Přesto, že teď ráno už je po větrech, vyšlo to téměř na chlup. Už pár dní to fouká a včera večer to tu bylo jak na větrné hůrce. A já vím proč. Protože v pranostikách se píše, že: O svatén Františku Xaveru ledový vítr fičí od severu. Meteorologové sice kážou cosi o cyklonální cirkulaci typické pro toto roční období, ale mě se daleko víc líbí ten Xaver.

Včera v noci začlo foukat. Rosničkáři z Komořan předpovídají vítr i přes sto kilometrů v nárazech až do soboty. Náš plot bude poprvé zkoušen silou a snad vydrží. Ke svaté Alžbětě se ovšem váže jedna velice stará pranostika z roku 1472: Z ledu Alžběta má brod, u Kateřiny znám Ond. O větru se v ní nic nepíše, zato o ledu ano. To nevyšlo jen o fous, mráz byl předevčírem. Kačka bude mít svátek příští úterý, ale co je to ten Ond? Nebo kdo? Bez literatury bych se v tom nevyznal. Klidně se do ní podívejte taky, jestli to chcete uhádnout. Když tak koukám do pranostik, je tu jedna vydařená z minulé soboty: Na svatého Otomara neuvidíš komára. Tak to můžu potvrdit. Komár ani jeden, akorát jsem zamáčk v kuchyni mola.

O svaté Brigitě bývá mlha na úsvitě. Letos se Brigita trochu opozdila, ale o to víc si to vynahradila. Od pátku až do včerejška byly mlhy jak na blatech a včera padla hned po západu slunce mlha, že by se dala krájet. V mlze se jezdí pomaleji a opatrněji. Alespoň tady u nás na vsi. A taky se později vstává. Když se mlha odplíží až kolem jedenácté, hned má člověk pocit, že vlastně ani dřív vstávat nemohl, protože stejně do té doby nic nebylo vidět. Ale potom o víkendu i včera vykouklo sluníčko a nastalo babí léto ve všech dostupných barvách.

Podzim podle počasí už může být dobře týden. Podle kalendáře teprv od včera. Tak nebo tak je šedivo a chladno. Nějak to nepasuje do pranostik, které se zabývají hlavně babím létem. Třeba: Pohoda o svatém Matouši čtyři týdny se neruší. Nebo: Je-li jasno na den svatého Mauricia, bude v zimě mnoho větrů. Ani to , ani ono. Možná ještě přijde babí léto, ale to se dopředu nikdy neví. Prozatím musíme vystačit alespoň s tou kapkou sluníčka, co jsem si tuhle vyfotil u nás na jalovci.

Br, to je zima. O víkendu to ještě šlo, to bylo sluníčko, ale teď prší a je takové to olověné studené počasí, co se válí pod mraky a ulpívá za límcem. Psa by člověk nevyhnal. To je ovšem výraz čistě básnický. Zvěř se tu kolem promenáduje pořád, ba dokonce se o ni tenhle týden staráme. Sousedi jsou na pochoďáku v Řecku, kde je taky zima a prší. Ovšem déšť v Olešku a déšť pod Olympem, to se nedá srovnat. Tady taky napršelo jenom nějakých šest milimetrů a tam prý třicet. Inu, bohové si to umí zařídit.

Šel jsem na metro. Potřeboval jsem si dojet pro auto, abych moh dojet domů. Cestou kolem Ministerstva průmyslu se ke mně přidali dva ouředníci. Něco jako Laurel a Hardy. Oliver byl pěkně kulaťoučkej, jak se na takovýho ouřadu sluší. A hned povídal: "Copak dneska, to je ještě teplo, ale díval jsem se teď na BBC." Kouk na mě a dodal: "Až při vodchodu. A tam řikali, že v sobotu má bejt až k nule. Ty teplý dny už končej ..." To už skoro šeptal. Mezi řádky té řeči jsem slyšel, co je hlavní pracovní náplň státních zaměstnanců a které zpravodajství je teď in. Před pár lety byl v kurzu ve státní správě zase TASS. Jenom tomu počasí je to fuk. Pro jistotu jsem se ale včera ještě vyráchal večer v bazénu. Co když mají agentury pravdu a o víkendu už budu vysekávat díry do ledu.
Ovšem zatím je pořád vzduch 26, voda 21.

