WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

před bránou

Víte, co je zakládka? To je takový kousek plastu s háčkem, který patří k luku. Zakládka se nalepí na bok středu a zakládají se do ní šípy, aby vám při napínání luku nepadaly a případně, aby vám nedrásaly hřbet ruky při výstřelu. To druhé brzy zjistil Matýsek.
On u toho dětského luku pochopitelně žádnou zakládku nemá, ale střílí jako Vinnetou, což mu způsobuje právě ten problém se hřbetem ruky.
Zajedu Matýskovi pro tu zakládku, povídám si.
Klubová střelnice s prodejnou je tak trochu po cestě domů. Vzal jsem to tedy přes Michli a vyjel štěrkovou cestou na kopec, kde byl můj cíl. Brána byla zavřená, na což jsem nebyl z minulosti zvyklý. Ale u vrátek je zvonek a hala za plotem měla otevřené dveře. Zazvonil jsem.
"Dodrý den," povídal pán z mluvítka na zvonku.
"Dobrý den," pozdravil jsem.
"Copak si přejete, pane?" ptal se dál zvonek.
"Chtěl bych něco koupit v obchodě."
"Dnes je zavřeno, pane."
"Ach tak," pravím, "a kdy bude otevřeno?"
"Nejdříve zítra od třinácti do dvaceti, pane."
"Přijdu tedy zítra."
"Jistě pane, hezký den."
"Děkuji. Na shledanou."
Rozhovor se odehrál téměř přesně v tomto nanejvýš kultivovaném duchu.
Stál jsem dál před bránou a na té bráně těsně nad zvonkem přímo ve výši mých očí visela cedulka se zřetelnými nápisy.
Otevírací doba ... úterý zavřeno ... středa 13-20 ...
Ale té jsem si všiml až poté, kdy jsem dostal zdvořilé vysvětlení od zdvořilého pána za zvonkem.
Zdvořilost přímo visela ve vzduchu.
Pochopitelně, neboť jsem stál u brány Prvního královského lukostřeleckého klubu.