WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

horo, horo

"Horo, horo, otevři se pro člověka poctivýho ..."
zopakovala si Kačka ve čtvrtek večer při Krkonošské pohádce. Mělo to svůj důvod.
Nadcházel Velký pátek a to se, jak je všeobecně známo, otevírají skály a vydávají ze svých útrob poklady.
Aby se ovšem taková skála otevřela, musí se pěkně poprosit, což právě Kačenka trénovala, neboť se na Velký pátek chystal velký výlet. Vlakem až do Klínce. Tam jsme se vydali brzy ráno se školkou hledat ten poklad.
Skálu našel horský vůdce Honza po čuchu kousek od zastávky vlaku a překvapivě tam byla i štola, která byla ausgerechnet zrovna v pátek otevřená. Děti měly zážitek a ty, které se nebály tmy a stísněného prostoru s tekoucí vodou se dočkaly pokladu, který na druhém konci štoly skála vydala.
V dřevěné truhličce bylo dost pokladů pro všechny a tak hurá zase dolů na vláček.
"To stíháme akorát. Jede v 10:32, stanice je támhle za zatáčkou a já mám teprv 10:28 na hodinkách," pravila vedoucí výpravy Jarka.
Měla pravdu. Vláček jel přesně v 10:32.
Ovšem podle mých hodinek, na kterých bylo zrovna 10:32:48, když jsme viděli vláček vyjíždět za zastávky Klínec směrem na Měchenice.
Tím jsme měli o výlet postaráno, protože nejbližší spoj byl autobus a odjížděl právě z Měchenic. Někdy v půl jedné.
Děti byly báječné. Několikrát jsme je přenesli přes meandrující potok a pak už jen šup na autobus, dvě stanice k přívozu a pramicí do Vraného.
Teda na Velkej pátek to byla vážně velká výprava - i s pokladem a překvapením.
... a vydej mu málo z bohatství svýho.