2012

PF 2013

deset centimetrů

Tohle by se mohlo tvářit jako hádanka, ovšem vzhledem ke stupni obtížnosti ji nechám mimo soutěž. K pobavení to však rozhodně poslouží.
Ferda totiž, jak známo, je kocour velkej, jenomže mu to nikdo neřek', tudíž to neví. Tuto vlastnost lze pozorovat například tehdy, když se vám uvelebí na klíně, což se dá srovnat třeba s velice mrštným desetikilovým pytlem písku, kterej si na vás vyskočí a dá vám studenej a mokrej čumák (viz
včera), čímž vám projeví lásku a ustele si na vás.
Kromě těchto projevů sympatií Ferda projevuje i osobitý přístup k návštěvám. Nejdřív před nima uteče a následně si je přijde očuchat a když mu přiměřeně páchnou, nastane fáze sbližování a začne se i lísat.
Nejdřív ovšem pozoruje cvrkot z bezpečného úkrytu, odkud sám není vidět. Tedy on si myslí, že není vidět. Ten bezpečný úkryt pod sedačkou je právě oním dnešním obrázkem, na kterém
máte najít schovaného Ferdu, kterej si myslí, že není vidět.
Je to čirá záhada, jak se dycky pod tu sedačku dostane. Teď jsem to byl změřit. Ta škvíra má akorát deset centimetrů.

hádanka prosincová

Ne, nezapomněl jsem. Máme tu poslední - tedy dvanáctou - letošní hádanku. Je taková vánočně-silvestrovská.
Uhádnete, co je
na obrázku?
a) rypáček zlatého prasátka, co jsme ho viděli na Štědrý den
b) rypáček toho ježka, co k nám chodí na večeři
c) čumák našeho Ferdy, co ho má furt studenej a mokrej

maminka promine

Na Štěpána má být něco od drůbeže. Jelikož v tomto punktu dodržujeme řád světa běhu, drůbež byla.
On je to zvyk venkoncem docela příjemnej a Masopust je zatím ještě daleko, takže se to smí. Tož byla krůta a babičky si jí pochvalovaly. Potom se na stole objevilo cukroví, což je zvyk neméně příjemný. Babičky si pochvalovaly i to, načež mámiláHanička ještě zalovila v kuchyni a pravila, že druhů cukroví je letos dost a navíc že zkusila ještě jedno, ale toho je jen pár kousků.
"Tak tu máte na ochutnání," podala babičkám poslední exempláře.
Načež jsem vystartoval a utrhl mamince ten poslední kousek doslova od pusy.
"Že se nestydíš! To je chování!" zuřila zcela po právu mácitliváHanička.
"Ale ne, já ho nechci sežrat, já to chci jen vyfotit. Tolik druhů jsme ještě neměli," obhajoval jsem svůj zločin, neboť jsem z chudých poměrů.
"A stejně je to vod tebe nevomalený."
"Maminka promine a já jí to po focení hned zase vrátím."
Jak jsem řekl, tak se stalo. Maminka prominula, já jí ten poslední kousek za chvilku nepoškozenej vrátil a vy tu máte obrázek s naším letošním cukrovím. Dva druhy jsem dokonce dělal já a k tomu ještě štolu.
Spočítáte, kolik je to druhů? Já to počítám už potřetí a dycky mi vyjde jiný číslo.

žádná placka

I u nás byl.
Já ho sice neviděl, ale děti ho slyšely zvonit. A co mi to dalo práce, aby mě při tom nenačapaly, totiž co to povídám, aby ho při tom nenačapaly. Teď zrovna mi tu Matýsek jezdí s autíčkem za zády, Kačka se mucká s panenkou, já mám svetr, mánejmilejšíHanička noční košili … tak nějak to má bejt.
Ale tentokrát přines taky něco pro woleschko. Tedy původně pro mě, ale ono se to bude nejvíc hodit, až zas někde budu a budu jenom telegrafovat po telefónu do
příslušné rubriky. Pokud si to udělátko nezapomenu, můžou obrázky z cest vypadat podobně, jako ten dnešní ze zahrádky.
(Je to takovej pazmek - odborně se tomu říká předsádka objektivu - a tenhle se nasazuje na ajFoun. Z jedný strany je to rybí oko, z druhý makro nebo široký sklo.)
Mimochodem z obrázku je jasně patrné, že Země je kulatá a žádná placka, jak se onehdá tvrdilo.