Jako každá významná akce, začal i náš nultý ročník tradičního Davelského silvestrovského pochodu na trase Oleško - Maškův mlýn - Davle - údolí Záhořanského potoka - Oleško katastrofou. Vše pečlivě připraveno, Matýsek dostal na krk kompas, já do kapsy náprsní butelku do ní příslušnou, za pásek krokoměr a teď už jen boty zavázat a mohlo se jít. Kačku jsem dal v kočárku na chvilku ven, aby si zvykla na čerstvé povětří. Zvykla si okamžitě. Vítr kočárek poodfoukl ke kraji obrubníku a kočárek provedl ukázkový přemet. Kačkou dospod - učebnicový příklad zákonu namazaného krajíce. Akce byla tak rychlá, že ani fotka z ní není. Vypadalo to hrozivě, ale nic se nakonec - kromě leknutí - nestalo a vyrazili jsme. Matýsek ověřil azimut a na vyhlídce nad Davlí jsme počkali na hlavní voj, který vyrážel od hospody U hada. Cestou jsme potkali přítrodní úkazy a některé z nich Matýsek i pokořil. Matýsek sám byl ovšem úkazem zcela nepřehlédnutelným a většinu cesty tam i zpět skupinu vedl, nepočítáme-li Iris. To je ovšem čtyřnožec. V restauraci hned Kačce servíroval pití. Ta se však nedala zmást a jídlo rozhodně nepřehlédla. U oběda se ničily nepotřebné fotky z datových karet. Též spolupachatel celého podniku bedlivě naslouchal hlasu lidu. Po obědě, kde jsme slavnostně podepsali výroční pohlednici (zde i s mapou pochodu) jsme se vydali zpět. Matýsek si propříště označkoval cestu a pak už pelášil k domovu. Jen poslední část se vezl. Měli jsme to těžký a tak se zapřáh i strejda Neff. Mise byla zakončena vrcholovým panákem z butilek a pak už jen: šťastnej a veselej ten příští!

"Chci mamuta", odpověděl dle nejlepšího svědomí Matýsek, když jsem se ho ptal, o co by napsal Ježíškovi, kdyby uměl psát. Tím okamžikem jsem zabředl do prekérní situace. Pozdě bylo mamuta honit. Zkusil jsem intelekt. "Mamut je moc velkej, Matýsku, nevešel by se nám do domu a ještě by ho pobořil." Kupodivu jsem uspěl a synek uznal, že bořit si dům jenom kvůli mamutovi nemá cenu. Za odměnu jsem mu slíbil, že se na toho mamuta půjdeme podívat do muzea. Šli jsme tam včera. Matěj pak doma vyprávěl, že mamut byl vééélikej, že měl velkej chobot a kly, že tam bylo ohniště a strašlivě řval tygr. Kdoví, třeba z něj bude lovec mamutů. Alespoň ve snu. Já měl taky zážitek. Konečně jsem viděl pořádnou ženckou. Venuši. Věstonickou.

Tak zas jedna hádanka. Vypadá to divně, a proto budou i možnosti.
Obrázek je:
a) fotografie rekonstrukce startovacích ramp pro V1 na historických základech v Penemünde
b) momentka z pomalu postupujících prací na betonování parkovacích ramp v Olešku
c) poslední foto opuštěných základů spouštěcích ramp v suchých docích v Amsterdamu

Včera navečer, když jsme s Matějem odvezli jednu z babiček na nádraží ve Vraném a poctivě zamávali babičce i mašince, volal mi ještě do auta Ondřej. O Silvestra se bude pořádat NULTÝ ročník slavného tradičního pochodu Oleško - Maškův mlýn - Davle a zpět. Startér vypustí dužinu pošetilců u hospody U hada, což je téměř nejvyšší bod v Olešku a jistě nejvýše položená hospoda tamtéž. Pokusíme se zúčastnit v plné sestavě, jaxem Ondřejovi slíbil. Bližší údale jsou tady.