WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

ta cesta se vyplatila

Je to takový střapatý strom, ten cypřišovec. Kam ho dáte, tam roste, stříhat ho můžete i nemusíte a za pár let vám vyroste a je z něj pořádný strom.
Nějak jsme usoudili, že ho potřebujeme na jedno místo do zahrady. Už tam něco roste, to ano. Na naší zahradě všude něco roste, ale mápečliváHanička tam vidí růst ještě i něco dalšího, což vyvolává jednak dojem prázdnoty, jednak potřebu tu prázdnotu vyplnit cypřišovcem. Prý ho je možné koupit v Radotíně dost velký na to, aby převýšil tu půltřetího metru vysokou kryptomerii - což je z estetických a zahradně architektonických důvodů naprosto nezbytné, pochopitelně.
Radotín je co by kamenem dohodil, ale já si vzpomněl na zahradnictví, kde se specializují jen na vzrostlé stromy. Ostatně jich odtamtud máme docela dost včetně cedru, který je zatím to největší, co jsme zasadili.
Proč tedy nezajet do Ráje zahrádkářů. Je to sice dál, až ve Hvězdonicích, ale jistě se to vyplatí.
Ve Hvězdonicích jsou už od kraje vsi cedule Ráj zahrádkářů tudy. Cedule vedou až k lávce přes Sázavu, kde je předmětné zahradnictví. Když jsme tam včera se slávou dorazili, zjistili jsme, že cedule jsou pořád na místě, Hvězdonice jakbysmet, i zahradnictví je tam, kde bývalo. Jenomže opuštěné a prázdné. Pánové toho nechali a nechali všude i cedule, čímž vzniká dojem, že je všechno v pořádku. Není.
Není zahradnictví, není cypřišovec.
Musíme do Radotína, ale to až jindy. Teď pojedeme vyzvednout děti, máme to akorát, abysme to stihli, řekli jsme si.
A jeli jsme pro děti. Přes Týnec a Jílové, to je taková hezká cesta. Klikatá, podle Sázavy.
Někde v Chrástu jsem zastavil u pumpy, poněvadž to mámiláHanička potřebovala. Klíč žádejte u pokladny, psáno na dveřích. Ale žádat se mécitlivéHaničce nechtělo, i jeli jsme dál.
V Kamenném Přívozu povídám: "A nechtělas vlastně zastavit?"
"Chtěla. Někde v lese. A už to docela pospíchá."
"Jenomže tady cestou je sice všude les. Ale taky domky v tom lese. Tady je děsně vobydlená krajina."
"Mě je to jedno. Tohle není ta situace, kdy mi domky vaděj," pravila rozhodným hlasem mánedočkaváHanička.
Kousek před Jílovým jsem našel místo, kde šlo mezi domky v lese zastavit.
Když se máteďužklidnáHanička vrátila, prohlásila, že už jí je mnohem líp a že ta cesta tudy z těch Hvězdonic byla vlastně docela hezká, že se vlastně nakonec vyplatila, když se dalo zastavit.
No prosím. Kdo měl pravdu? Já měl pravdu. Ta cesta se vyplatila!