WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

klivie

Vlastně by se dalo říct, že je to živoucí starožitnost. Tu klivii mám po dědečkovi. Počítám, že jí může být nejmíň šedesát let. Dědeček jí dostal kdysi dávno při nějaké významné příležitosti.
Byla součástí domova. Vévodila nejdřív jednomu, pak druhému pokoji.
Během let, musela přetrpět neuvěřitelná protivenství. Byla už téměř zapomenutá. Když jsem jí převezl do Oleška, nikdo o ní valně nestál a musel jsem jí bránit před likvidací. Až nakonec skončila u mě v pracovně. Znovu jsem jí vypiplal, protože už to měla málem za sebou. Celé roky dělala v květináči jenom listy a kořeny. Až letos se konečně znovu rozhodla, že pokvete.
Dala si na čas, ale stojí to za to. Už druhý týden mi tu u okna dělá úžasnou dekoraci. Vypadá to, že se na mě přestala po letech zlobit a že to snad můžeme dát znovu dohromady.
Tuhle je obrázek.