WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

uff ...

Vysvědčení - to byla pro Matěje i pro ostatní prvňáčky slavnost. Poprvé sklízeli, co sami zaseli a paní učitelka byla tak hodná, že měli všichni samé jedničky. Tedy až na nějakou drobnou vyjímku, ale to se skoro nepočítá.
Matěj měj lepší vysvědčení, než já. Já už v první třídě měl dvě dvojky - z kreslení a ze zpěvu. To mi prostě nikdy nešlo. Zato Matýsek chodí na výtvarku a na flétničku, takže logicky měl samý. Dostal i knížku jako odměnu za největšího čtenáře. A ještě zarámovanej vlastní obrázek z výtvarky a vůbec: Matýsek i prvňáci byli prostě nejlepší.
A potom se jelo do Břežan. Matýsek dostal pusu a větrník a šli jsme se podívat do parku.
Matěj si to užíval, obzvlášť pak vodotrysky na náměstí.
Jenomže tím to všechno zdaleka nekončilo.
Hned odpoledne měly ve školičce děti taky závěr školního roku a to bývá představení. I letos bylo. Tentokrát se zvířátky.
Kačka byla jelen. To se poznalo podle toho, že měla na čepici papírové parohy. A přednášela, až se hory zelenaly a pak tancovala s liškou, což je možné jenom ve školce. Po představení jsme se jeli obléct, protože místo pětadvaceti stupňů bylo najednou patnáct a dvanáct - a čekali jsme, kdy začne mrznout. Večer byla školková hra. Té se zúčastnili Matýsek s Kačkou. Matěj - ten už jen jako externista.
Byli jsme indiáni. Hlavně děti a paní učitelky. Střílelo se z luku, zapaloval se oheň bez sirek, malovalo se válečnými barvami a tatínkové se zajímali, jak to bylo s kradením manželek - odpověď pochopitelně největší indián odložil na později.
No a pak se šlo do lesa. Po tmě, po stopách mezi světluškami, které létaly i v té zimě. Hluboko v lese na děti čekal onen největší indián a každý, kdo došel až k totemu, dostal
amulet a pamětní indiánský list. Jenomže to už bylo jedenáct v noci a honem jsme všichni pěkně indiánským krokem mazali z lesa ven a do hajan. Tam jsme se dostali těsně před půlnocí.
Uff ... to byl včera den.