Poslední prázdninový pátek je z pohledu rodinně pranostikálního vysloveně kruciální. Praví se totiž: Jak je teplo o Augustinu, tak bude studeno na Kateřinu. Letos by mělo být tedy pětadvacátého listopadu, kdy má Kačka svátek, pěkně zima, jelikož dneska může být i pětadvacet. No uvidíme, co Martin, jestli se pochlapí s tím svým bílým koněm. Ale to je zatím předbíhání v čase. Teď jsou pořád ještě prázdniny a Kačenka si bude užívat spolu s Matýskem teplých pozdně letních dnů. A taky bude pomáhat při sázení stromů a keřů na zahradě, které ještě musíme stihnout. Včera mi pomáhala tak intenzivně při zalévání, že to nakonec skončilo brekem, když jsem jí ostříkal vodou z hadice to bahno, co si rozmazala po botech, teplácích a ručkách. Když ona tak ráda pomáhá. Ale někdy je to k nevydržení.

O svatém Kamilu slunce má největší sílu. Jo, bejvávalo. V pranostikách se počítá s tradičním horkým a suchým létem nejen v české kotlině. To ovšem platilo před tím, než po Zemi začli chodit antiglobalisti a ekologisti a další -isti. Ti vymysleli globální oteplování. Příroda se našňupla a řekla si: tůdle! A máme tu studený a deštivý léto. V těch nedávných dobách, kdy ještě neplatilo nové náboženství, jsme mívali horká léta. Ba dokonce již staří Římané označovali tohle období, kdy bývá vedro a vychází Psí hvězda, tedy Sirius, "psí dny" - dies caniculares. Ti z nás, kteří měli ještě ve škole povinnou ruštinu, si pamatují, že prázdniny se řeknou "kanikuly". Všechny historické prameny ukazují, že by mělo být vedro. Ale není. Nu což, alespoň pěkně poroste biomasa, aby měli ekologisti čím přikládat pod globální kotel. A těm, kteří na ty řeči nedají, přeju krásný kanikuly.

Tak už se nám zas voteplilo. Teda globálně, samozřejmě. Všude to čtu. Pryč se skleníkovým efektem, zrušte emise (čehokoliv, zvláště pak všech možnejch kysličníků a nejvíc uhličitého - pamatuju si to dobře? .... - ný , -natý, -itý, -ičitý, ..., přičemž kyslík je dvojmocnej ... ). Vyhynou medvědi. Ty lední, přirozeně, brtník se nám naopak přemnožuje a vybírá popelnice s globálním odpadem. A tak dál. Obchod s obavami kvete. Jenže u nás na vsi to není ani tak moc poznat. Už skoro týden je zima, prší a dneska už jsem po ránu radši zatopil (ekologicky, dřevem, samozřejmě, přece bych nezvýšil emise ... ), aby mi rodinka zas neulehla kvůli vleklému globálnímu nachlazení.

Takhle nějak bych si představoval ideální počasí. Přes den teplo na koupání, večer a v noci déšť, aby nebylo potřeba zalévat zahradu. O víkendu to klaplo perfektně. Vedra přímo tropická a večer bouřka. V sobotu nic moc, jenom dva milimetry, zato v neděli hnedle pětadvacet milimetrů za hodinku a ještě kroupy. Nejdřív jsme se trochu báli, aby nás ta řeka, co se okamžitě vytvořila místo cesty, nesmetla s kopce dolů. Potom se ukázalo, že je v tomto směru postavená komunikace v pořádku a vodu odvádí spolehlivě mimo náš dům. Jenom páni plotaři mají ve výkopu trochu vody, ale ono jim to vyschne. Uvidíme, jak práce pokročí za týden. Tím se dostávám k programu na příštích pět dnů. Budu v Německu na Drupě. Výstavy opravdu nemám rád a tahle je nejšťavnatější. Takže woleschko bude mít teď čtyři dny pauzu.

Bylo deštivo tuhle neděli. A v pondělí taky. Napršelo celkem nějakých 22mm, takže máme pěkně zalito a po ránu bylo co fotit. Rosa jako granáty - nebo tak nějak to psal pan Karafiát. Mohl tím myslet tohle?
1, 2, 3, 4, 5, 6

