WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

údy k obědu

Cestou do Teplic za babičkou jsme měli naplánovanou návštěvu vodního hradu.
On už to dávno vodní hrad není, ba dokonce po výbuchu prachárny a po přestavbě už to není ani moc hrad, spíš zámek, ale v každém případě je tam alchymistická dílna. On jeden z majitelů byl velkým příznivcem alchymie a dokud právě díky alchymii nezkrachoval, držel si tyhle podfukáře přímo na hradě. Zbyla tam po nich dílna a děti se tak v
Budyni nad Ohří mohly podívat, jak to tenktrát u alchymistů vypadalo.
Podívat se mohly, ba se i podívaly, ale stejně je nejvíc zajímal katův ceník, který tam mají i se špalkem a popravčím mečem vystavený.
Tedy on středověk nebyl žádná procházka růžovým sadem, ale když si člověk přečte menu v katově ceníku, běhá jednomu mráz po těle. No posuďte sami, kopie z průvodce jsou tady:
ceník, rozsudky. Brr.
Protože bylo před polednem, bylo lepší nechat kata katem a uhánět na oběd. Tam useknuté jednotlivé údy pečené na másle nikomu nevadily, poněvadž byly kuřecí, což se ani ve středověku katovi jako exekuce nepočítalo. Jestli tedy ovšem vůbec k obědu kuře míval.