, jak se zas oteplilo, jí znovu narostl hřebínek a prchla z domu. Našinec by si mohl říct: co se dá dělat proti volání divočiny. Ale já dobře vím, že je to normální kočičí povaha. Když nás bude potřebovat, přijde a zas mi bude žižlat palce.

Chvilku jsme o tom doma diskutovali a nálada se pak několikrát změnila. Nakonec zvítězila přítulná stránka věci, tedy i Sáry. Od středy už je zas doma v teple. Nejdříve to vypadalo, že domů vůbec nechce ( odešli jsme kočky v létě z domu poté, co začly brutálně dávat najevo, že doma být nechtějí ), ale pár posledních dnů bylo docela podzimních a zvláště noci byly chladné. Bez teplého prádla by nevyšel ani Joe - natož pak kočka. Ve středu se tak rychle přihnala ke dveřím, když jsem přišel domů, že nešlo odolat. Prodělala koupel (ten nářek!) a pak v osušce už předla jako řádná kočka domácí. A od té doby paty z domu nevytáhne. To jsem zvědavý, jak dlouho si bude vážit dobrého bydla. Zatím to vypadá, že nejméně do příštího léta. Pěkně přibere na váze a až zas bude venku teplo, určitě poběží ven, aby si vylepšila figuru. Teď je na tom po létě hodně dobře - žádné sádlo, srst se leskne, a kudy chodí, tudy se lísá. Inu: všude dobře, doma nejlíp.

Ta druhá se jmenuje Sára. Přivezli jsme si jí jako kotě a dala nám pěkně zabrat. Nevím, kolik stojí dneska kočky, ale tahle je za všecny prachy! Za mlada jako puberťák rozbila varnou desku. Jak vyskočila na dvaapůl metru vysokou kuchyňskou linku až nahoru, aby pak shodila na plotnu lahev, to dodnes nevíme. Nicméně tím projevila neobyčejné nadání přežít výprask v hodnotě tak patnácti tisíc. Po všech těch kočičárnách bych to skoro nečekal, ale i s ní se máme rádi. Je to takovej živel. Ale už umírněnej. Skoro jako moudrý psisko. No vážně. Stačí zavolat a přiběhne, když je zrovna v doslechu. Asi měla být původně pes, ale Pánbůh si to na poslední chvíli rozmyslel. A dobře udělal, Sára je podstatně čistotnější, než nějaký alík. (... ale stejně jí občas říkám "Azore!" ...)

Namlouval jsem si, že jí nemám moc rád. Prostě jsem jí musel vzít jako přívažek, když mi moje budoucí žena řekla, že buď obě nebo žádná. To se pak člověk těžko rozhoduje v takovýhle situaci. A tak u nás zůstala jako řádný člen rodiny s nárokem na byt a stravu. Popravdě jsem byl trochu nedůvěřivý, když mě poprvé dala čumák na čumák. Myslím, že to byla ona, kdo ho měl tenkrát studenější. Ustál jsem to a pak už jsme k sobě našli cestu. Když na to přišlo, byly její projevy náklonnosti příjemné, ale nemyslete, nebylo to vždycky. Hodněkrát jsme se taky pěkně kočkovali. Až do úterka. Ve středu už na mě nečekala. A nedalo se s tím nic dělat. Tenhle případ vraždy se vyšetřovat nebude. Prostě se jen řekne, že pes zakous kočku. Ale tohle byla naše Tereza!

Málem jsem dneska přijel pozdě. Zdálo by se, že mě zdržela na silnici ranní mlha. Mlha v tom prsty má, ale silnice už ne. Neparkuji s autem v garáži, protože garáž nám zatím chybí. Když jsem chtěl nastoupit, zaujal mě výtvor stavitele, který svůj nový svět vetkal do zrcátka mého vozu. Chápu ho. Je z rodu Arachnea a příroda mu velí tkát. Rámeček zrcátka mu usnadnil práci. A mě pripravil ranní zázitek. Tady je.

Přeju hezké jarní ráno, Ondřeji,

u nás už se taky příroda mocně ozývá a ptáci řvou, div si zobáky nenatrhnou.
Ale ty vaše žaby k nám slyšet není - možná, že jak jsme trochu pod kopcem, už to nedolehne.
Mám jedno vysvětlení:
Žena mívala chaloupku na vysočině.
Stávalo se nám, že za těch krásných tichých rán nás otevřeným oknem budil zvuk
mobilního telefonu!
Taky jsme si mysleli, že někdo na vysočině zešílel.
Pravda byla jiná:
Na stromě na zahrádce před oknem seděl pták (nejsem ornitolog - mohlo to být něco jako drozd?)
a místo aby zpíval zamilovanou písničku, imitoval motorolu!
Kdo neslyšel, neuvěří - my to slyšeli.
Takže: nejsou ty vaše žaby jen zkušený "datel imitátor"?