WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

šťoural

Tuhle jsem přišel domů a Matýsek mi s pýchou ukazoval zadní nápravu od nějakého autíčka a hrdě pronesl:
"Setrvačník už tam není, mám ho tady!"
Měl ho vedle na stole a používal ho jako káču.
Přesně jako já v tom věku.
"Von je celej ty," pravila s povzdechem mámiláHanička, "za chvilku to tu rozebere všecko."
Ano, to šťouralství mi zůstalo dodnes. Vždycky mě zajímá, jak to funguje. Čímž se dostávám ke včerejšímu zkoumání.
"Chtěl bych vyzkoumat, jestli bude něco fungovat, chce se ti hrát?" ptal jsem se cestou z města po telefonu Ondřeje.
"Přijeď, budeme zkoumat," bez zaváhání zněla odpověď.
Přijel jsem a hned ve dveřích mě uvítala Ljuba i Ondřej. Ondřej osobně, Ljuba z obrazovky.
"Skype je úžasnej vynález," podotkl Ondřej. Ljuba z odrazovky souhlasila a po chvilce uznala, že nás nechá si hrát.
"No a právě Skype taky používám a teď jsem chtěl vyzkoušet to samý vod Applu. FaceTime se to jmenuje," vysvětlil jsem účel své návštěvy.
"Sem s tím. Jdeme to vyzkoušet," rozhodně pravil Ondřej.
Vyzkoušeli jsme to, fungovalo to mezi iPadem a iPhonem a všechno by se zdálo být v pořádku až na jednu maličkost. Na tom iPadu nějak nefungovala přední kamera, takže Ondřej mě na obrazovce viděl a já jeho na telefonu ne.
"Počkej," povídám, "to není možný. Skype není měřítko. Mě na telefonu ve Skypu taky přední kamera nejede. To není chyba, to je vlastnost. FaceTime je od Jobse, to musí fungovat i s tou kamerou."
Začal jsem v tom šťourat.
Nešlo to a nešlo to.
"Hele, tak třeba v aplikaci fotoaparát. Tam se to prostě přepne a hotovo. Umí to použít kameru, kterou chceš. Takhle."
Přepnul jsem tlačítkem na přední kameru.
Fotoaparát zatuhl.
"Sakra co je?"
iPad zatuhl.
"To musíme restartovat," pravím, "ale je to divný."
Po restartu zatuhl kromě fotoaparátu i FaceTime i Skype i prohlížeč, prostě všechno, co bylo na síti.
"To by mě docela mrzelo, kdyby mi nešel Skype," pohlížel na mě Ondřej nešťastně.
"To není možný."
"Je. Podívej se, jak se ten foťák klepe, to není normální. Tak to restartujem ještě jednou."
Ondřej iPada podrobil znovu restaru. Po tomto druhém se zařízení už vzpamatovalo a vše kromě přední kamery začalo fungovat stejně jako před tím, než jsem přišel zkoumat.
"No to jsem tomu dal. To je stejný jako ve Třech mužích na toulkách s tím seřizováním kola," povídám poraženě, "eště, že tu není ten pes, co by sežral ty kuličky."
"Z toho si nic nedělej, jsme velký kluci a tohle je prostě závada. Za to nemůžeš," chlácholil mě Ondřej. "Hlavně, že zas jede ten Skype."
Jo, Skype jel a večer jsme si - tentokrát už z Oleška do Zvole - dobrou třičtvrtěhodinku ještě povídali.
Ale ten pocit šťourala, že jsem to rozbil já, ten mi stejně zůstal.