Dešťoměr je užitečná věc. Každej zahradník ho má. Hned se dozví, jestli má zalévat nebo ne. Dědeček povýšil měření srážek nejdřív na vědu a potom na řemeslo. Dešťoměry tenkrát nebyly tak snadno k mání. Rozhodl se proto, že je bude vyrábět. Byl jsem ještě malej a obyčejná aritmetika pro mě byla věda. Dědeček vědecky něco pronášel o kruhu, jakémsi tajemném π a výpočtu plochy a objemu. Dost záhad najednou. Vyrobil všelijaké šablony a začal sbírat lahve od vína. Takové ty dlouhé, štíhlé. To už přicházelo řemeslo. Lahve šikovně skalpoval, tedy zbavil je dna, a na bok vyryl do skla čárky a číslice. Dlouho mi trvalo pochopit, proč milimetry na pravítku a milimetry na té lahvi, co už skoro byla dešťoměr, nejsou stejné. Ty na lahvi byly strašně daleko od sebe. Do té popsané lahve dědeček vrátil špunt a celé to pak opatřil červeným nátěrem toho špuntu a červeným označením těch milimetrů. Dešťoměry rozdával po celé vsi. Náš dešťoměr stál na čestném místě u pěšinky uprostřed zahrádky a dědeček k němu pravidelně chodíval a odborně zvažoval, jestli budeme zalévat. "Představ si ten slejvák, dvacet milimetrů!" Pak dešťoměr vylil, což mi vždycky připadalo jako škoda, když už tam tu vodu nejdřív tak pracně nachytal. Předevčírem jsem poprvé vylíval dešťoměr já. Celých šest milimetrů! Matýsek se o něj také velmi vážně zajímá a kontroluje ho každý den. Jen už je to bez té romantiky dědečkova renesančního období. Koupili jsme ho v Břežanech.

A máme tu Josefa. Pranostika k tomuto datu praví třeba: Nenajde-li led Matějova pila, najde Josefova širočina. Nebo: Na svatého Josefa sníh - urodí se hojně bílého jetele. V každém případě by se měl hlásit konec zimy. Letos stejně jako vloni je to ovšem s tím hlášením nějak na levačku. Včera začaly sněhové přeháňky skoro na chlup přesně jako před rokem. Jak si ty pranostiky přebrat? Zima podle všeho zatím nekončí, s jetelem letos nějak moc nepočítám, ale šikovného tesaře se sekerou bych moh potřebovat. Teď už jen kde ho sehnat. To ovšem v lidové moudrosti zapsáno není. Tenkrát si holt skoro kažej tesal sám, jak uměl. Zima nezima.

Teď koukám z okna na pěknou mlhu. Mrazy pominuly a asi nám začíná předjaří. V knížce o pranostikách se píše, že 20. února by mohlo být i masopustní úterý, což letos není, jelikož letos už je středa a masopust ve Vraném i ve Zvoli už byl. Zato pranostik je tu hodně. A skoro pro všechny případy. Třeba: Masopust na slunci - pomlázka v senci. Tedy jako ve světnici, že bude zima. No a nebo: Teče-li v úterý masopustní voda kolejem, bude úrodný rok na len. Taky je tu jedna o středě: Bude-li v úterý masopustní neb ve středu ( popeleční ) vítr aneb vichr, tehdy celý půst větrný bude. Hned jsem klidnější, ať bude jak bude, vždycky nakonec nějak bude. Měli to ti naši předkové dobře promyšlený. O masopustu je prostě nemohlo nic překvapit.

O svaté Juliáně připrav vůz a schovej sáně. Tolik pranostika k šestnáctému únoru. Ovšem jak máme to globální oteplování s lokálními extrémními výkyvy nějak se to zase zvrtlo. Jestli ono by nebylo lepší se nad tou nobelovkou pro teplý globalisty znovu zamyslet. Je neděle a to si normálně zápisky nepíšu. Juliána byla včera, zítra je svatej Šimon a na to má zas pranostika tenhle recept: O svatém Šimoně schází sníh ze stráně. A proč všechno to povídání? Protože dneska ráno jsme měli na teploměru -11,3°C. Jasno, klidno, sluníčko září a je pěknej samec. Letos zatím největší.

Koukám tady do chytré knížky o pranostikách a už konečně vím, jak se věci měly vloni s podbělem a vínem. Touhle dobou před rokem bylo zrovna na chvíli hezky a slunečno a vykvetl podběl. To letos nemůžem čekat, je pořád pod mrakem, ikdyž mrazy žádné. Potom na podzim jsme měli první naše olešské hrozny. Bylo jich docela dost a byly sladké. Díky pranostice to teď dokážu i odůvodnit. 22tého ledna je totiž svatého Vincence a pranostika praví, že: Jasný den na svatého Vincentia dá hojnost dobrého vína. Je jasno. Letos s vínem ostrouháme.