WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

ale živej

"Tak to si musíš hned přečíst woleschko," vybídl jsem včera ráno mouprávěprobuzenouHaničku.
Přečetla si o mém snu a hned pokračovala se svým:
"No to snad není možný, mě se zdál taky sen a taky jsem bloudila, ne sice po domě, ale po letišti ..."
Popisovali jsme si, co se nám zdálo a divili se, jak je to možné, že zrovna v jeden den máme takové živé sny.
"Že voni nám do toho jídla něco dali?"
"No to snad né, ale bylo to dobrý."
"Jenže ono to s tím asi nějak bude souviset, přece jenom jehněčí na noc ..."
"A k tomu ještě tzatziki ..."
"Asi budeš mít pravdu, ale večeře to byla výborná."
"No vynikající - a ještě když k tomu připočteme ty sny."
"Jó, tobě bylo hej, ty sis bloudil doma, ale mě jsi nechal na letišti. Víš, jakej já měla strach?"
"Prosimtě, strach. Dyť to byl jenom sen."
"No jó, sen, ale živej!"