WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

dragóóón!

"Prší! Kdo říkal, že bude pršet? Já říkal, že bude pršet!"
Tuto větu bylo možné slyšet během uplynuvšího prodlouženého víkendu poměrně často.
Jelikož skutečně pršelo, což se nám moc nehodilo do krámu. Totiž do raftu.
Jeli jsme se školkou Vltavu z Vyššího Brodu do Zlaté Koruny. Vlastně školka jela z Vyššího Brodu. Naše posádka se přidala až v Rožmberku.
Protože pršelo.
My jsme v té zimě (bylo jednu chvíli pouhých devět stupňů) a dešti radši zvolili návštěvu hradu.
To nám přineslo jednak poučení a jednak válečný pokřik na dvoudenní sjíždění řeky. Na hradě se to hemžilo draky a paní průvodkyně nám prozradila jedno tajemství a naučila nás v pekle křičet "Dragóóón!".
Protože nepršelo pořád a teplota se nakonec vyšplhala na snesitelných dvaadvacet stupňů, užili jsme si vody až až. Když píšu, že nepršelo pořád, má to znamenat, že například přes noc a ráno pršelo docela vydatně, což ve stanu není zrovna kratochvíle, kterou si člověk touží dopřát.
I to jsme vyřešili po svém. Stany jsme nechali sbalené a našli si ubytování v penzionech. Bylo tam sucho. Což o kempu nebylo tak úplně možné prohlásit.
Vlastně jsme se stali takovými táborovými vyvrhely, kteří místo toho, aby mokli s ostatními, si pěkně spali v suchu.
Musím přiznat, že za těchto okolností jsme byli vyvrhely rádi a s chutí. Se stejnou chutí jsme pak sjížděli jezy ve Větřním, v Krumlově i ve Zlaté Koruně. Děti si to užívaly. Pro ně bylo těch klouzaček málo.
"Dragóóón!" křičeli jsme v každé šlajsně a i díky tomuto válečnému pokřiku jsme všechny sjeli bez problému.
No a pak se pádlovalo a pádlovalo, někteří po cestě i odpočívali, a dopádlovalo se až do cíle.
Ve Zlaté Koruně už bylo docela sluníčko, takže vlastně nebylo nač si stěžovat. Bylo to báječné.
Prázdniny právě začaly!
Jiný - Ondřejův - pohled zde, na Hyeně.
(fotky zde v galerii)