WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

přes cestu

Ve Vraném se jezdí čtyřicet. Je to tam samá zatáčka, úzké cesty, tak se není co divit, že i čtyřicítka je až až. Člověk tak stihne dávat pozor třeba na chodce, kteří se motají v cestě.
A nejen na chodce. To máte každou chvíli kočku, nějaké psisko, cyklistu, bruslaře, .. No prostě ve Vraném je na cestách živo.
Je tam živo i v noci. Zrovna včera před jedenáctou.
Projíždím pomalu kolem přívozu a hned za zatáčku u bývalých papíren cosi přechází ulici.
Ono to bylo sotva vidět, i když mi světla svítí docela dobře. Jenomže to bylo mrňavý.
Byla to myška.
Slezla z chodníku a chystala se jít přes cestu. Ale hned jak mě zahlídla, vrátila se k obrubníku, sedla si a čekala, až přejedu kolem. Pak teprv šla dál.
Jel jsem krokem, takže byl čas ji sledovat a pomyslet na to, že ve Vraném už mají i vycepované myši, které umí přecházet přes ulici.
Pro šťouraly dodávám, že byla šedá, byla jenom jedna a já před cestou požil než zázvorovou limonádu.