WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

o třetinu víc

Předně musím konstatovat, že na stezce, která vede z Prahy až na Zbraslav se včera žádné tělnaté dámy nevyskytovaly. Zřejmě tudy jezdí v jinou dobu. Nebo se všechny odstěhovaly do Mostu aby mohly jezdit na hipodromu. Ať už je důvod jejich nepřítomnosti jakýkoliv, byly prostě jinde a já jsem tudíž neměl včera příležitost jim předvést, jak už mi to jezdí.
A jezdilo.
S novými kolečky na nových ložiscích to drandilo, že jsem nechával za sebou nejen slimáky, kterách je tam spousta, ale i některé slabší cyklisty. Tedy oni zrovna zastavovali u stánku s občerstvením, ale ještě nestáli úplně. Kupodivu byl rozdíl mezi nedělní a včerejší jízdou tak významný, že jsem z mírných kopečků Matýskovi ujížděl prostě proto, že mi to samo od sebe jelo rychleji. A když jsem zjistil, že je opravdu velice snadné Matěje i táhnout za ruku za sebou, bylo vyhráno.
Ujeli jsme jen nějakých jedenáct kilometrů, což je Matějova obvyklá dávka, ale pro mě to bylo o dobrou třetinu víc, než v neděli, a to téměř bez námahy a z kopce zadarmo. Tak je to v pořádku. Můj nedělní mindrák, že nedokážu ujet ani z kopce dámě při těle je ten tam.
Vivat novým kolečkům!