Máme půlku října a s Matýskem už cvičíme básničky na Mikuláše. Má to své opodstatnění. Jednak je Matěj při recitaci trochu stydlín a druhak zima už klepe na dveře. Přes den zatím nic moc, ale v noci už bylo tenhle víkend skoro dva pod nulou. Květináče s kliviemi putovaly včas do tepla a tak jsem v neděli ráno mohl v klidu udělat pár obrázků, jak to vypadá, když k nám do Oleška přijde poprvé přízemní mrazík. Jiovatka je nejen na trávě a na pavučinách, ale i na břízce, která letos namrzla poprvé.

Poslouchat za dveřma je hřích a ve slušné společnosti se to nedělá. Já mám na svou omluvu jen to, že ty dveře byly otevřený a tudíž tam vlastně jako nebyly, když jsem zaslechl pár vět o létání. Kolega, který je pilotem, se bavil s jiným svým kolegou taky aviatikem o počasí. A tak jsem měl možnost odposlechnout adresu, na které je o počasí všechno. Hned jsem se tam podíval a můžu jenom doporučit. Hned jsem tu stránku dal do odkazů. Zvláště doporučeníhodné předpovědi jsou tady a tady. Tak, teď to víte taky a já jsem se zbavil tíhy viny tím, že jsem to tu vykecal.

Včera v noci jsem přijížděl domů ve sněhové vánici. Toho jsem se nenadál, když jsem před pár dny zaléval trávník, aby nám neuschl. Teď vypadám jako tatrman. Před domem leží několik centimetrů mokrého sněhu a o zalévání, vlastně zasněžování se nám postaralo letošní málo obvyklé počasí. Není to nic světoborného, rozhodně jsme nezapadli jako vloni, ale přeci jen to překvapí. Po tak teplé zimě skoro bez sněhu. Překvapí to i pošťáka, až bude hledat, kudy se do téhle naší schránky hází dopisy.

Když bude zítra v noci jasno, nezapomeňte na úplné zatmění Měsíce. U nás v Olešku bude vidět pěkně z okna na jižní obloze kolem půlnoci. Tady je obrázek s časovým schematem, jak to bude probíhat. Víc informací je tady. Informace jsem převzal ze serveru České astronomické společnosti www.astro.cz.

Sněhem se letos zatím u nás šetřilo. To už neplatí. Rosničkáři z Komořan (no jo, to je furt řečí, tak jsem napsal z Modřan, no) tvrdí, že sněžení, které v úterý začalo, má mít trvalejší charakter. Trochu se ochladilo a v úterý večer už Oleško vypadalo jako pocukrovanej koblih. Ve středu ráno po půl sedmé jsem nastoupil s hrablem. Před Haničkou jsem se to snažil zlehčit. "Ty tři centimetry, to ani nestojí za to." Bylo jich spíš třináct, někde i třiadvacet, těch centimetrů. Hrablo svištělo a sníh se sypal dál. Svištěly i sousedovy pneumatiky. Při hrabání jsem na něj zavolal "Nachystej si lano, Martine, já tě vytáhnu." Dal jsem mu ještě pár minut a pak jsem k němu zacouval. "No jo, ale já asi nevím, jak to lano přidělat", řekl, když už jsem měl lano na oku auta. On sice VĚDĚL jak, ale NEMĚL čím. Ono zrovna u pažoutů je takový oko, co se musí zašroubovat do útrob auta pod krytkou. Když vyházel celej obsah kufru do sněhu, prohlásil, že to oko prostě nemá. Spásná myšlenka přišla vzápětí. "Máme přece eště jednoho Peugeota, tam to oko bude!" Bylo. Zapřáh jsem Outbacka do chomoutu a vytáh souseda až na hlavní. A šel hrabat dál. Sněhu přibývalo. Oleško by moh v tu chvíli malovat Lada. Večer, když jsem přijel, ho bylo zase dost, abychom s Matýskem měli práci. A včera ráno dalších dvacet. To už jsem vyběhl ve čtvrt na sedm a začal znovu. Tentokrát přijel traktor s radlicí a já byl rád, že na to nejsem sám jako vloni. Letos to trvalo, ale nakonec ta zima přeci jen přišla. A abysme neměli jenom práci se sněhem, na usmířenou nám tohle vykouzlila za oknem.

"Jeď pro Martinu, uvízla v Černíkách. Vítr tam shodil na cestu sloup elektrického vedení. Pěšky projde, ale autem to nejde." Příkaz zněl jasně: zachránit očekávanou návštěvu před odfouknutím. Obouval jsem si už kecky, když přišla nová zpráva. "Šlo to nakonec projet, Martina je tu za chvíli." Kecky jsem nechal venku. Ohlášená vichřice tedy opravdu dorazila. Tím myslím přírodní úkaz. Nikoliv naši kamarádku. Ta dorazila bez zvukových efektů jen se slovy: "Nakonec jsem to projela, ale bála jsem se. Ty dráty byly hodně nízko, autobus to musel otočit." Zato venku fučelo opravdu dost a řekl bych, že fučí stále víc. Prý snad i stopadesátkou! Tedy nepovolenou rychlostí! Neříkám, že je to dobře, ale je to lepší, než v dobách, kdy se "poroučelo větru, dešti". Večer jsem jel Martinu vyprovodit a vzal s sebou foťák, kdyby něco. V Černíkách už nic. Jen popadané větve stromů na cestě. Zato když jsem přijel domů, zrovna přicházel soused. Byli se psem Akimem na procházce. "To ten plot támhle sousedům moc dobře nepostavili", povídá a mávl rukou do tmy. Prohodili jsme pár slov a já se šel podívat, o co jde. Šlo o to, že ve sloupkách chyběly armovací dráty. A vítr sfouknul ten plot jako svíčku.

Dneska má být podle kalendáře zima. Už je leden. Ale ještě včera byl třetí nejteplejší prosincový den u nás v Olešku. Alespoň podle zápisů, které si vedu. Měli jsme tu skoro jasno a 10, 4°C! Na pochod, který se včera udál, jsme si lepší počasí nemohli přát.