WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

drhne to

"Asi budem muset přemýšlet o výměně zámku," pravila mápečliváHanička, "dneska jsem se už málem nedostala domů."
Dostal jsem za úkol to nějak vyřešit. Tedy kupovat nový zámek, to se mi nechtělo. Tohle je docela dobrá stavební vložka. Vyzkoušená ještě i ve starém bytě. Pochopitelně ten systém, nikoliv fyzicky onen jeden kus. A taky to tenkrát zlobilo po nějakém čase. Ale pak se to tak nějak samo usadilo a byl pokoj.
Inu co. Kupuju zámky vždycky u Richterů, tak tam zavolám, třeba mi pomůžou.
Paní si mě vyslechla a hned se zeptala: "A kdy jste to naposled promazal?"
"Vono se to má mazat?"
"No jistě, tam je takovejch stavítek, zvlášť v tomhle systému. To se časem stane, že se tam dostane špína."
"No to mě nenapadlo. Vidíte, a já myslel, že se ty vložky mazat nemají."
"Kdepak, to je potřeba."
"Tak děkuju, já to hned namažu."
Jen jsem přijel domů, popad jsem takovej ten sprej s brčkem a šup s tím do štěrbiny stavební vložky.
Zkouška potrvdila slova paní ze zámečnické firmy. Klíč šel zasunout lehce a bez zadrhávání.
Taková jednoduchá a nad slunce jasná věc.
Nemažete, drhne to.
Takže příště se nezapoňte taky dobře namazat. Ať vám to nedrhne.